Metropolita Getcha: Nacionalistické povyšování mezi křesťany nepatří
Antonella Palermo - Vatican News
Odmítnutí násilí, které nejde ruku v ruce se základními principy spravedlnosti a lásky, je jádrem rozhovoru, který Vatican News poskytl arcibiskup z Pissidie Job Getcha, zástupce delegace ekumenického patriarchátu vyslané do Vatikánu patriarchou Bartolomějem u příležitosti slavnosti svatého Petra a Pavla. V návaznosti na výzvu, kterou mu papež František adresoval na závěr liturgie 29. června - "společně vpřed, v následování a hlásání Slova, rostoucí v bratrství" - se metropolita, kterého den po svátku obou římských patronů přijal s delegací na audienci papež, zamýšlí nad realitou války, která v jeho vlasti trvá již téměř rok a půl.
Starost o "mučenou Ukrajinu" se vrátila do papežových slov jak po modlitbě Anděl Páně o slavnosti svatých Petra a Pavla, tak v promluvě pronesené k delegaci ekumenického patriarchátu. "Válka vyžaduje od všech," napsal František, "společné tvůrčí úsilí o představení a uskutečnění cest míru, směřujících ke spravedlivému a stabilnímu míru". Jak se v této souvislosti Vaše Eminence dívá na mírové poslání papežova vyslance kardinála Zuppiho?
Stejného tématu se dotkl i patriarcha Bartoloměj v dopise zaslaném papeži k tomuto svátku, v němž citoval slavnou synodální encykliku Konstantinopolského ekumenického patriarchátu, adresovanou všem křesťanským církvím světa v roce 1920, proti válkám, která zdůrazňovala nebezpečí, jež může plynout z používání násilí, tj. "útoky na samotné základy křesťanské víry a podstatu křesťanského života a společnosti", jako je válka, která upozorňuje na "mnohé nezdravé příznaky v životě křesťanských národů" a často prozrazuje "velký nedostatek úcty i k elementárním zásadám spravedlnosti a lásky". Podle patriarchy Bartoloměje "musíme být solidární s dlouho trpícím ukrajinským lidem a modlit se za mír na celém světě". V tomto duchu je vítána jakákoli iniciativa k dialogu za světový mír. Podle našich informací bohužel mise kardinála Zuppiho nemohla v tomto bodě příliš pokročit.
Ztělesnění Božího stylu k překonání uzavřenosti a sobectví, které vytvářejí rozdělení a neshody. To je to, co si papež stále přeje pro křesťany. Jaký další apel můžete podle vás jako zástupce delegace patriarchátu v této chvíli vyslovit?
To je naprosto správně. Musíme také pamatovat na Kristova slova: "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jan 13,35). Lid, který si říká křesťanský, se nemůže chlubit tím, že chce zcela neutralizovat jiný lid, tím spíše, když je tento lid také křesťanský! Ve východní tradici se termín "božská ekonomie" nepoužívá ve finančně ekonomickém smyslu, ale k vyzdvižení významu lásky, milosrdenství a smíření. To vše dohromady musí být mezi námi křesťany kompasem, nikoliv nacionalistická povýšenost. Velký teolog Ioannis Zizioulas připomněl, že jediné koncepty, slova, která náš Pán nevnímá, jsou koncepty rasy a národa. Připomněl nám, že nesmíme být zajatci svých vlastních dějin.
Papež František - ve světle 15. plenárního zasedání Mezinárodní smíšené komise pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví - potvrdil potřebu "společně hledat způsob výkonu primátu, který by v kontextu synodality sloužil společenství církve na univerzální úrovni". Jak tato slova rezonují?
Benedikt XVI. také několikrát prohlásil, že pokud jde o primát papeže, Řím by neměl od pravoslavných církví očekávat nic víc, než co bylo zavedeno a zažito v průběhu prvního tisíciletí. Zkušenost prvního tisíciletí je naším společným jmenovatelem. A alexandrijský dokument (§ 5.4) to s odkazem na dokument z Chieti (§ 21) jasně opakuje: "Vzájemná závislost synodality a primátu je základním principem v životě církve. Je neodmyslitelně spjata se službou jednotě církve na místní, regionální a univerzální úrovni. Principy je však třeba uplatňovat v konkrétních historických souvislostech a první tisíciletí nabízí cenné vodítko pro uplatňování výše uvedeného principu."
Papež ve své promluvě zdůraznil, že "společenství mezi věřícími není věcí ústupků a kompromisů, ale bratrské lásky". Jak důležitý je tento důraz?
Je to naprosto na místě. Dialog lásky je cestou k jednotě mezi křesťany. Dialog lásky však musí být doprovázen dialogem pravdy. Jak uvedl patriarcha Bartoloměj ve svém dopise papeži Františkovi: "Tento dialog pravdy předpokládá vážné a zodpovědné hledání a angažovanost biskupů, duchovních a teologů oficiálně jmenovaných svými místními církvemi, jakož i modlitební podporu všeho Božího lidu, duchovních i laiků, protože žádné rozhodnutí o obnovení společenství mezi našimi sesterskými církvemi nemůže být nikdy učiněno jinak než synodální cestou".
Co očekáváte od generálního shromáždění synody o synodalitě, které navíc začne právě ekumenickou modlitbou na Svatopetrském náměstí?
Že se římskokatolická církev opět stane církví synodální. To je ostatně přání papeže Františka vyjádřené již v roce 2015: "Cesta synodality je to, co Bůh očekává od církve ve třetím tisíciletí". Jan Zlatoústý připomněl, že církev je shromážděním Božího lidu a jeho nástrojem je synodalita.
(za spolupráci děkujeme Nikosu Tzoitisovi)
