Pákistánská národní pouť do Mariamábádu
Paolo Affatato – L´Osservatore Romano
Poutníci, aby se zúčastnili třídenní mariánské slavnosti, která vrcholí 8. září, na svátek Narození Panny Marie, putují do vesnice v srdci pákistánského Paňdžábu pěšky, s vozy taženými voly, na kolech, v autobusech a nákladních autech, která jsou vždy plná. Vydávají se do svatyně, aby se zastavili u mariánské jeskyně na kopci, kde pokládají svíčky, pronášejí modlitby, roní slzy u nohou sochy Panny Marie. Mnozí se na pouť vydávají, aby blahoslavené Matce vyjádřili vděčnost a poděkování nebo aby jí přinesli zvláštní prosby a požádali ji o pomoc a ochranu. To, co se oficiálně stalo pro katolickou církev v Pákistánu „Národní poutí do Mariamábádu“, se koná každoročně od roku 1949 a je to iniciativa, které se účastní více než 200 000 věřících z celé země. Přesouvají se z různých regionů a na tři dny se usadí v blízkosti svatyně.
Až do 10. září vedou všechny cesty z hlavních pákistánských měst a obcí zdánlivě jen do této odlehlé vesnice na paňdžábském venkově. Karavanu poutníků tvoří lidé ze všech společenských vrstev a každoročně se zvětšuje. Po nucené pauze způsobené mimořádnou situací v souvislosti s pandemií je v roce 2023 touha navštívit „Mariin dům“ silnější než kdy jindy a zdá se, že přítomnost věřících předčí všechna očekávání. Přicházejí také křesťané jiných vyznání a stoupenci jiných náboženství, například muslimové a hinduisté, kteří jsou přesvědčeni, že zde mohou prosit a získat zvláštní milosti.
„Z tohoto místa zasvěceného Panně Marii přichází poselství lásky, tolerance a harmonie“, říká v rozhovoru pro L'Osservatore Romano láhaurský arcibiskup Sebastian Francis Shaw, když bez přestání vítá a žehná proudu věřících v procesí, mezi nimiž je podle jeho slov i několik muslimských poutníků. Panně Marii církev v Pákistánu zvláštním způsobem svěřuje rodiny zničené násilnostmi z 16. srpna ve městě Jaranwala, rovněž v Paňdžábu, kde útok davu muslimských bojovníků, podnícený údajným obviněním z rouhání, zasáhl asi třicet kostelů a kaplí různých vyznání a zapálil nebo zdevastoval 800 domů křesťanských věřících. „Prosíme zejména o Mariinu přímluvu, aby jako Matka míru zasévala do lidských srdcí lásku, přátelství a pokoj; aby v pákistánské společnosti neměly místo brutalita, násilí a nenávist; aby mezi křesťany a muslimy vždy probíhal konstruktivní dialog pro společné dobro národa“, zdůrazňuje arcibiskup Shaw.
Panna Mariamabádská se mezi pákistánskými křesťany stala známou díky příběhům o obdržených milostech. Ženy se přicházejí modlit k Panně Marii, aby měly děti, nezaměstnaní žádají o práci, nemocní prosí o uzdravení a mnozí, jak se říká, jsou vyslyšení, a tak se do „Mariina města“ vracejí, aby poděkovali.
Malá vesnice Mariamábád, kterou založili belgičtí kapucínští misionáři na konci 19. století, má asi 300 rolnických domů, přičemž komplex svatyně v současnosti zahrnuje kostel a školu. Zářijový svátek víry zasvěcený Panně Marii zvolili misionáři, aby do něj zapojili paňdžábské křesťany z dělnické třídy a považovali ho za svébytnou křesťanskou iniciativu ve srovnání s místními slavnostmi v muslimských vesnicích. I dnes jazyk a gesta rituální praxe připomínají a přebírají ty, které se používají při tradičních slavnostech, a tento aspekt umožňuje, aby se mariánské slavnosti účastnili i věřící jiných náboženství, například ti muslimští představitelé, kteří se v minulých dnech chtěli vydat do Jaranwaly, do míst nedávných násilností, aby přinesli útěchu a konkrétní solidaritu trpícím křesťanským rodinám.
V duchu, který povzbuzoval a podporoval láhaurský arcibiskup, se „pokračuje na cestách islámsko-křesťanského dialogu pod ochranou nebeské Matky, kterou oceňují i muslimští věřící, a tím se přináší prospěch společnosti a podporuje mírové soužití. Počínaje tím, že se společně svěřujeme Panně Marii“.
