První zpráva o ochraně nezletilých: podpora „důsledné“ reakce na zneužívání
Salvatore Cernuzio - Vatikán
„Rád bych, abyste pro mě připravili zprávu o církevních iniciativách na ochranu nezletilých a zranitelných dospělých. Zpočátku to může být obtížné, ale žádám vás, abyste začali tam, kde je to potřeba, abych mohl poskytnout spolehlivou zprávu o tom, co se děje a co je třeba změnit, aby příslušné orgány mohly jednat.“ Po dlouhé a intenzivní práci Komise pro ochranu nezletilých - orgán, který papež zřídil v roce 2014, aby navrhl nejvhodnější iniciativy k prevenci zneužívání v církvi - reaguje na Františkovu výzvu a dnes, 29. října, zveřejňuje svou první výroční zprávu o zásadách a postupech ochrany. Přibližně 50 stran, čtyři oddíly, četné údaje shromážděné na pěti kontinentech a v různých institutech a řeholních kongregacích a také v samotné římské kurii, která je vyzývána ke stále větší transparentnosti postupů a procesů.
Utrpení a uzdravení obětí
Dokument vypracovala pracovní skupina pod vedením členky Komise Maud de Boer-Buquicchio, která má dlouholeté zkušenosti s obhajobou nezletilých. Na obálce je baobab, symbol „houževnatosti“, tedy houževnatosti, kterou projevily tisíce obětí při odhalování zneužívání a v boji za to, aby se církev stala bezpečnějším místem a aby získala zpět důvěru ztracenou v důsledku těchto zločinů. Právě na tyto oběti, jejich utrpení a uzdravení se zaměřuje práce celé Komise i samotná Zpráva.
Rizika a pokrok
Podrobněji se Zpráva - jak se v ní uvádí - snaží podpořit snahu církve o „důslednou“ reakci na zneužívání, která by byla založena na lidských právech a zaměřena na oběti, a to v souladu s nedávnou reformou VI. knihy Kodexu kanonického práva, která trestný čin zneužívání stigmatizuje jako porušení důstojnosti osoby. Text dokumentuje rizika a pokrok v úsilí církve o ochranu dětí. Shromažďuje také zdroje a osvědčené postupy, které mají být sdíleny v univerzální církvi, a je nástrojem, který komisi umožňuje systematicky podávat zprávy o zjištěních a doporučeních, jež mají být sdělovány papeži, obětem, místním církvím a Božímu lidu.
Lepší přístup k informacím
Mezi „potřebami“, které dokument uvádí, je lepší podpora přístupu obětí k informacím, aby se zabránilo vzniku nových traumat. „Měla by být navržena opatření, která by zaručila právo každého jednotlivce na veškeré informace, které se ho týkají“, a to vždy ‚v souladu se zákony a požadavky na ochranu údajů‘, uvádí se v textu. Který také znovu zdůrazňuje potřebu „konsolidovat a vyjasnit kompetence jednotlivých dikasterií římské kurie, aby bylo zaručeno účinné, včasné a důsledné řešení případů zneužívání předložených Svatému stolci“, a navrhuje, aby byly zjednodušeny postupy - „v odůvodněných případech“ - pro rezignaci nebo odvolání osob na odpovědných pozicích. Podle zprávy je rovněž zapotřebí „další rozvoj magisteria církve v oblasti služby péče“; studium pravidel pro náhradu škody a odškodnění, aby se podpořil důsledný přístup k odškodnění; a podpora akademických příležitostí a odpovídajících zdrojů pro začínající pracovníky v oblasti péče.
Analýza místních církví
Ve druhé části výroční zprávy se pozornost přesouvá na místní církve a je zde uvedena analýza řady církevních institucí. Za prvé, Komise uznává, že je důležité doprovázet vedoucí představitele místních církví v jejich odpovědnosti za provádění politik prevence a reakce. Dále zajišťuje „standardizovanou výměnu údajů“ s místními biskupy a řeholními představenými a vysvětluje, že přezkum zásad a postupů v oblasti péče biskupů probíhá prostřednictvím procesu ad limina na zvláštní žádost biskupské konference nebo jedné z regionálních skupin Komise.
