Tušil jsem její svatost – říká manžel Chiary

Velkou radostí ze zahájení diecézního procesu se netají manžel Chiary Corbellové, Enrico Petrillo. V rozhovoru pro náš rozhlas přiznává, že dochází k uskutečnění jeho intuice:

„Láska ke Chiaře mi dovolovala vidět mimořádnost a jedinečnost jejího srdce. Zejména v posledních měsících jejího života jsem tušil, že je svatá. Intuice je jedna věc a ještě něco jiného je, když vidíte napsané: Chiara, Boží služebnice.“

Při svém vyprávění o Chiaře jste mnohokrát řekl, že umírala šťastná. A to je věc, která se vždycky nevidí. To každý nedokáže.

„Ne, to skutečně není běžné pro každého. Z toho jak umíráte, lze vytušit, jak jste žili. Chiara umírala šťastná, protože v posledních chvílích dokázala vidět celý zázrak svého života, jakoby v tu chvíli pochopila, kolik milosti a krásy prožila. Zdánlivě žila pouhých 28 let, ale nejde především o to, jak dlouho žijete, ale spíše o plnost prožitého života. A Chiara prožila velmi krásný a velmi plný život.“

Zní to neuvěřitelně, když pomyslíme na to, že jste přišli o dvě děti, které jste doprovodili na věčnost.

„A přece i oni, v té půlhodině, dostali plný život. Je to tak trochu tajemství. My jsme viděli, jak tato dvě nepatrná stvoření odešla do nebe. A oni nás naučili – mne a především Chiaru – jak jít do nebe. Křesťané říkají „usneš“. Když takto pohlížíte na smrt, tak nenahání strach.“

 

Chiara je světicí dneška. Dívka, která fascinuje – jak to dokládají i webové stranky s ohromným množstvím sympatizantů zejména mezi mladými lidmi. Jak si vysvětlujete tuto lásku, kterou k ní tolik lidí chová a která je jako rozvodněná řeka, kterou nejde zastavit?

„Ano, je to jako rozvodněná řeka, záplava lásky! Vidí v Chiaře sestru, přítelkyni, která se dokázala rozhodnout správně. Tak jako jsem já něco tušil, myslím, že při pohledu na Chiaru jsou na tom všichni podobně. Není důležité všechno v životě pochopit, ale když se necháš milovat, věci se posléze vysvětlí a možná to ani nebude potřeba. Chiara fascinuje mladé, protože je to dívka, která se usilovně snažila najít své povolání – a pak trefila do černého.“

V závěti, kterou napsala vašemu synu Francescovi, je věta, v níž můžeme zahlédnout, jak je možné číst její příběh ve světle lásky, ve světle lásky k Bohu, k vám, k rodině a k církvi. Píše: „Pokud jsem za ta léta něco málo pochopila, mohu ti říci, že láska je středem našeho života, protože se rodíme z aktu lásky, žijeme, abychom milovali a byli milováni, a umíráme, abychom poznali pravou lásku Boží…“

„Zamilovali jsme se do Boha už tady na zemi. Už tady s ním můžeme udělat zkušenost. A tato zkušenost je stejná, jakou budeme žít potom. Není to jiný druh lásky. Láska je stále stejná, pouze tam bude – jak si představuji – krásná, plná a dokonalá. Poznat pravou lásku Boží, jak říká Chiara, je nádhera a radost, avšak jednom tehdy, když jsi ji začal poznávat tady.“

Nyní, po zahájení diecézního procesu, je možné oznamovat diecéznímu tribunálu zvláštní znamení spojená s Chiarou…

„Ano. Zatím nevíme o žádných velkých věcech souvisejících s beatifikačním procesem. Mohu nicméně dosvědčit, že dochází k závratnému množství konverzí a velmi mnoho holčiček nese Chiařino jméno. Je to podivuhodné, zástupy lidí, kteří jsou – jak jsme na začátku říkali – jako rozvodněná řeka. Právě tomu se říká „pověst svatosti“. Lidé nepřetržitě putují k jejímu hrobu. A to je zázrak. Já jsem nikomu nevolal!“.

Říká Chiařin manžel Enrico Petrillo. „Zdá se, že Klárka byla v nebi potřebná!“ – dodává. „Tato pověst svatosti je pro mne útěchou, právě proto, že v jistém smyslu to všechno skutečně bylo nezbytné.“

Rozhovor vedla Benedetta Capelli, přeložila a redakčně upravila Johana Bronková.