Arcibiskup Gallagher vysvětluje „diplomacii Svatého stolce“
Mario Galgano - Vatikán
Toto úterý vystoupil na Katolické univerzitě Jana Pavla II. v Lublinu s vysvětlujícím projevem arcibiskup Paul Richard Gallagher, jeden z nejvyšších vatikánských diplomatů. Pod názvem „Diplomacie Svatého stolce v dnešním světě“ vysvětlil úkoly a výzvy vatikánské zahraniční politiky, která - na rozdíl od diplomatických snah jiných států - vychází z morálních a etických hodnot a usiluje o podporu mezinárodní stability a míru.
Arcibiskup Gallagher zahájil svou přednášku poděkováním hostitelům a otevřel ji klasickou metodou středověké teologie, tzv. declaratio terminorum, vyjasněním pojmů. Podle Gallaghera slouží tento strukturovaný přístup k jasnému určení základních otázek a hodnot vatikánské diplomacie a k vymezení rámce pro diskusi.
„Nástroj míru“
Gallagher zdůraznil, že diplomacie Svatého stolce je vždy chápána jako „nástroj míru“ - což je zásada, která má v dnešním světě plném konfliktů zvláštní význam. V porovnání s ostatními diplomatickými subjekty Vatikán jedná bez vlastní vojenské síly, což mu umožňuje hrát jedinečnou roli nestranného prostředníka. Arcibiskup Gallagher zdůraznil, že papežská diplomacie v krizových situacích vždy jedná v duchu evangelia a usiluje o „spravedlivé vztahy, dodržování mezinárodních norem a ochranu lidských práv“. Zvláště se angažuje ve prospěch nejslabších a nejvíce utlačovaných.
Ústředním zájmem papežské diplomacie je zastávat se obětí a zraněných v konfliktech po celém světě. Svatý stolec se aktivně zapojuje do humanitárních snah, ať už podporou sociální rehabilitace v krizových oblastech nebo usnadňováním slučování rodin nezletilých a výměnou válečných zajatců mezi jednotlivými stranami konfliktů. Gallagher zmínil probíhající iniciativy Vatikánu v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, kde se Apoštolský stolec zasazuje o propuštění vězňů a repatriaci ostatků padlých vojáků.
Závazek k odzbrojení a zákazu zbraní hromadného ničení
Dalším důležitým prvkem zahraniční politiky Vatikánu je jeho závazek k odzbrojení a zákazu zbraní hromadného ničení, zdůraznil Gallagher. Papež František v minulosti opakovaně odsoudil obrovské vojenské výdaje mnoha států a nemorálnost jaderných i konvenčních zbraní. Gallagher připomněl, že papež místo toho navrhl zřízení mezinárodního fondu pro mír, potravinovou bezpečnost a rozvoj s cílem využít prostředky k budování spravedlivějšího a mírumilovnějšího světa.
V globálním kontextu, který papež František popsal jako „třetí světovou válku vedenou po částech“, se diplomacie Svatého stolce prezentuje jako „znamení naděje“. Gallagher zdůraznil, že vatikánská diplomacie - bez ohledu na to, zda se jedná o debaty o odzbrojení, mírová jednání nebo humanitární iniciativy - vždy usiluje o podporu mírového a spravedlivého soužití mezi národy.
Gallagher se také zmínil o často vyslovované otázce, proč se Svatý stolec a církev angažují ve složitých politických a sociálních otázkách. Argumentoval, že angažovanost Vatikánu v těchto oblastech je hluboce zakořeněna v křesťanském povolání. Jak uvedl Druhý vatikánský koncil, úkolem církve je „podílet se na radostech, bolestech a starostech lidí v každé době, zejména chudých a trpících“. Tato „polní nemocniční mise“, jak ji nazývá papež František, chápe diplomatickou činnost Vatikánu jako morální povinnost stavět mosty v době krize a zasazovat se o principy spravedlnosti a lidskosti.
Na závěr svého projevu se arcibiskup Gallagher obrátil na studenty a vyzval je, aby papežova slova přenášeli do světa a snili a jednali jako „jedna lidská rodina“. Každý jednotlivec by přitom měl přinést svou vlastní víru a přesvědčení, „protože všichni jsme bratři a sestry“.