Podrobněji komise pro ochranu nezletilých (Tutela Minorum) každoročně prověřuje 15 až 20 místních církví, přičemž záměrem je prověřit celou církev během pěti až šesti výročních zpráv. Součástí každé Zprávy je také analýza vybraných řeholních institutů. Jedná se o tyto biskupské konference: Mexiko, Papua Nová Guinea a Šalamounovy ostrovy, Belgie, Kamerun. Konference, které ve sledovaném období uskutečnily návštěvy ad limina, jsou: Rwanda, Pobřeží slonoviny, Srí Lanka, Kolumbie, Tanzanie, Demokratická republika Kongo, Zimbabwe, Zambie, Ghana, Republika Kongo, Jihoafrická republika, Botswana, e-Svatini, Togo, Burundi. Uvedené řeholní instituty jsou Misionářky Consolata (ženy) a Kongregace Ducha svatého (muži).
Nedostatek zařízení a služeb
Komise ve své analýze místních církví konstatuje, že „zatímco některé církevní instituce a úřady vykazují jasné odhodlání k ochraně, jiné jsou teprve na začátku přebírání institucionální odpovědnosti“ vůči fenoménu zneužívání. V některých případech Komise shledává „znepokojivý nedostatek struktur pro podávání zpráv a doprovodných služeb“ pro oběti, jak požaduje Motu proprio Vos estis lux mundi.
Nerovnováha v kontinentálních regionech
Údaje, které Komise shromáždila v rámci kontinentálních regionů, rovněž vykazují určitou nerovnováhu. Zatímco na jedné straně některé oblasti Ameriky, Evropy a Oceánie těží ze „značných prostředků, které jsou k dispozici na ochranu“, podstatná část Střední a Jižní Ameriky, Afriky a Asie má „málo prostředků specificky určených“. Papežská komise proto považuje za nezbytné „zvýšit solidaritu mezi biskupskými konferencemi jednotlivých regionů“, „mobilizovat zdroje k dosažení univerzálních standardů ochrany“, „zřídit centra pro ohlašování a pomoc obětem“ a „rozvíjet skutečnou kulturu ochrany“.
Římská kurie
Ve třetím oddíle se pozornost zaměřuje na římskou kurii, která by jako „síť sítí“ mohla představovat jakési centrum sdílení osvědčených postupů v oblasti ochrany pro ostatní místní církve: „Církev,“ uvádí zpráva, „při plnění svého poslání podporovat lidská práva v širší společnosti aktivně vstupuje do styku s řadou skupin obyvatelstva, kterým musí zaručit odpovídající standardy ochrany.
Transparentnost a shromažďování informací
Sám papežský orgán si klade za cíl podporovat společnou vizi a shromažďovat spolehlivé informace, aby napomáhal stále větší transparentnosti postupů a právní praxe římské kurie ve vztahu k případům zneužívání. Poukazuje se na to, že disciplinární sekce Dikasteria pro nauku víry veřejně sdílí omezené statistické informace o své činnosti, a autoři zprávy proto žádají o přístup k dalším informacím. Mezi další uvedená opatření patří „informování o různých odpovědnostech jednotlivých dikasterií v oblasti ochrany; podpora rozvoje společných standardů v celé římské kurii; ‚šíření postojů založených na informacích o traumatech a přístupů zaměřených na oběti v rámci práce dikasterií“.
Zaostřeno na Charitu
Výroční zpráva rovněž představuje výsledky „případových studií“ organizací Caritas: Caritas Internationalis na univerzální úrovni; Caritas Oceania na regionální úrovni; Caritas Chile na národní úrovni; Caritas Nairobi na diecézní úrovni. Uznává „velkou komplexnost“ poslání, které Charita vykonává, a pokrok, kterého bylo v posledních letech v oblasti ochrany dosaženo; zároveň existují „velké rozdíly v praxi ochrany mezi jednotlivými institucemi“. Tato oblast je pro Komisi znepokojující.
Iniciativa Memorare
Ve zprávě je věnován prostor také iniciativě Memorare, která v uplynulých deseti letech shromažďovala prostředky od biskupských konferencí a řeholních společenství na pomoc církvím s menšími zdroji. Cílem Memorare je vytvořit v zemích globálního Jihu centra pro podávání zpráv a pomoc, dovednosti pro školení na místní úrovni, místní síť odborníků na péči o oběti. Zpráva uvádí, že v roce 2023 obdržela Komise pro Memorare první roční dar ve výši 500 000 EUR od Italské biskupské konference (s celkovým závazkem 1 500 000 EUR); 35 000 EUR od řeholních společenství; první roční dar ve výši 100 000 USD od Papežské nadace (s celkovým tříletým závazkem 300 000 USD). Kromě toho iniciativa získala závazek od Španělské biskupské konference podporovat projekty vybrané na základě doporučení komise částkou 300 000 USD ročně (v celkové výši 900 000 USD za tři roky).