Přehled o církvi v Kanadě
Lisa Zengarini – Vatican News
Historie katolicismu v Kanadě sahá až k prvním evropským osadníkům v Severní Americe.
Dne 7. července 1534 sloužil francouzský kněz, který doprovázel objevitele Jacquese Cartiera, první mši na pobřeží poloostrova Gaspé v tehdejší Nové Francii (Nouvelle France). Francouzská kolonizace začala založením města Québec v roce 1608 a Ville Marie, dnešního Montréalu, v roce 1642.
Proces evangelizace
V tomto období vyslalo několik řeholních kongregací ve Francii na kolonizovaná území muže a ženy, kteří vykonávali intenzivní misionářskou činnost mezi místními domorodými obyvateli, včetně Huronů a Algonkinů na západě, Siouxů na východě, a Inuitů na severu. Významnou roli sehráli jezuitští misionáři, kteří se zaměřili na evangelizaci Huronů. Jejich misie vzkvétaly v 17. století.
Tato misionářská činnost byla plodná, o čemž svědčí svatá Kateri Tekakwitha, známá také jako Lilie Mohawků (1656-1680), první domorodá světice Severní Ameriky a patronka prvních národů, která byla 21. října 2012 kanonizována Benediktem XVI. a poté prohlášena za patronku ekologie vedle svatého Františka z Assisi.
Získání Kanady Brity během sedmileté války (1756-1763) znamenalo pro katolickou církev v Nové Francii choulostivou etapu. Navzdory tvrdým omezením uvaleným na katolíky v anglikánském království však mohla katolická církev na kanadských územích dále růst díky Pařížské smlouvě (1763).
V roce 1841 byla zákonem o unii (přijatým britským parlamentem v roce 1840) církev v Kanadě plně právně uznána, což jí umožnilo expandovat i na anglicky mluvících územích. O její dynamice svědčí i rozmach několika řeholních řádů v Kanadě v průběhu 19. století.
Významnou roli v rozvoji katolické církve sehrály také církve východního obřadu, zejména v západní části země, která zaznamenala velký příliv přistěhovalců z východní Evropy, zejména z Ukrajiny.
Dnes je ukrajinská církev největší východní církví v Kanadě. Mezi další komunity východního obřadu patří slovenští, arménští, řecko-melchitští, maronitští, chaldejští, syromalabarští a syromalankarští katolíci.
Tři papežské návštěvy
Ve dnech 9.-20. září 1984 navštívil Kanadu jako první papež Jan Pavel II. Po této intenzivní apoštolské cestě, během níž cestoval z východu na západ a setkal se s původními komunitami, následovaly dvě další návštěvy: 19.-20. září 1987, kdy se na zpáteční cestě z apoštolské cesty ve Spojených státech zastavil v Port Simpsonu v Britské Kolumbii, aby se setkal s původními obyvateli Kanady, a 23.-28. července 2002 u příležitosti Světového dne mládeže v Torontu.
Multináboženská a multietnická společnost
Katolická církev je v současnosti největším náboženským vyznáním v zemi, katolíci tvoří přibližně 44 % obyvatelstva. Za nimi následují protestanti různých denominací (kteří tvoří téměř třetinu), patřící převážně ke Sjednocené církvi (kongregacionalisté, metodisté a presbyteriáni), ale také anglikáni, luteráni, baptisté a letniční. Pravoslavných křesťanů jsou necelá 2 %.
Dále zde žijí různé náboženské menšiny, včetně muslimů, židů, sikhů, buddhistů a hinduistů. V roce 2011 se k muslimskému, hinduistickému, sikhskému a buddhistickému náboženství hlásilo přibližně 7 % obyvatel Kanady. Stále větší počet Kanaďanů se nehlásí k žádnému náboženskému vyznání.
Výzva sekularizace
Kanadská společnost je tedy multináboženská, stejně jako multietnická a multikulturní. To má nevyhnutelně vliv na místní katolickou církev a její vztahy s ostatními náboženskými komunitami a s kanadskou společností jako celkem, která v posledních desetiletích prošla hlubokým procesem sekularizace zahrnujícím anglicky mluvící provincie, ale také kolébku katolicismu v zemi: Québec.
Od šedesátých let totiž ve francouzsky mluvící provincii přibývá lidí, kteří odcházejí z církve, jež ztratila svou vedoucí kulturní a morální roli, kterou v québecké společnosti historicky hrála. Ukazatelem toho je vývoj místního školského systému, který nabývá stále více sekulárního charakteru, a kontroverzní opatření, která jsou v otevřeném rozporu s katolickým učením.
Kanada dnes patří mezi nejvyspělejší západní země, které zažívají radikální změny společenských norem a hodnot, jež se promítly do nového právního rámce kontroverzních otázek, jako je lékařsky asistovaná reprodukce, status rodiny a manželství, eutanazie a asistovaná sebevražda. Tváří v tvář těmto výzvám zde církev vytrvale vyjadřuje své obavy, prosazuje ochranu života od početí až po přirozenou smrt a ochranu rodiny založené na svazku muže a ženy a staví se proti sňatkům osob stejného pohlaví (které jsou v Kanadě legální od roku 2005), náhradnímu mateřství (které je v Kanadě povoleno pouze bezplatně) a propagaci tzv. genderové ideologie ve školách.
Závazek k míru, lidským právům a stvoření
Církev v Kanadě se však po boku ostatních křesťanských církví a náboženských společenství aktivně angažuje i v dalších důležitých otázkách včetně světového míru, odzbrojení, udržitelného rozvoje, lidských práv a sociální spravedlnosti.
