Don Giovanni Minzoni, vychovatel svobodných křesťanů a oběť fašismu
Alessandro Di Bussolo, Francesca Sabatinelli – Vatican News
Na fašistické násilí reagoval srdcem, jedinou zbraní, kterou měl. Don Giovanni Minzoni se narodil a zemřel v Emilii-Romagni, kraji, který se dnes potýká s důsledky ničivých záplav. Zemřel ve věku pouhých 38 let v roce 1923, necelý rok po pochodu na Řím. Don Minzoni byl zabit za své kázání, které bylo pro černé košile příliš nebezpečné a podvratné. Když v 90. letech 20. století navštívil svatý Jan Pavel II. jeho hrob při šedesátém výročí Minzoniho smrti, zdůraznil jeho význam pro mladé lidi a vyzval „kněze a laiky zapojené do všech odvětví sociální reality k odhodlanosti zaplatit i vysokou cenu, aby přinášeli pravdu, svobodu a lásku evangelia, a aby čerpali silné podněty ze života a smrti dona Giovanniho Minzoniho“.
„Je reduktivní definovat dona Minzoniho jako antifašistického mučedníka. Je spíše mučedníkem evangelia a celistvé výchovy křesťanů, mladých lidí, kteří mu byli svěřeni“, takto shrnuje kardinál Arrigo Miglio, emeritní arcibiskup ze sardinského Cagliari a bývalý církevní generální asistent Sdružení italských katolických skautů a skautek, postavu a svědectví dona Giovanniho Minzoniho.
Zahájení procesu blahořečení na diecézní úrovni
Sdružení italského katolického skautingu jsou spolu s diecézí Ravenna-Cervia a farností obce Argenta také propagátory kauzy blahořečení kněze narozeného v roce 1885 v Ravenně a vysvěceného v roce 1909, která byla na diecézní úrovni zahájena koncem března letošního roku poté, co Kongregace pro svatořečení dala souhlas. Postulátorem kauzy je otec Gianni Festa, dominikán a bývalý generální postulátor dominikánského řádu. V žádosti o zahájení diecézního procesu blahořečení čteme, že „v letech, kdy fašismus chtěl sáhnout na výchovu mladých lidí, měl don Minzoni odvahu založit dva oddíly se 70 skauty, kteří sdíleli hodnoty skautingu, což vedlo k jeho mučednické smrti“.
Giovanni Minzoni projevoval vnímavost k případům sociální obnovy své doby, po semináři ještě vystudoval sociální vědy v Bergamu. Poté byl jmenován farářem v Argentě, malém městečku v oblasti Ferrary, na začátku první světové války odešel na frontu, kde požádal o místo vojenského kaplana, přičemž také získal stříbrnou medaili za vojenskou statečnost. Nebyl příznivcem války, ale chtěl být nablízku mladým lidem. V červnu 1923 otevřel ve farnosti dva skautské oddíly, propagoval Katolickou akci, divadlo pro mládež a družstvo na pomoc ženám v jejich práci. Pozorně sledoval společenské změny, pracoval proti šíření fašistické mentality.
V polovině srpna téhož roku došlo k incidentu mezi skautským vedoucím a mladým fašistou a následující den začaly před farou fašistické výhrůžky. Večer 23. srpna byl don Minzoni střelen do týla a několik hodin po útoku zemřel. Vyšetřování a soud byly podmíněny nástupem fašistického režimu v Itálii, vykonavatelé a podněcovatelé zůstali nepotrestáni. O postavě tohoto kněze, „vychovatele v oblasti spirituality a služby ve společnosti, který chtěl připravovat mladé lidi na to, aby se stali plnohodnotnými křesťany“, hovoří kardinál Arrigo Miglio.
„Domnívám se, že v Itálii neexistuje město, kde by nebyla ulice Dona Minzoniho. Díky tomu se toto jméno stalo populárním, ale skutečná fyziognomie tohoto kněze z kraje Romagna tak populární nebyla. Určitě mu byly věnovány ulice kvůli jeho vraždě a kvůli tomu, co z tohoto hlediska představuje. Podíváme-li se ale na jeho kněžský život, máme k dispozici jeho deník, máme také spisy, které nám zanechali jeho přátelé, současníci. Zaráží nás vědomí, které měl ještě v semináři a pak od kněžského svěcení, že postava kněze je spojena s obětí a mučednictvím. To teoreticky studujeme v knihách, on to měl ve velmi hlubokém vědomí a cítil téměř předtuchu toho, jaká bude jeho cesta a jeho putování. A to je důležitý aspekt, protože jeho mučednictví nepřišlo tak náhle. Byl připraven, cítil, že se blíží, ale byla to spiritualita, kterou pěstoval od svých seminárních let a od svého kněžského svěcení“.
