Synodní brífink: Synodalita a ekumenismus
Roberto Paglialonga a Lorena Leonardi - Vatikán
Povzbuzení k tvořivosti a „desborde“- španělsky „přetékání“ - dorazilo dnes ráno členům synody od zvláštního zpravodaje, otce Giacoma Costy, na pokyn generálního sekretariátu. V průběhu obvyklého tiskového brífinku to oznámil Paolo Ruffini, prefekt Dikasteria pro komunikaci a předseda Synodní informační komise, který dnes, 10. října, promluvil v Tiskovém středisku Svatého stolce spolu se Sheilou Peresovou, sekretářkou téže komise.
Závěrečné zprávy přednesené jednotlivými kruhy
Dnešní dopolední práce synody, které se zúčastnilo 342 členů, probíhala výhradně v rámci užších kruhů, bez volných intervencí, a byly předneseny závěrečné zprávy o druhém modulu práce.
Kromě toho, jak zdůraznil Ruffini, byly v úvodu předneseny „některé metodické pokyny“ s „pobídkou ke kreativitě a ‚ přetékání“. Slovo, připomíná vedoucí dikasteria, použité ve španělském idiomu „desborde“, a které odpovídá tomu, které „použil papež v Querida Amazonia“ a také sám František na adresu „práce synody o Amazonii v roce 2019“. Přáním, uvádí Ruffini „tedy je, aby docházelo ke stále většímu ‚desborde‘, k přelévání zakořeněnému v hlubokém neklidu, v živé touze".
Odpoledne mělo pokračovat sdílením a prací na rozlišování třetího modulu Instrumentum laboris, části „Cesty“, kterou Peresová ilustrovala ve své promluvě, jíž v přímém přenosu bude předcházet chvíle modlitby a meditace dominikána Timothyho Radcliffa, kardinála-elekta, a úvod do modulu od kardinála Jeana-Clauda Hollericha, generálního zpravodaje.
Vzájemná výměna darů
Prostor pak dostali hosté tiskové konference, která se zaměřila na ekumenismus: prvek, který spolu se synodalitou tvoří nerozlučnou dvojici. A to natolik, že kardinál Kurt Koch, prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů, shrnuje: „Synodální cesta je ekumenická. A ekumenická cesta může být pouze synodální“. Když kardinál definoval ekumenický rozměr jako „jeden z nejdůležitějších aspektů této synody“, objasnil, jak zásadní je v synodální i ekumenické složce „výměna darů, při níž se učíme jeden od druhého v přesvědčení, že žádná církev není tak bohatá, aby nepotřebovala příspěvek jiných církví, a žádná tak chudá, aby nemohla nic nabídnout“.
Svatost je nejjistější cestou k jednotě
Prefekt využil příležitosti, aby zdůraznil, že přítomnost bratrských delegátů je na tomto zasedání výraznější než na předchozím, a ujistil o jejich účasti na ekumenické vigilii, která je ve spolupráci s Taizé vyhlášena na zítřek 11. října. Pro inspiraci k modlitbě, která bude setkání oživovat - uvádí - dva koncilní texty, jejichž 60. výročí připadá: dogmatická konstituce Lumen gentium a dekret o ekumenismu Unitatis redentegratio. Místo zvolené pro setkání, které přitahuje zástupce různých křesťanských denominací - náměstí dei Protomartiri Romani - není náhodné: „Sem tradice klade Petrovo umučení. Aby nám připomínalo,“ uzavírá kardinál Koch, ‚že svatost je nejjistější cestou k jednotě‘.
V dialogu ne „kompromisy“, ale základy jednoty křesťanů
Poté vystoupil první ze tří bratrských delegátů konference ve francouzštině: Jeho Eminence Job, metropolita Pisidský a spolupředseda Mezinárodní smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví. V otázkách, jako je primát, synodalita, duchovní služby a konciliarita, je dialog mezi pravoslavnými a katolíky - řekl - „dvoustranným dialogem, který probíhá již 20 let s užitkem, a to nejen proto, aby nás sblížil a smířil, ale protože může přinést ovoce ve vnitřním životě každé církve“.
Metropolita v této souvislosti poukázal na nedávný dokument Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů „Římský biskup“: to, co ho v publikaci zaujalo, jak prozrazuje, „je sblížení všech těchto dialogů. Znamená to, že se nehledá jen nějaký 'kompromis' mezi církvemi, ale že se kladou základy společného života, jednoty křesťanů“.
Chráněný prostor, kde si navzájem otevíráme srdce
Nad hodnotou vztahové zkušenosti, která je hlavním rozdílem oproti synodám anglikánské církve, se pozastavuje Jeho Excelence Martin Warner, biskup z Chichesteru a spolupředseda „Anglicko-velšského anglikánsko-římskokatolického výboru“.
