Biskup Krautwaschl: Znovuobjevení křestního kněžství je "nutnou revolucí"

Gudrun Sailer – Vatican News

Sympozium mělo velký záměr, a to připomenout všeobecné kněžství všech pokřtěných v současné někdy sporné debatě o poslání a povaze kněžství: Na základě křtu mají všichni věřící v Krista, tedy nejen ti vysvěcení, kněžské poslání. Biskup Krautwaschl ze Štýrského Hradce zde mluví o "slepých místech, která pak člověk sám prožívá", a zmiňuje se o rozšířeném, ale falešném hodnocení, totiž: "Když se člověk dívá na křestní kněžství tak, že by to pak nivelizovalo kněžství služebné a naopak. Ale pokud beru koncil vážně, a to se mi znovu vybavilo, že jedni i druzí se svým způsobem podílejí na jediném Kristově kněžství. To je pak zcela jiný přístup."

Ne talár, ale křest činí svatými

Kněží nejsou kvůli svému taláru "svatí". Jsou tací z milosti křtu, stejně jako všichni ostatní křesťané. Krautwaschl vyzval k tomu, aby se tento nový pohled na všeobecné kněžství důsledně uplatňoval a aby byl také lépe začleněn do teologie, než tomu bylo dosud. "Domnívám se, že je to také revoluce, která je naléhavě potřebná, protože jsme také přemýšleli o ekleziologii, o církvi, v pojmech služebného kněžství. A to bylo v těchto dnech opakovaně řečeno: Promiňte, ale je to třeba promyslet jinak. Právě to nám otevřel koncil. A teď je řada na nás, abychom znovu objevili, co znamená synodalita, že my všichni, věřící Boží lid, jsme vybaveni vším, co potřebujeme, abychom objevili, co od nás Bůh dnes chce, a podle toho se chovali."

Diskuse o celibátu

Na setkání ve Vatikánu se hovořilo také o kněžském celibátu. Celibátní životní styl, který je dnes pro naprostou většinu kněží v katolické církvi povinný, zažívá v západních místních církvích v současnosti těžké časy; mnoho věřících - i kněží - by uvítalo, kdyby si budoucí kněží mohli svobodně zvolit svůj životní styl. Tento dvojí model si dokáže představit i biskup Krautwaschl. Zároveň varuje před myšlením "buď, anebo".

"Možná je tomu tak, že kněžství bude muset mít v naší době jinou podobu."

"Toto vědomé naslouchání ohledně toho, co ode mne Bůh v mém stavu chce, toto znovu objevit, to je něco velmi krásného. Když pomyslím na tradici východních církví, které mají ženaté kněze, je to pro mě něco velmi cenného. Ve Štýrsku slouží také dva kněží z Rumunska, kteří jsou uniaté. Stejně tak je cenné žít v celibátu. Jde o poslání, ke kterému jsme povoláni, a ne tolik o otázku, kdo jsem já v kontrastu s ostatními, o to, abychom se navzájem předháněli. A tam, jak věřím, hledáme společně. Možná je tomu tak, že kněžství bude muset mít v naší době jinou podobu, protože různé perspektivy poslání naší církve v tomto světě jsou jiné.

Ústřední otázkou tedy není forma života, ať už manželského, nebo ne, ale poslání kněze – to, co je po něm žádáno, nebo spíše: co je žádáno po všech pokřtěných.

"Jde o poslání. Co je vlastně vhodné pro tuto službu, ke které jsem povolán? To, že se zcela zasvěcuji Bohu, není jen spojeno s kněžským povoláním, ale je skutečně – když říkám, že nesu Kristovu pečeť – zakotveno ve křtu."

Předání obav světové synodě

V každém případě chce biskup Krautwaschl předložit světové synodě otázku poskytnutí svobody kněžím volit mezi celibátem a manželským životem. Podle biskupa ho k tomu pověřili věřící jeho diecéze na předsynodálním shromáždění. Mnozí také považují diakonát pro ženy za rozumný, jak se ukázalo v průběhu procesu.

V tomto bodě si Krautwaschl přeje, aby se především vnímaly i funkce a služby, které již dnes ženy v církvi vykonávají, a aby se "nepočítal" pouze kněz. "Nakonec máme ve vedoucích pozicích ženy. Opravdu si toho někdo všiml? Někdy mám pocit, že si lidé myslí, že biskup každý den shromáždí všechny kolem sebe a pak jim stanoví, co mají dělat. Jako by nemohli jednat samostatně. Byli jsme formováni tak, že v podstatě všechno bylo přizpůsobeno služebnému kněžství. I v teologii se o církvi uvažovalo v pojmech vysvěceného kněžství. A teď? Nyní dochází ke skutečné změně perspektivy, že totiž o církvi přemýšlíme z hlediska křtu, a to si teprve začínáme uvědomovat.

(vac)