Laik Pier Giorgio Frassati a misionářka Maria Troncatti brzy budou svatořečeni
Gianluca Biccini - Vatikán
Dva budoucí světci - již ohlášený Pier Giorgio Frassati a salesiánka Maria Troncatti, misionářka v Ekvádoru, dva budoucí blahoslavení, mučedníci ve Vietnamu, respektive v Konžské demokratické republice, a nový ctihodný; a navíc rovnocenné blahořečení španělské řeholnice Juany od Kříže, která je již považována za blahoslavenou díky úctě, která jí byla po staletí vzdávána. Papež František během audience udělené kardinálu prefektovi Marcellu Semerarovi v pondělí 25. listopadu pověřil Dikasterium pro svatořečení vyhlášením příslušných dekretů.
Frassati, mladý muž, kterého si papež František velmi oblíbil
Papež František již při modlitbě Anděl Páně v neděli 24. listopadu předeslal, že mladý laik z Turína bude kanonizován 3. srpna příštího roku v rámci Jubilea mladých a u příležitosti stého výročí jeho úmrtí 4. července 1925, dnes byl oznámen pozitivní výsledek řádného zasedání kardinálů a biskupů ohledně zázraku připisovaného přímluvě tohoto blahoslaveného. Jedná se o uzdravení ze „zranění Achillovy šlachy“ týkající se kněze, tehdy seminaristy, ke kterému došlo ve Spojených státech amerických v roce 2017. Během basketbalového zápasu v Los Angeles utrpěl tento mladý muž takové zranění pravého kotníku, že již nemohl chodit. A protože se blížila nutnost operace, dovolával se přímluvy blahoslaveného Frassatiho, aby operaci nemusel podstoupit. Za tímto účelem zahájil seminarista novénu, na jejímž konci pocítil kolem bolestivé části silné teplo a od té chvíle již nepociťoval žádné příznaky.
Frassati se narodil 6. dubna 1901 v Turíně v rodině vyšší střední třídy a byl synem Alfreda, agnostického novináře, který založil a řídil noviny La Stampa. Dvěma synům, Pier Giorgiovi a Lucianovi, poskytla náboženskou výchovu především jejich matka. Během středoškolských studií na jezuitském Sociálním institutu začal mladý muž denně přistupovat ke svatému přijímání a zapojil se do konferencí sv. Vincence. Zapsal se na inženýrskou fakultu Polytechniky v hlavním městě Piemontu, aby později „mohl více sloužit Kristu mezi horníky“, a vstoupil do městského klubu Italské katolické univerzitní federace, kde posílil svou křesťanskou formaci, živil svou víru každodenní eucharistií, rozjímáním o Božím slově a častou zpovědí, doprovázenou vytrvalým sociálním apoštolátem. Poté, co vstoupil do dominikánského třetího řádu pod jménem bratr Jeroným, věnoval svůj volný čas pomoci těm nejchudším a nejodstrčenějším. Pěstoval kulturní a sportovní zájmy a zároveň pokračoval v horlivém apoštolátu mezi svými vrstevníky. Frassati se postavil proti fašistickému diktátorskému režimu a vstoupil do Lidové strany. Zemřel v pouhých 24 letech na fulminantní poliomyelitidu, kterou se pravděpodobně nakazil při péči o chudé. Pier Giorgio Frassati je oblíbeným světcem papeže Františka - který ho často navrhoval jako vzor pro nové generace a nedávno se svěřil: „jako dítě jsem o něm slyšel, protože můj otec byl členem Katolické akce“ (projev k Národní radě mládeže, 16. listopadu 2024). Dne 20. května 1990 byl Frassati beatifikován Janem Pavlem II.
