Výstava vatikánských dokumentů, které vyprávějí příběh jubilejních roků
Paolo Ondarza - Vatikán
Po mnoha letech se pro veřejnost otevírají tři Paulínské sály Vatikánského apoštolského archivu, které sousedí se Sixtinským sálem Vatikánské knihovny a jsou přístupné na návštěvnické trase Vatikánských muzeí. Poprvé se v nich koná výstavní akce: nese název „Jubilea. Vzácné dokumenty z vatikánských sbírek“.
Výstava v Paulínských sálech
Tyto tři místnosti byly sídlem „nového“ Papežského archivu Svatého stolce, který založil Pavel V. Borghese v letech 1610-1612. Již dříve sloužily jako sídlo knihovníků Svaté římské církve, po smrti kardinála Cesare Baronia v roce 1607 však zůstaly nevyužity. „Podobně jako v případě Svaté brány,“ vysvětluje pro Vatican News prefekt Apoštolského archivu otec Rocco Ronzani, „je pro nás toto otevření velmi významné. Představuje otevření archivu nejen vědcům a odborníkům, ale i většímu počtu lidí, kteří mohou ocenit dokumentaci, kterou uchováváme. Spolu s knihovnou a Vatikánskými muzei máme v této části Apoštolského paláce jakési společné bydliště. Je velmi pěkné, že kulturní a výzkumné instituce spolupracují na poslání zpřístupnit všem bohatství nesmírného dědictví, které Svatý stolec vlastní a které představuje dějiny církve a dějiny lidstva.“
Apoštolský archiv se otevírá veřejnosti
Apoštolský archiv byl kdysi nazýván tajným, protože byl vyhrazen pro potřeby papeže. „Archiv je přístupný bádání učenců přinejmenším od roku 1881,“ pokračuje otec Ronzani „ale krok za krokem se postupem času jeho zpřístupnění rozšířilo na širší veřejnost a výstava chce být jen dalším krokem.“.
Význam jubilea prostřednictvím dokumentů
Víra, historie a umění představují význam Jubilea prostřednictvím expozice dokumentů a materiálů, které se k němu vztahují. Z Apoštolského archivu pocházejí četné buly vyhlašující jubilea až po to v roce 2025, kterou papež František podepsal 9. května 2024.
První jubileum a bula Bonifáce VIII.
Vzácnou zápůjčkou z Vatikánské knihovny, která bude po omezenou dobu vystavena v prvním sále, než ji v následujících měsících nahradí odpovídající kopie zhotovená pro výstavu, je originál buly Bonifáce VIII. Antiquorum habet, kterou bylo v roce 1300 vyhlášeno první jubileum. Tento dokument, ačkoli byl datován 22. února 1300, stanovil počátek Svatého roku na 24. prosince 1299, tedy na Štědrý den, a byl přečten ve Vatikánské bazilice během svátku Stolce sv. Petra. Poté, co byl umístěn na hlavním oltáři, byl svěřen kanovníkům bazilikální kapituly k uložení do jejich archivu.
„Vystavujeme mimořádně zajímavé dokumenty, které jsou vydány přímo papežskou autoritou,“ komentuje prefekt Apoštolského archivu: „Od bul oznamujících Jubilea až po další, které se týkají konkrétního života poutníků a přijetí městem Římem se všemi ustanoveními papežů, aby toto přijetí bylo co nejvhodnější pro tak významný okamžik v životě křesťanského společenství.
Jubilea každých pětadvacet let
Významná je bula Ineffabilis providentia, kterou v roce 1470 Pavel II. s ohledem na slabost lidského stavu, náchylného ke hříchu, a krátkost pozemského života pustošeného epidemiemi stanovil, že se má jubileum slavit každých 25 let. Tuto periodicitu okamžitě přijal Sixtus IV. a v bule Salvator Noster z roku 1472 vyzval knížata a veřejné představitele, aby zajistili bezpečné cesty a přijatelné mýtné na Via Francigena, a chránili tak Římany před zloději a lupiči, ale také poutníky přicházející do Říma před předraženým pohoštěním. Čistotu, pořádek ve městě a mírné nájemné, aby se zabránilo vydírání a podvodům, jichž se dopouštějí hostinští a hoteliéři na cizincích, doporučil naopak pod trestem kardinál Federico Sforza, komoří Apoštolské komory, ve vyhlášce o nájemném s ohledem na jubileum roku 1650. Cílem tohoto opatření bylo rozptýlit špatnou pověst Říma, která byla rozšířena v průvodcích pro poutníky a cizince tištěných po celé Evropě. „Papežové,“ poznamenává otec Rocco Ronzani, „zasáhli, aby nájemci nezneužívali jubilea k vlastnímu prospěchu. Vatikánské archivy uchovávají významná ustanovení nejvyšší církevní autority, ale také každodenní život věřících a všech, které zasáhlo duchovní i časné dobro, jež křesťanské společenství v průběhu dějin rozděluje“.
