Válečné ‚hry‘ a obchod se smrtí
Andrea Tornielli, Vatikán
"Chci poukázat na pokrytectví mluvení o míru a zároveň hraní si na válku. V některých zemích, kde se hodně mluví o míru, jsou investice, které vynášejí nejvíce, ty do továren na zbraně. Toto pokrytectví nás vždy dovede k neúspěchu. K selhání bratrství, k selhání míru." Tato slova, která pronesl papež František 25. listopadu u příležitosti 40. výročí mírové smlouvy mezi Argentinou a Chile, která uzavřela spor o kanál Beagle, nacházejí další tragické potvrzení v údajích, které v těchto hodinách zveřejnil SIPRI (Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru): zbrojní průmysl stále roste, tržby se loni zvýšily o 4,2 % na 632 miliard dolarů (+ 19 % oproti roku 2015). Je bohužel dobře známo, s jakými dalšími údaji je tento růst spojen: počet mrtvých a zraněných vojáků i civilistů, zničená města, vysídlené osoby, budoucnost ukradená generacím mladých lidí, devastace životního prostředí.
Ve slovech římského biskupa je zarážející ona zmínka: „hra na válku“. Pokud se k válkám přistupuje na mentální úrovni jako k jakési „hře“, ať už politické nebo vojenské, je to znamení, že se vytratila vůle jít ke kořenům konfliktů. Ztratila se vůle pochopit jejich příčiny a pokusit se je odstranit. Je to známka toho, že se ztratila hodnota míru, význam dialogu a vyjednávání pro urovnání sporů. Kromě toho se obvykle hraje hra založená na soutěži s vítězem a poraženým, což je v pořádku, pokud se jedná o tenis nebo šachy. Pokud si však státy „hrají na válku“, je to v rozporu se samotnou myšlenkou lidského bratrství a mezinárodního práva.
Papež František poukazuje na pokrytectví těch, kteří chtějí z války profitovat, nedbaje katastrofálních následků, a naléhavě apeluje na svědomí politických představitelů i všech ostatních. Žádá je, aby přestali budovat byznys na úkor druhých, na úkor míru, a tedy na úkor nejslabších a celého lidstva.
Je to hluboce duchovní výzva, která potřebuje intenzivní modlitbu celé církve, zvláště v této adventní době, aby prosila „Knížete míru“ o inspiraci k myšlenkám, slovům a především činům, které umožní žít mezinárodní politický život vážně, s vědomím, jak se dívat dál, s myšlenkou na budoucnost, na nové generace. S vědomím, že náš svět nutně potřebuje „čestné kompromisy“ - jako byl ten, který byl před čtyřmi desetiletími podepsán mezi Argentinou a Chile za zprostředkování Vatikánu - a ne „válečné hry“ tyranů: „Dej Bůh, aby mezinárodní společenství nechalo zvítězit sílu práva prostřednictvím dialogu, protože dialog musí být duší mezinárodního společenství.“