Maria Troncatti, misionářka mezi ekvádorskými Indiány
Maria Troncatti z italské Brescie byla blahořečena za pontifikátu Benedikta XVI. v listopadu 2012. Narodila se 16. února 1883 v Corteno Golgi ve skromné rodině, věnovala se práci na poli, pásla ovce a vytrvale se účastnila života ve farnosti. Byla přitahována salesiánským charismatem a spiritualitou, a proto překonala odpor svého otce a vstoupila do řádu Dcer Panny Marie Pomocnice křesťanů, kde v roce 1908 složila časné sliby a v roce 1914 věčné sliby. Během první světové války se jako zdravotní sestra Červeného kříže starala o vojáky na frontě. V roce 1922 byla určena pro misii mezi Indiány v Ekvádoru, kde nechala postavit nemocnici, starala se o duchovní doprovázení, péči o chudé a umírající, podporu a vzdělávání žen. Po několika onemocněních zahynula 25. srpna 1969 při leteckém neštěstí v Sucúa, když cestovala do hlavního města Quita na duchovní cvičení. Právě jeden domorodý muž z provincie Morona Santiago v roce 2015 obdržel zázrak potřebný ke kanonizaci této řeholnice. Muž se stal obětí pracovního úrazu při broušení nástrojů v truhlářské dílně, kdy ho do hlavy zasáhl velký úlomek kamene. Po nejisté první pomoci byl v bezvědomí, protože mu z lebky vytekla mozková hmota, převezen na kánoi a poté leteckou záchrannou službou do nemocnice v Macasu, aby odtud byl převezen do nemocnice v Ambatu, kde se podrobil dlouhé operaci. Tváří v tvář vážnosti prognózy zraněného mu jeho švagr položil na hruď obrázek sestry Troncatti a začal ji vzývat. Sestry salesiánky, které pokračovaly v misii této blahoslavené, se poté, co byly o události informovány, rovněž svěřily její přímluvě. Krátce nato se pacient probral z kómatu a byl propuštěn z nemocnice, i když ve vážném stavu, zbaven schopnosti mluvit a pohybovat se. Poté se muži zdálo o italské řeholnici, která mu uzdravila nohu a ústa, předpověděla jeho uzdravení a po probuzení se začal pohybovat a dokonce pronesl několik slov. Následovalo postupné zlepšování jeho stavu, a to natolik, že o rok později byl tento tesař schopen mluvit, chodit a znovu začít pracovat.
Mučedníci z Vietnamu a Konga
Dva budoucí blahoslavení, oba mučedníci, jsou Vietnamec Francis Xavier Tru'o'ng Bǚu Diệp, diecézní kněz, a laik Floribert Bwana Chui Bin Kositi z Konžské demokratické republiky.
František Xaverský se narodil 1. ledna 1897 v Tân Dúc ve vietnamské provincii An Giang, ale na území vikariátu Phnom Penh, a knězem se stal v roce 1924. Zpočátku působil jako pastorační asistent ve vietnamské komunitě v Kambodži, poté byl povolán zpět do Vietnamu jako učitel ve velkém semináři a poté poslán do provincie Bąc Liêu, kde založil šest nových komunit a věnoval se pastoraci povolání. Na konci druhé světové války bylo mnoho oblastí jeho země vypleněno bohatými vlastníky půdy podporovanými násilnými ozbrojenými gangy. Také území farnosti tohoto služebníka Božího bylo vydrancováno a obyvatelstvo ohroženo. Jako obhájce práv občanů se navzdory radám, aby se ukryl na bezpečném místě, Francis Xavier Tru'o'ng Bǚu Diệp nevzdal své komunity a 12. března 1946 byl spolu s dalšími zajat skupinou milicionářů. Byl zavřen ve skladu rýže, odkud byl odveden k výslechu, a o několik dní později bylo jeho znetvořené tělo nalezeno v příkopu.
Novější, protože teprve 18 let staré, je mučednictví druhého budoucího blahoslaveného, mladého laika Floriberta Bwana Chui Bin Kositiho, zabitého in odium fidei 8. června 2007 v konžské Gomě. Narodil se tam 13. června 1981 v bohaté rodině, která mu umožnila studovat na nejlepších školách. Aktivně se zapojoval do farních aktivit a stal se opěrným bodem pro katolické studenty na univerzitě v Gomě, kde byl pro svou sociální angažovanost oceňován i vyučujícími a církevními představiteli. Právě v univerzitním prostředí se seznámil s komunitou Sant'Egidio, stal se jedním z jejích místních vedoucích a dokázal zapojit další vrstevníky do služby nejchudším v bouřlivých letech pro toto pohraniční město, do kterého přišlo mnoho uprchlíků po rwandské genocidě v roce 1994. Po ukončení studia práv se zapojil do politiky. Po stáži v hlavním městě Kinshase začal pracovat na celnici v Gomě jako „Commissaire de l'Avances“, který měl na starosti kontrolu potravin vstupujících do země. Odolával pokusům o podplacení a nátlaku, aby nechal přes hranice projít náklad zkažené rýže, který nařídil zničit. Jako odplatu ho 7. července 2007 unesly neznámé osoby a jeho mrtvolu, vystavenou mučení a bití, našel o dva dny později jeden motocyklista.
