Svědectví, která zazněla při setkání papeže Františka s mongolskou církví
Amedeo Lomonaco – Vatican News
Papežovo setkání s biskupy, kněžími, misionáři, zasvěcenými osobami a pastoračními pracovníky v katedrále svatých Petra a Pavla v Ulánbátaru, jejíž stavba připomíná tradiční jurtu, typické obydlí kočovných mongolských národů, bylo obohaceno písněmi a svědectvími.
Biskup Mumbiela Sierra: v církvi není nikdo cizinec
Před papežovým projevem se slova ujal předseda Středoasijské biskupské konference, mons. José Luis Mumbiela Sierra, který připomněl, že v Mongolsku téměř všichni misionáři pocházejí z jiných zemí a kontinentů. Dále zdůraznil, že církev vytváří bratrství a že v katolické církvi nikdo není cizinec.
Svědectví misionářky milosrdenství
Péče o děti s tělesným a mentálním postižením, péče o nemocné a staré lidi opuštěné jejich rodinami, přijímání bezdomovců, nasycení hladových a pomoc chudým a marginalizovaným rodinám. To jsou skutky, které ve službě evangeliu denně nabízejí misionářky milosrdenství v Mongolsku. Sestra Salvia Mary Vandanakara připomněla: „Prostřednictvím těchto charitativních děl se snažíme, aby lidé pochopili, jak jsou v Božích očích vzácní. Činíme tak s hlubokou touhou obnovit jejich důstojnost a lidskou hodnotu“. Sestra Salvia Mary pak vyprávěla, jak přišla do Mongolska v roce 1998, kdy církev teprve zapouštěla kořeny. „Když jsme se zasvětili službě nejchudším z chudých, cítili jsme, že musíme také žít mezi nimi a zakusit některé z obtíží, kterým čelí, jako je nedostatek vody a dalších základních potřeb“, vyprávěla mimo jiné před Svatým otcem.
Příběh mongolského kněze
Sestra Mary Vandanakara také připomněla, že mezi mladými lidmi, kterým pomáhaly misionářky milosrdenství, byl i chlapec, který je nyní knězem. Je jím otec Sandžav Petr, který krátce vyprávěl svůj vlastní příběh: „Bůh mi dal mnoho příležitostí, abych jako Mongol rostl v mongolské zemi, a také si mě vyvolil, abych přispěl ke spáse svého lidu“. Pak vysvětlil, že na zdi před jeho kostelem je obraz s názvem Den v Mongolsku: znázorňuje tradiční, kočovný den mongolského lidu a ukazuje, že Bůh je blízko životu každého jednotlivého člověka.
Svědectví pastorační pracovnice
Dalším svědectvím, které během setkání papeže s místní církví zaznělo, bylo svědectví Rufiny Chamingerel, pastorační pracovnice. „Nevyrůstala jsem v katolické rodině, ale stala jsem se katoličkou během studií. Jednou jsem šla navštívit svého pradědečka. Celý večer jsem vyprávěla o Ježíšově životě, od jeho narození až po zmrtvýchvstání. Toto nadšení se proměnilo v důležitou povinnost: odjet studovat do Říma a vrátit se do Mongolska, abych pomohla mongolské církvi růst. Máme velké štěstí, že i když nemáme mnoho katechetických knih v našem jazyce“, řekla nakonec Rufina Chamingerel, „máme mnoho misionářů, kteří jsou živými knihami“.
