Z turistu pútnikom (1): Cesta pútnika

Také poutní cesta do Santiaga de Compostela zažívá v posledních letech mohutné znovuzrození a putují po ní jak věřící lidé tak agnostici.

Význam cesty si poutníci uvědomovali ode dávna, zejména ti, kteří se vydávali na dlouhou pouť z Canterbury nebo z Paříže až do Říma anebo ještě dále. Poutní cesta se stala námětem řady skvělých literárních děl od Chaucerových Canterburských povídek po Danteho Božskou komedii.

V průběhu staletí se papežové mnohokrát zamýšleli nad tím, jak proměnit Věčné město v jakýsi mikrokosmos poutní cesty. Avšak na rozdíl od populárního úsloví zmíněného v úvodu, poutník vedený zbožností věří, že ačkoli cesta je jistě důležitá, to hlavní, o co jde, je její cíl.

Když přišel poutník na Svatý rok k římským branám, vstoupil do města zpravidla na Piazza del Popolo a vydal se odtud mírně doprava, na Via della Ripeta, a téměř podél řeky došel až k Via dei Coronari.

Po Via dei Coronari se dodnes můžete projít. Nepříliš široká, rovná ulice, vás zavede k místu, kde lze přejít přes řeku. Lemována byla obchůdky, ve kterých se kdysi prodávaly zejména náboženské předměty, hlavně růžence, zvané také coronae, což jí dalo název Coronari – vlastně tedy ulice prodavačů růženců. Když dojdete na její konec, objeví se před vámi jeden z mostů, který dovoluje přejít na druhou stranu Tibery.

Původně se mu říkalo Ponte Elio, podle prvního jména císaře Hadriána, který jej ve 2. století našeho letopočtu nechal vybudovat, aby umožnil přístup ke svému impozantnímu mauzoleu. Císařská hrobka v křesťanské éře nezanikla, nýbrž změnila svůj účel. Od 6. století se o ní mluví jako o Andělském hradu, díky zjevení svatého archanděla Michaela, spatřeného na jeho vrcholu během procesí za zažehnání ničivé morové epidemie vedeného papežem Řehořem Velikým.

Mauzoleum proměněné v pevnost působí jako brána střežená andělem – jeho první sochu vytvořil Raffaele di Montelupo: byl to anděl s taseným mečem, který jako by se oháněl po těch, kdo chtějí projít. Dnes završuje Andělský hrad o poznání mírumilovnější socha z 18. století od vlámského sochaře Petera Antona von Verschaffelta. Jeho anděl vrací meč do pochvy, na znamení míru.

V 17. století ozdobily most sochy andělů, které vytvořil Bernini a sochaři z jeho velice činorodé dílny. Na rozdíl od jiných jeho obdivovaných soch, jako je Únos Proserpiny nebo David v Galerii Borghese, kde jsou Berniniho postavy pevně posazené na zemi, v těchto pozdních dílech hluboce zbožný sochař ponechal andělským postavám lehkost, jejich protáhlé figury jako by jen zlehýnka spočívaly na vzdouvajících se oblacích pod rozevlátými drapériemi. Jako by se tu stavili jen na okamžik, než máchnutím křídel odplachtí zpátky na nebesa.

Tito Angelos neboli Poslové předkládají poutníkovi kráčejícímu po mostě zvláštní meditaci. Každý z nich drží v ruce nástroj Kristova umučení: trnovou korunu, nápisovou tabulku z Kristova kříže, nebo kostky, s nimiž vojáci hráli o Ježíšův oděv v okamžicích, kdy umíral. Každý z těchto andělů připomíná poutníkovi vysokou cenu jeho vykoupení, ukazují, jak přetěžká byla Kristova cesta ve srovnání s nepohodlím a nepříjemnostmi, které můžeme na své poutní cestě zažívat my.

Most původně nepřiváděl k otevřenému prostoru dnešní Via della Conciliazione postavené až ve 30. letech minulého století. Ústil do úzké uličky, která přiváděla poutníka stále blíže k jeho cíli, ke svatému Petru, v obrovské bazilice nesoucí jeho jméno. Když se poutníci proklopýtali spletí uliček kdysi nevelkého Borga kolem baziliky, ocitli se v úchvatném prostoru Svatopetrského náměstí. Doslova vpluli do velkého oválu navrženého Berninim. Objevil se před nimi obelisk – vytvoření kdysi Egypťany jako symbol slunečního parsku a posléze postavený do cirku, u něhož svatý Petr zemřel. Právě tento obelisk se stal němým svědkem vyprávějícím o Petrově smrti před téměř dvěma tisíci lety.

Křídla kolonády se rozbíhají na obě strany a vytvářejí jakousi náruč, v níž se může mohou sejít desetitisíce poutníků, za přítomnosti Nástupce svatého Petra - papeže, Kristova náměstka na zemi. Horizont lemují sochy svatých nad kolonádou mužů, žen, mladých, starých, laiků, řeholníků, lidí ze všech společenských vrstev a míst, všech těch, kdo představují cíl naší cesty - nebe.

Svatí muži a ženy, kteří již překročili práh nebes, ukazují poutníkům poslední krok cesty, která již není cestou sem a tam, nýbrž cestou z tohoto života do věčnosti.

Když se poutník stojící před velkolepou bazilikou sv. Petra obrátil zpět, zjistil, že náruč  kolonády je otevřená, aby se mohl vrátit do světa a vyprávět ostatním, jak najít pravou cestu a pravý život.

„Z turistu pútnikom“ je adaptácia originálneho anglického podkastu "From Tourist to Pilgrim" od Liz Lev, ktorý pre Slovenskú redakciu Vatikánskeho rozhlasu pripravila Johana Bronková.