A tak navzdory tomu, že měl tuto předtuchu a cítil, že se blíží „bouře“, jak si zapsal do svého deníku, až do samého konce vychovával mladé lidi, neustoupil...
„Bylo mu jasné, že cesta mučednictví je pro kněze, který chce naplno žít své poslání, řekněme "normální". Často myslel na mučedníky zabité u oltáře při mši svaté a mluvil o nich. Místo toho se jeho mučednictví odehrálo na cestě, a to je další klíčové slovo. Protože don Minzoni byl hluboce věřící kněz, prodchnutý touto spiritualitou oběti, sebedarování, ale nežil jen v kostele, natož v sakristii, žil na cestě. Cesta je skautský termín, ale neznamená to jen skautskou cestu. Velmi na mě zapůsobilo sociální cítění a příprava, kterou don Minzoni měl. V letech 1912-14 navštěvoval jako mladý kněz sociální školu v Bergamu, v Bergamu tehdejšího biskupa Radini-Tedeschiho, který měl za sekretáře Angela Giuseppe Roncalliho. A myslím, že k tomu není co dodat. Byla to zvláštní doba, protože v církvi rostla sociální citlivost, její sociální nauka, a on jako vychovatel vždy cítil, že musí jistě vychovávat ke spiritualitě, k církvi, ke svátostem, ale pak také k angažovanosti ve společnosti, na ulici. A to z něj jako kněze a vychovatele dělá skutečně plnohodnotnou osobnost a zdá se mi, že je to tak trochu kořen jeho mučednictví. Neutekl právě kvůli svému odhodlání vychovávat křesťany, kteří by také plně žili svou službu ve společnosti“.
Často byl definován jako antifašistický kněz, ale jestliže se dnes z iniciativy diecéze Ravenna-Cervia a italského katolického skautingu rozjíždí kauza jeho blahořečení, byl to spíše, řekněme, svatý kněz...
„Byl to svatý kněz a rozuměl toxickému náboji ideologií, přičemž používám množné číslo, protože znal nejen fašismus, ale i další ideologii (komunismus, pozn. red.), která ovládala město Argenta. A stejně tak se zasazoval o výchovu křesťanů, kteří by byli svobodní od ideologií, kteří by skutečně sloužili evangeliu, Božímu slovu, důstojnosti lidské osoby a spravedlnosti, ale naprosto svobodní od ideologií. Je velmi důležité pochopit, že je reduktivní mluvit pouze o antifašistickém mučedníkovi. Don Minzoni je mučedníkem evangelia a mučedníkem kompletní výchovy křesťanů, mladých lidí, kteří mu byli svěřeni“.
A aby mohl pečovat o svěřenou mládež, sloužil jako vojenský kaplan i během války...
„To o mnohém vypovídá: byl povolán do první světové války, jak tomu tehdy bylo, a kněží byli obvykle posíláni do zdravotnictví. On však požádal, aby mohl jít na frontu a být nablízku mladým lidem. To se také podepsalo na jeho zdraví, ale on chtěl vždy zůstat uprostřed těch, které právem považoval za nejpotřebnější. Aniž by tím ubíral cokoli ze zdravotní služby, kterou vykonávalo tolik jiných kněží“.
A nakonec přišlo jeho rozhodnutí založit katolickou skautskou skupinu...
„Mějme na paměti, že skauting byl velmi čerstvou zkušeností. Don Minzoni zahynul v roce 1923 a skauti se zrodili v Anglii v roce 1908. Do Itálie dorazili o několik let později, takže to byla velmi nová zkušenost. Zajímavá je proto intuice dona Minzoniho, který chápal, že tato výchovná metoda a tato zkušenost, která byla v oněch letech již plně realizována v mnoha farnostech, mu nabízela možnost úplné a integrální výchovy mladých lidí. Nejen aspekt zbožnosti, modlitby, ale i aspekt formování charakteru, péče o tělo, která je ve skautingu také velmi důležitá, umět žít také s úctou ke stvoření, a tak opravdu věřím, že viděl tuto úplnost výchovy, kterou hledal, a viděl příznivou příležitost pro mladé lidi v přípravě na to, aby se stali skutečně celistvými křesťany“.
