Synodní fórum věnované biskupům

Edoardo Giribaldi - Vatikán

"Úloha a autorita biskupa v synodální církvi “ byl název jednoho ze dvou teologicko-pastoračních fór pořádaných v souvislosti se synodou, které se konalo 9. října večer v Papežském patristickém institutu Augustinianum v Římě. Profesorka Anna Rowlandsová, členka Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji a vedoucí katedry svaté Hildy pro katolické sociální smýšlení a praxi na Durhamské univerzitě ve Velké Británii, moderovala vystoupení jednotlivých řečníků, synodních otců a matek. V Aula Magna institutu Augustinianum se vystřídali budoucí kardinál Roberto Repole, arcibiskup turínský a biskup susský; sestra Gloria Liliana Franco Echeverri, O.D.N., řeholnice z řádu Společnosti Panny Marie; profesor Carlos Maria Galli, profesor teologické fakulty Katolické univerzity v Argentině v oboru christologie, eklesiologie, dějin teologie a teologické metody; profesor Matteo Visioli, kněz diecéze Parma, a profesor Gilles Routhier, profesor eklesiologie a praktické teologie na Université Laval v Québecu a na Institut Catholique v Paříži.

Práce „v“ a „pro“ církev

Jako prvního hosta představila Rowlandsová profesora Galliho, který postavu biskupů vymezil jako „bratry“ a „přátele“ a upozornil na koncilní novinku, která vidí „v episkopátu, v ‚my z Božího lidu‘, realizaci církve na její pouti ve světě“. Je to základ, který v profesorově vizi uvažuje o biskupské postavě angažované „v“ a „pro“ církev, se stejnou „synovskou důstojností“ jako její lid. „Předsedání“ podle profesora Galliho zahrnuje různé funkce, mezi nimi především ' hlásání' a ' svědectví'. Konečným cílem musí zůstat „rozlišování charismat jednotlivců a společenství ve službě evangelijního poslání“. Vzorem biskupské postavy je vždy Ježíš, schopný „vládnout službou“. Církevní autorita proto nedisponuje „totalitou charismat“, uvedl přednášející. Může „bdít“, ale ne „dělat všechno“. Schopnost delegovat je proto také definována jako nezbytná, aniž by se zakrývala přítomnost vlastních, osobních slabostí. Profesor Galli zakončil svou přednášku dvěma otázkami: „Biskupové mají poradce pro složité praktické záležitosti, ale mají teologické poradce?“ a „Biskupové jsou za svou službu odpovědní Bohu, jak mohou být odpovědní celému Božímu lidu?“.

Vždy závislí na Božím lidu

Jako druhý vystoupil arcibiskup Repole, který citoval koncilní texty, jež „vysvěcenou službu přesně formulují“ a formulují ji jako „službu církvi“. Služba, která však „neznamená“ „jeho nezávislost na části Božího lidu, která mu byla přidělena“. Turínský arcibiskup souhlasil s profesorem Gallim, když vykreslil postavu biskupa jako toho, kdo je „schopen sklízet každý dar, který Duch vlévá“. Výroky, které se mohou zdát „samozřejmé“, a přesto se zhmotnily díky II. vatikánskému koncilu, který znamenal přechod „od kněžství, jehož vzorem byl presbyterát zaměřený na eucharistii“, k „pojetí ordinované služby rozdělené do tří stupňů a zaměřené na hlásání, slavení a pastorační vedení“. „Zásadně ignaciánský“ model, který tedy odkazuje ‚na Ignáce z Antiochie‘. Repole však poznamenal, že představuje „model biskupa v malé církvi, interpretovatelný“ v postavě toho, kdo „denně předsedá eucharistii“. Taková vize, aplikovaná „na různé modely církve, může vytvořit zkraty, které tato synoda může rozuzlit“.

„Dejte se do práce!“

Slova se ujala sestra Gloria Liliana Franco Echeverri. Její slova byla výzvou pro biskupy přítomné v sále: jejich povolání z nich činí „naše služebníky a bratry“. „Modlete se,“ vyzvala řeholnice, ‚aby se vám podařilo přizpůsobit se Kristovu stylu‘. Sestra Gloria požádala pastýře o větší zapojení do jejich agendy, „aniž by ztráceli čas byrokratickými záležitostmi“. „Nic nezakrývejte, nic nepřehlušujte,“ řekla řeholnice v narážce na dramatickou metlu zneužívání, „žádný druh zneužívání“ nesmí „uhasit hlas pastýře“. Biskup, pokračovala sestra Echeverri, je vyzván, aby se snížil a šeptem řekl členům své komunity: „Vy existujete, vy jste důležití“.

Dalším bodem, kterého se dotkla, byla otázka znalosti církevní autority ohledně reality, v níž působí. „Buďte pokorní, mějte pokoru toho, kdo se učí“. Přijde také doba, kdy si „budete připadat zastaralí“, řekla sestra Gloria, ale, jak povzbudila, „snažte se rozvíjet sítě, vazby, vztahy“. V závěru své promluvy se řeholnice vrátila k pojetí postavy biskupa jako „bratra“: „Nikdo vám nebude bránit v tom, abyste byli méně milující než my“, nicméně „dejte se do práce!“.

„Uprostřed“ shromáždění

Čtvrtým hostem byl profesor Routhier s poselstvím zaměřeným na povahu biskupa jako „bratra mezi bratry“. Když se mluví o jeho funkcích, používá se několik předložek, ale jen zřídka „s“, „v“, „uprostřed“, které se podle profesora vztahují ke křesťanskému lidu. „Jeho postavení je tedy velmi složité. Nikdy však není oddělen od společenství, jemuž předsedá“. Lumen gentium, poznamenal profesor, „nejprve představuje Boží lid a teprve poté vypráví o biskupech“. Taková musí být „struktura církve: shromáždění, do něhož je vložena postava biskupa“. Když se modlí, nečiní tak „svým jménem“, ale zahrnuje celé shromáždění.

Potřeba transparentnosti

Na závěr se řečnického pultu v Aula Magna ujal profesor Matteo Visioli. Ve svém projevu se zaměřil na pojem „moc“, rozdělený na dimenze „řád“ a „pravomoc“. První z nich se vztahuje k svátostným úkonům, druhý k funkcím vlády. Toto rozlišení má tři důsledky. „Kromě nauky, kterou je třeba přijmout,“ řekl Visioli, je třeba „uvažovat o službě jako o sdílené vládě“. V důsledku toho se neotevírá „monarchickým“ tendencím, a to navzdory udělování „plnosti svátosti svěcení“. Za druhé, biskupská postava „může a musí“ delegovat na pokřtěné věřící, „které považuje za vhodné, úkoly odpovědnosti ve správě církve“. „Může a musí“, opakuje Visioli, 'moc' nesmí biskupy „zdržovat od povinnosti zodpovídat se za své činy podle logiky transparentnosti“.