Beatifikace „argentinského Romera“ a jeho tří spolupracovníků

Spolu s ním zapsala mezi blahoslavené další tři muže a biskupovy blízké spolupracovníky, kteří tak – spolu s mons. Angelellim – symbolicky zastupují všechny duchovní stavy: řeholní, kněžský, biskupský i laický. Rovněž františkán Carlos Murias, francouzský kněz fidei donum Gabriel Longueville i laik a otec rodiny Wenceslao Pedernera v létě roku 1976 zemřeli mučednickou smrtí, protože se věnovali chudým vrstvám obyvatelstva. Krátce po převratu, který do čela státu vynesl vojenskou juntu generála Jorgeho Rafaela Videly, je zavraždily paramilitární skupiny, které si vyřizovaly účty se skutečnými i domnělými „marxisty“.

Angelelliho angažmá pro chudé nicméně povstalo ze zcela jiných kořenů. Narodil se r.1923 v argentinské Cordobě a po tamním semináři dokončil studia v Římě. Zde poznal o. Josepha Cardijna (1882-1967), zakladatele hnutí křesťanských dělníků a později také kroužků křesťanských studentů. Tedy téhož belgického kněze a budoucího kardinála, který měl zásadní vliv na českého katolického literáta Vladimíra Neuwirtha, zakladatele sekulárního institutu „Společenství“. „Jocismem“ (z JOC, Jeunesse ouvrière chrétienne, Mladí křesťanští dělníci) se inspiroval také argentinský mladý kněz Angelelli, který po návratu do vlasti vzdělával mladé lidi ve znalosti evangelia a poučoval o důstojnosti jejich práce. Na konci roku 1960 jej papež Jan XXIII. jmenoval pomocným biskupem v Cordobě a o dvě léta později se – v necelých čtyřicet letech – stal jedním z nejmladších účastníků Druhého vatikánského koncilu. Tedy církevní zkušenosti, která latinskoamerickou církev v roce 1968 dovedla k „preferenční volbě chudých“, vyhlášené na generální konferenci tamních episkopátů v Medellínu. Tato volba nebyla bezbolestná a biskup Angelelli, který se mezitím ujal diecéze La Rioja (1968), se ve svém sociálním úsilí setkával se stále silnější opozicí kvůli rostoucí ideologické polarizaci. Byl veřejně napadán jako „komunista“, ačkoli argentinská teologie lidu, zastoupená Luciem Gerou a Rafaelem Tellem, neaplikovala marxistickou analýzu reality, ale zaměřila se na lidovou zbožnost a kulturu spolu s orientací na latinskoamerické dějiny.

V této nelehké době poznal biskupa Angelelliho rovněž mladý jezuitský provinciál Jorge Bergoglio, který se v diecézi La Rioja setkal se spolubratry z Tovaryšstva. „Vyprávěl nám o kamenech, které na tento lid a jeho pastýře dopadají kvůli věrnosti evangeliu“, prohlásil později Bergoglio už jako buenosaireský arcibiskup tři desetiletí po Angelelliho smrti. Tehdy o argentinském biskupovi poprvé mluvil jako o mučedníkovi.

Situace v diecézi La Rioja se vyhrotila po vojenském puči v létě roku 1976. V polovině července (18.7.) odvedli neznámí muži, kteří se vydávali za příslušníky policie, dva biskupovy blízké spolupracovníky. Francouzský misionář Gabriel Longueville se do Latinské Ameriky vydal z koloniálního Alžírska v osudném roce 1968, pro argentinského františkána Carlose Muriase byla rozhodující práce v buenosaireských chudinských čtvrtích (villas miserias). V diecézi La Rioja zakládal novou komunitu. Mrtvá těla obou kněží byla nalezena ještě téže noci. O týden později došlo na laika Wenceslaa Pederneru, jehož s naším národním mučedníkem nespojuje pouze jméno. Rolníka, který jako člen Katolické akce pomáhal při tvorbě zemědělských družstev, zastihla násilná smrt při nočním odpočinku a před očima celé rodiny. „Příští budu já“, prohlásil v oněch dnech biskup Angelelli, a skutečně, 4. srpna 1976, sjel jeho Fiat 125 z vozovky do hluboké propasti. Biskup byl na místě mrtev, zatímco spolucestující kněz, který havárii přežil, hovořil o nárazu jiného vozidla. K jeho svědectví nicméně nepřihlížela oficiální verze, šířená až do roku 2014, kdy argentinská justice odsoudila dvě vysoké vojenské šarže bývalého Videlova režimu. Podstatnou měrou k tomu přispěl současný papež, který jako předseda argentinského episkopátu sestavil církevní komisi, zkoumající život a smrt čtyř dnešních blahoslavených. Bergoglio zároveň osobně zaslal soudům dva dopisy, které měl biskup Angelelli u sebe v okamžiku smrti a které byly rozhodující pro doživotní odsouzení tří vykonavatelů vraždy, vojáků Menéndeze, Estrelly a Very, v únoru 2013.

Beatifikační liturgii v městském parku v La Rioja dnes dopoledne slavil prefekt Kongregace pro svatořečení, kard. Angelo Becciu. Pro naše mikrofony připomenul, že latinskoamerická církev na konferenci v Puebla, tedy tři roky po mučednické smrti čtyř nových blahoslavených, odsoudila protikřesťanský ráz ideologií, které v oněch letech zachvátily jižní Ameriku a vyžádaly si mnohé oběti.

„Jako věřící a Ježíšovi učedníci jsou tito blahoslavení nepochybně průkopníky konference v Puebla, protože nechápali moc jako prostředek k nadvládě, obhajující privilegia několika vyvolených, nýbrž jako službu. Bohužel, jihoamerické diktatury oné doby měly nastolit pořádek, ovšem ten zajišťoval blahobyt nemnoha majetným, a na chudé se zapomínalo. Konference v Puebla i tito mučedníci nás ale učí, že pokud máme ctít Boha, nestačí se ukázat v kostele či odkazovat církvi štědré dary. Znamená to naopak tlumočit do praxe Ježíšovo učení, které nám připomíná, že láska k Bohu bez lásky k bratrům, a to zejména chudým bratrům, pozbývá autenticity.“

Čtyři noví mučedníci nás zároveň vybízejí k ostražitosti před nekřesťanskou ideologií či takovou ideologií, která chce stavět společnost bez Boha. Existuje podle vás takové nebezpečí ještě dnes?

„Toto nebezpečí zde vždy existovalo a dnes hrozí ještě víc, protože vyháníme Boha z veřejného prostoru a našich institucí. Jestliže se pak namísto Boha postaví člověk jako vztažný bod, vznikají nezdravé ideologie, které vedou k zotročení jiných lidí. Noví mučedníci nás udivují odvahou svých vlastních názorů, které ovšem nejsou jejich osobními idejemi, nýbrž statečnou věrností evangeliu. A za tuto statečnost dokonce zaplatí životem...“

Říká kard. Angelo Becciu, který dnes v argentinské diecézi La Rioja blahořečil čtyři mučedníky tamního vojenského režimu ze 70. let minulého století.

(jag)