Znamení Božího přijetí
Mezi vystavenými dokumenty jsou také velmi zajímavé zprávy o přijetí šestnácti poutníků, kteří přišli ze Švýcarska a Francie v 18. století, s přesným popisem pokrmů, které jim byly nabídnuty, a svatých míst, která navštívili.
„Tento dokument z osmnáctého století,“ upozorňuje prefekt Apoštolského archivu, „pochází z archivu arcibratrstva Gonfalone a líčí dny pouti několika poutníků ze zaalpských zemí, Savojců a Francouzů, kteří dorazili do Říma, kde je na náměstí Piazza del Popolo přivítal kardinál titulář, patron tohoto arcibratrstva. Vypráví o doprovodu do hostince a dokonce i o jídelníčku, který je těmto lidem nabízen během jejich dnů v Římě. Téma přijetí je ústředním tématem toho, co chceme z jubilejního poselství předat. Jde o to, tlumočit přijetí do Božího srdce skrze jeho lásku a milosrdenství, které nás smiřuje a činí z nás nové lidi“.
Velké události 20. století
Na výstavě jsou k vidění i stránky novější historie: Jubilea z roku 1925, kdy si čtyři roky před podpisem Lateránských smluv Pius XI. stěžoval, že věřící mohou volně vstupovat na prahy bazilik a k hrobům apoštolů, tedy na prahy, které papež „dokud trvají současné podmínky, nemůže a nesmí překročit“, nebo z roku 1950, kdy se konalo první jubileum éry masmédií a v portiku svatého Petra bylo postaveno pódium pro asi dvě stovky novinářů, fotografů a televizních kameramanů.
„Na výstavě,“ dodává otec Ronzani, „jsou zastoupeny dokumenty Jubileí, které byly obzvláště důležité nejen jako církevní události, ale také jako nástroje sociálního smíru. Mám na mysli zejména bulu Indiction Iubilaeum Maximum z roku 1950. Pius XII. vyhlásil jubileum po druhé světové válce s cílem duchovní obnovy křesťanů, ale také jako příspěvek ke smíření společnosti a obnově světa po velké válečné tragédii“.
Po Druhém vatikánském koncilu se v roce 1975 do Říma sjelo osm a půl milionu poutníků: Svatý rok připomíná bula Pavla VI. s názvem Apostolorum Limina. A konečně, než se dostaneme k oslavám roku 2025, nemohla chybět bula Incarnationis mysterium, kterou Jan Pavel II. uvedl církev do třetího tisíciletí. Tato událost byla poznamenána mea culpa za hříchy, jichž se křesťané v průběhu staletí dopustili, významnými kroky vpřed v ekumenickém a mezináboženském dialogu a také velmi silným znamením naděje, které světu daly více než dva miliony mladých lidí, kteří se s papežem ve dnech 15.-20. srpna 2000 sešli v Tor Vergata na Světovém setkání mládeže.
Jubilejní symboly a předměty
Součástí výstavy je i bohatá vitrína, která bývá obvykle vystavena při prohlídce Vatikánských muzeí. Pochází z oddělení dekorativního umění a obsahuje více než třicet předmětů symbolizujících jubilea: cihly, kladiva a hladítka, nástroje používané při rituálu otevírání a zavírání Svaté brány. Svou krásou vynikají ty ze stříbra, slonoviny a drahých kamenů, které pro Pia XI. vyrobil v roce 1925 Pio Cellini podle návrhu Biagia Biagettiho, tehdejšího uměleckého ředitele Vatikánských muzeí, který si ve své kanceláři uvnitř Auly požehnání zřídil malou kovárnu.
Poutnická hůl
Symbolickým obrazem výstavy je polychromovaná mramorová insignie z roku 1600, která byla přiložena na Svatou bránu v okamžiku jejího uzavření a označovala místo, kam byla uložena schránka s klíči a papežovými medailemi. A konečně s poutí, která připomíná jubileum, souvisí bambusová hůl z poloviny 17. století, zdobená výjevy ze Starého a Nového zákona namalovanými černou tuší, spolu s erbem Inocence X. a vyobrazením baziliky svatého Petra převzatým z Greuterovy rytiny. Pravděpodobně patřila poutníkům popsaným v dobových kronikách, kteří vstupovali do Věčného města s holemi zdobenými elegantními rytinami.