„Santa Juana“
Při téže audienci papež František schválil dekret o potvrzení nepomíjivého kultu španělské Juany od Kříže, rozené Juany Vázquez Gutiérrez. Tato profeska třetího řádu svatého Františka, abatyše kláštera „Santa María de la Cruz“ v Cubas de Madrid, se narodila ve Villa de Azaña (dnes Numancia La Sagra, provincie Toledo) pravděpodobně 3. května 1481 a zemřela v Cubas de La Sagra téhož dne roku 1534. Po smrti své matky, když jí bylo pouhých sedm let, odešla do domácnosti ke své babičce a tetě. Později, když se chtěla zasvětit Bohu, utekla z domova, aby unikla domluvenému sňatku, a uchýlila se do Beaterio de Sant Maria de la Cruz de Terciarias de San Francisco v Cubas de la Sagra (Madrid). Zde v roce 1497 učinila vyznání víry a později vykonávala různé práce jako kuchařka, vrátná a sakristánka. V roce 1506 začala mít mystické zážitky a o dva roky později se jí na těle od Velkého pátku do Velikonoční neděle objevila stigmata. Téhož roku začala s kazatelskou činností a v roce 1509 byla zvolena abatyší Beateria. Její kázání o hlavních liturgických svátcích zaznamenala jedna ze sester a shromáždila je v knize Conorte. Její věhlas se rozšířil po celém Španělsku a dosáhl až k císaři Karlu V., který k ní nejméně třikrát přišel pro radu. Kvůli závisti některých sester a zejména nevraživosti matky vikářky ji s. Juana nahradila ve funkci abatyše, byla opět zvolena do čela Beateria a ve funkci setrvala až do své smrti, po níž okamžitě začal spontánní a okamžitý kult věřících, kteří ji nazývali „Santa Juana“. Teprve později se však začalo uvažovat o kanonické proceduře, která měla své základní kameny v letech 1614-1616 diecézním procesem v Toledu a pokračovala apoštolským procesem v letech 1619-1621, završeným dekretem o schválení ctností 7. května 1630. Po dlouhé přestávce byla kauza obnovena v roce 1664 slavením nekultovního procesu a procesu o revizi spisů, problematického kvůli obtížím s jejich nalezením, zejména původního textu Conorte, nalezeného v královské knihovně v Escorialu až v roce 1977. Tento nález umožnil vydání rukopisu v roce 1996 a následné obnovení kauzy v roce 1999. Dne 18. března 2015 papež František schválil dekret o ctnostech. Kult sestry Juany de la Cruz, podpořený objevem, že její tělo zůstalo po mnoha letech neporušené, se navíc brzy rozšířil i mimo Španělsko, do dalších částí Evropy, na Filipíny a do Severní Ameriky: v misálu belgického benediktinského opatství v Bruggách je zaznamenán liturgický svátek Santa Juany de la Cruz 3. května a klášter Santa Maria de la Cruz v Cubas de la Sagra (Madrid) je dodnes znám jako „Convento de Santa Juana“. Proto se jí odedávna připisuje titul blahoslavené.
Neustálá modlitba Josefa Langa
A konečně se ctihodným stane Boží služebník Josef Lang, pomocný biskup záhřebský. Narodil se 25. ledna 1857 v Lepšići v Chorvatsku v početné a velmi zbožné rodině, v raném věku přišel o otce a byl přijat do arcibiskupského sirotčince v chorvatském hlavním městě. Zde dozrál ke svému povolání a vynikal svými kvalitami natolik, že byl vyslán na dokončení vzdělání do Říma. Po návratu do vlasti v roce 1880 byl o tři roky později vysvěcen na kněze a stal se koadjutorem zlatařského faráře. Byl duchovním asistentem v nemocnici Milosrdných sester v Záhřebu a poté profesorem pedagogiky na pedagogické škole týchž sester. Poté byl spirituálem a rektorem v arcibiskupském semináři a dostal tak v neklidném období na starosti formaci kleriků. V roce 1915 si ho arcibiskup Anton Bauer přál za svého pomocného biskupa a byl vysvěcen na titulárního biskupa v Alabandě. Věnoval se výchově svých věřících, navštěvoval vesnice a založil „Chorvatské národní katolické sdružení“, hnutí laiků a kněží zabývajících se výchovou a vzděláváním mládeže, a stal se jeho předsedou. Vedl také „Apoštolát svatých Cyrila a Metoděje“ na podporu jednoty s východními křesťany. V roce 1912 se zúčastnil Mezinárodního eucharistického kongresu ve Vídni a později byl jmenován předsedou prvního celostátního kongresu v Chorvatsku, který se konal v Záhřebu. Zemřel v hlavním městě Chorvatska dne 1. listopadu 1924. Poslední etapa jeho života se vyznačovala neustálou a nepřetržitou modlitbou, i když už nemohl vstát z lůžka a sloužit mši.