Tento závazek byl realizován prostřednictvím Biskupské komise pro spravedlnost a mír, Stálého výboru pro rozvoj a mír a Kanadské katolické organizace pro rozvoj a mír (CCODP), která byla založena v roce 1967 s dvojím cílem – nabízet pomoc pro rozvoj zemí globálního Jihu, uprchlíkům a obětem válek a přírodních katastrof. Kanadská církev se také aktivně zasazuje o práva původních obyvatel, přistěhovalců, uprchlíků a pronásledovaných křesťanů na celém světě a o ochranu životního prostředí.
Kanadští biskupové při několika příležitostech upozornili na negativní dopady bezohledné těžby na životní prostředí a životy milionů lidí, zejména v zemích globálního Jihu, kde působí i kanadské těžební společnosti. V roce 2013 vydala Komise pro spravedlnost a mír sborník osmi ústředních témat nedávného církevního učení, včetně vztahu mezi "ekologií člověka" a ekologií životního prostředí, na které upozornil papež František ve své encyklice "Laudato sì" z roku 2015 o péči o náš společný domov.
Pastorační péče o domorodé národy
V této souvislosti kanadská církev zaměřila svou pastorační pozornost také na původní obyvatelstvo Kanady, které dodnes doplácí na následky evropské kolonizace. Jedná se o tři skupiny: První národy, Inuity a Métisy (potomky smíšených manželství mezi francouzskými a skotskými obchodníky s kožešinami a domorodými ženami, kteří vytvořili na severozápadě Kanady svébytnou kulturu, kolektivní vědomí a národnost).
Přestože se během evangelizace Kanady několik misionářů a biskupů angažovalo v obraně práv původních obyvatel, část církve bohužel přispěla k utrpení, které jim způsobili evropští osadníci.
Kanadští biskupové si uvědomili odpovědnost a nedostatky církve a podepsali Deklaraci OSN o právech původních obyvatel (UNDRIP) přijatou v roce 2007. Církev také aktivně podporuje uznání práv původních obyvatel Kanady (včetně práv na půdu jejich předků a přístupu k přírodním zdrojům země) prostřednictvím intenzivní práce v oblasti advokacie, vzdělávání a osvětových kampaní. Kromě toho spolupracuje se Shromážděním prvních národů (ANP) na zlepšení životních podmínek domorodých komunit, které se stále potýkají s nejvyšší mírou chudoby v Kanadě.
Systém rezidenčních škol
Jednou z nejtemnějších stránek dějin kanadské církve je systém rezidenčních škol, systém financovaný kanadskou vládou a provozovaný církevními institucemi, jehož cílem bylo násilné začlenění domorodé mládeže do euro-kanadské kultury oddělením od rodin a umístěním do internátních škol. Školy narušily život a společenství a mnoho dětí trpělo zanedbáváním a zneužíváním, což způsobilo dlouhodobé problémy v domorodých komunitách. Celkově bylo v 19. a 20. století nuceno navštěvovat tyto školy přibližně 150 000 dětí příslušníků Prvních národů, Inuitů a Métisů.
Od uzavření poslední školy v roce 1997 požadovali bývalí žáci uznání a odškodnění, což vyústilo v Dohodu o urovnání indiánských škol (IRSSA) podepsanou v roce 2007 a ve formální veřejnou omluvu tehdejšího premiéra Stephena Harpera v roce 2008.
Sedm let trvající vyšetřování kanadské Komise pro pravdu a usmíření (TRC) dospělo v roce 2015 k závěru, že v důsledku zanedbávání, nemocí a zneužívání zemřelo během docházky do těchto škol více než 3 000 dětí.
Nález desítek neoznačených hrobů v areálu Indiánské rezidenční školy v Kamloops v Britské Kolumbii koncem května 2021 upozornil veřejnost na tuto tragédii a v září kanadští biskupové vydali oficiální omluvné prohlášení, v němž přislíbili podporu ve výši 30 milionů kanadských dolarů na proces uzdravení a usmíření. Zavázali se také ke spolupráci s představiteli Prvních národů, Inuitů a Métisů při zjišťování pravdy a v rámci ozdravných programů.
Ke kanadským biskupům se připojil papež František, který 6. června adresoval poselství vyjadřující blízkost obětem a 28. března až 1. dubna 2021 se setkal s delegacemi kanadských Prvních národů, Inuitů a Métisů a vyslechl si jejich příběhy o životě v systému rezidenčních škol.
Na setkání se všemi třemi delegacemi původních obyvatel 1. dubna požádal o odpuštění za "zavrženíhodné chování těchto členů katolické církve" a zdůraznil, že to, co slyšel, v něm vyvolalo rozhořčení i stud. "Bez skutečného rozhořčení, bez historické paměti a bez odhodlání poučit se z minulých chyb zůstávají problémy nevyřešené a stále se vracejí," řekl. Papež během modlitby Anděl Páně v neděli 17. července 2022 zopakoval "svou lítost a solidaritu nad újmou, kterou utrpěli",
Dialog s ostatními církvemi a náboženskými vyznáními
V mnoha těchto otázkách katolická církev v Kanadě úzce spolupracuje s ostatními křesťanskými společenstvími prostřednictvím Kanadské rady církví, jejímž stálým členem se stala v roce 1997. Rovněž udržuje dobré vztahy s ostatními náboženskými vyznáními přítomnými v Kanadě, které jsou založeny na vzájemném respektu a hodnotách soužití a solidarity.