Poznamenává, že od doby, kdy tehdejší anglikánský primas Michael Ramsey obdržel od Pavla VI. biskupský prsten, „se můžeme dívat jeden na druhého, uznávat rozdíly, ale také důležitost výměny darů, abychom rostli v našich příslušných zkušenostech“. Na rozdíl od anglikánských synodních zasedání se katolická synodní zasedání vyznačují modlitbou a tichem, a především „nejsou legislativní“: to podle biskupa Warnera zaručuje „chráněný prostor, kde si můžeme v rozhovoru Ducha otevřít srdce, abychom se tvořivě a odvážně podívali na výzvy tohoto století“.
Na každém hlase záleží
Nakonec reverendka Anne-Cathy Graberová, pastorka Světové mennonitské konference a tajemnice pro ekumenické vztahy, která se synody účastní poprvé, uvedla, že ji pozvání „překvapilo“, neboť patří k „málo známé“ církvi, která se zrodila v 16. století z reformace a vyznačuje se křtem věřících a aktivním nenásilím. „Katolická církev,“ uvažuje „náš hlas, který je velmi menšinový, nepotřebuje, ale o synodalitě to hodně vypovídá, ukazuje to, že každý hlas se počítá, každý hlas je důležitý“. Pro pastorku Graberovou „jednota křesťanů není jen příslibem zítřka, je tady a teď, už ji můžeme vidět. Nejsme jen sousedé, ale patříme k témuž Kristovu tělu, jsme údy jeden druhého, jak říká svatý Pavel“. Přestože jako bratrští delegáti nemáme právo hlasovat, „náš hlas a přítomnost byly přijaty stejně jako hlasy a přítomnost všech ostatních. Je vidět rovná důstojnost křtu. Neexistuje žádná mocná církev, která by vládla shora. My všichni jsme lid, který kráčí a hledá společně“.
Ekumenismus není v krizi
Zasedání o otázkách se dotýká zejména témat vztahů v rámci ekumenického dialogu a mezi primátem římského biskupa a synodalitou. To, co se děje, vysvětlil kardinál Koch, „ukazuje, že ekumenismus není v krizi, ale čelí několika výzvám“. Je pravda, pokračoval na podnět tisku, že „existuje smutná situace, vyvolaná také slovy moskevského patriarchy a hlavy ruské pravoslavné církve Kirilla, která způsobila rozchod s Konstantinopolí, ale je třeba odlišit tyto postoje od nastoupené cesty“. Ve skutečnosti, připomíná dále, „existuje smíšená komise, v níž je zapojeno 15 pravoslavných církví a která pokračuje ve své práci: to znamená, že dialog pokračuje v naději na vytvoření lepší budoucnosti, také s nadějí na společnou přípravu plenárního shromáždění“.
Význam malých gest
Ujištění, které zdůraznil i metropolita Pisidský: „Církev Kristova zůstává v terénu, navzdory politickým postojům, které vyjádřil Kirill, protože teologický dialog pokračuje, aby položil pevné základy,“ prohlašuje. „Ten současný je pohybem, na naší cestě není žádná pauza,“ dodává Koch: „Ekumenické hnutí se realizuje právě tím, že jdeme společně, společně se modlíme, společně pracujeme. Sám Ježíš,“ uzavírá tento bod, „nenařizuje křesťanskou jednotu, ale modlí se za ni: co tedy můžeme udělat lepšího než se modlit, aby vznikla jako dar Ducha svatého?". Možná „to, co se očekává“, dodává reverendka Graberová, jsou „malá symbolická gesta smíření, která zatím chybí“. Ke vztahu petrovského primátu a synodality kardinál Koch upřesnil, že „můžeme potvrdit, že synodalita a primát nejsou v opozici, naopak: jedno neexistuje bez druhého“, a dodal, že „primát není opozicí, ale příležitostí, o které je možné diskutovat a nalézt bod vzájemného setkání“.
Pohostinnost svátostí, otázka, kterou je třeba důkladně prozkoumat
Pokud jde o otázku pohostinnosti v oblasti svátostí, bylo připomenuto, že papež zřídil zvláštní pracovní skupinu a že „v dialogu mezi církvemi Západu stále neexistuje stejná úroveň vidění církve a svátostí“. Podle Joba se doufá, že „se podaří dospět k jednotnému datu Velikonoc mezi křesťany a pravoslavnými, ale v tuto chvíli je to pouze přání“. V souvislosti s tzv. službami žen naopak prefekt Dikasteria pro podporu jednoty křesťanů vyzdvihl „delikátnost tématu, k němuž papež zřídil deset pracovních skupin, ale na němž již nějakou dobu pracuje i Dikasterium pro nauku víry: dvě studijní komise nedospěly k jednoznačnému závěru, což je znamením, že je třeba dalšího studia. Proto je zde důležité spojit nadšení pro otázky s trpělivostí studia,“ uzavřel kardinál.
