Kristova naděje a útěcha na lodi, plující Amazonií
Sr. Débora Evangelina Vargas - A.S.C.J.
Sestra Marcia Lopes Assis z Kongregace apoštolek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vykonává svou pastorační činnost ve farnosti Panny Marie, Uzdravení nemocných v Juruti-Pará del Baixo Amazonas, která patří do diecéze Óbidos v Brazílii.
Sestra Marcia říká, že její povolání bylo „od samého počátku misionářské“ a na této cestě ji dobrý Bůh vždy překvapil každou misijní zkušeností, kterou jí dopřál prožít.
„Všechny byly mimořádnými a intenzivními zážitky a jsem za ně velmi vděčná. V Juruti to není jiné, je to nádherná zkušenost, která mi umožnila znovu objevit podstatu mého povolání a charismatu naší zakladatelky, které v sobě nosím. Domov zde nemá takové konotace jako na jiných místech, kde si ho představujeme jako něco statického, co uspokojuje všechny naše potřeby a kde jsme v bezpečí před vnějšími nebezpečími. Domov zde může být na veslici nebo v houpací síti připevněné k mangovníku, na ulici nebo pod otevřenou pergolou či v samotné sakristii“.
Děti, nejlepší učitelé
Mezi různými činnostmi, které zde tato řeholnice zastává, je i poradenská činnost ve Farní misijní radě (COMIPA), pastorační službě, která reaguje na výzvu papeže Františka, aby církev „vycházela ven“ a byla církví misijní. Cílem COMIPA je obsáhnout všech 78 komunit, které tvoří farní sektor, zejména ty nejvzdálenější, nejslabší a nejpotřebnější, které jsou vzdálené více než 60 km.
Překročit Amazonku, komentuje sestra Marcia, není snadný úkol. „Když jsme dorazili do komunity Santa Rita, přivítaly mě děti, které byly velmi plaché a bály se, když viděly někoho cizího, ale brzy jsme se spřátelili. Některé se bojí, protože mě mají za zdravotní sestru nebo zubařku, jiné mi říkají paní učitelko, ale téměř všechny jsou nadšené, drží se u mě a říkají mi, že až vyrostou, budou také řeholníky“.
Na znamení díků děti sestře Marcii navrhly, že ji naučí veslovat. „V dětech jsem našla ty nejlepší učitele“, dodává sestra Marcia.
Vzdorovat přírodě
Jednou z mnoha výzev, které představuje oblast, kde sestra Marcia vykonává své poslání, je fenomén tzv. terra caída, tj. ostrovů, které zmizely v důsledku neustálé síly vod. To způsobuje, že některé domy jsou zatopeny a mnoho rodin se musí odstěhovat, dokud hladina vody opět neklesne. Takové události znamenají, že vzdělávání se neřídí občanským kalendářem, ale kalendářem vodním. Děti vozí do školy loď, která je vyzvedává doma.
Spaní v houpací síti za šumu říčního toku a mimo jiné i to, že zde nemá ani mobilní telefon, pomohlo řeholnici Marcii zakusit soucit a naučit se „přijímat věci takové, jaké jsou, a být vděčná za svědectví rodin o síle, naději a odolnosti“.
Loď přivážející naději
Sestra Marcia je součástí skupiny pětatřiceti spolupracovníků, kteří se plaví na nemocniční lodi papeže Františka, mezi nimiž je deset lékařů, dva zubaři a jeden kněz, bratr Alfonso Lambert. Je to dům poskytující přijetí, dům boje za život a jeho obhajoby, evangelizace, prostoty a lásky.
Den na lodi začíná velmi brzy při mši svaté. Pak odborní lékaři vyšetřují příchozí lidi podle zdravotního problému, s nímž přicházejí. „Věnuji se přijímání rodin, evangelizaci dětí, doprovodu nemocných po operaci nebo jejich návštěvám, pokud se nemohou hýbat. Roznáším nemocným eucharistii“, říká sestra Marcia.
Během plavby se dosud posádka lodi postarala o přibližně 5200 lidí a v některých případech provedla jednoduché operace: někteří pacienti čekali až osm let. Na své cestě loď navštívila oblast Aritapera a domorodý region Mamuru. „Panuje určitá shoda mezi touto plovoucí nemocnicí a Ježíšem: k Ježíši přiváděli všechny nemocné, aby je uzdravil, a my jsme něco podobného zakoušeli i s naší nemocnicí“, říká sestra Marcia. Jak dodává, prožila samaritánskou církev nabízející láskyplnou péči. „Existuje záměr, který dává smysl tomu, že jste tam, kde jste, a děláte to, co děláte. Ať nám nikdo nebrání být misií tam, kam nás Prozřetelnost posílá, a kéž je láska hnací silou veškerého našeho konání“, uzavírá sestra Marcia Lopes Assis.
