Na indonéském ostrově Flores, v „zaslíbené zemi“ duchovních povolání
Federico Piana – L´Osservatore Romano
Toto prvenství jediného ostrova s většinovým katolickým obyvatelstvem odpovídá jinému a nezáviděníhodnému prvnímu místu v žebříčku: Flores je nejchudším místem v zemi. Právě v ulicích Maumere, ostrovního největšího města, zažívá otec Luigi Galvani na vlastní kůži dva rozměry živé víry a neustálé chudoby. Misionář italského původu, který právě oslavil osmdesátku, přijel na Flores v roce 2009 spolu se svými spolubratry z řádu kleriků, řeholních služebníků nemocných, všeobecně známých jako kamiliáni. Popis, který podává o ostrovu Flores deníku L'Osservatore Romano, je přesný, pronikavý a vypovídá o nebývalém rozmachu církve. Flores označuje za „zemi zaslíbenou duchovním povoláním“ a soudě podle čísel má asi pravdu: Jsou zde čtyři diecéze, pět menších seminářů s celkem pěti sty mladými kandidáty. A to nepočítáme interdiecézní seminář, proslulý svou filozoficko-teologickou školou, kde jich studuje čtyři sta. Čísla, která by sama o sobě mohla stačit k pochopení toho, jak obrovské jsou plody duchovních povolání, ale když se dají dohromady s počtem řeholních institutů, které se usídlily na ostrově jen o málo větším než italský kraj Kampánie, ještě zřetelněji ukazují rozsah toho, co už mnozí nazývají skutečným asijským zázrakem.
Jen v diecézi Maumere je 57 kongregací. z celkových dvou set řeholních institutů přítomných na tomto indonéském ostrově. Všechny se v posledních třiceti letech snažily investovat do podpory povolání, vysvětluje Galvani. Nemělo by tedy překvapit, že členové Společnosti Božího slova, verbisté, provozují v Maumere největší seminář v katolické církvi: „S láskou mu říkáme 'Malý Vatikán'. Jeho studentů, kteří patří ke všem řeholním institutům, je 1300, což je obrovský počet. Také my, kamiliáni, jsme sem přišli přitahováni přítomností tohoto špičkového studijního centra. Každý rok se noví kněží vysvěcení na ostrově Flores dají počítat na stovky. Dokonce i v roce 2023“, vrací se otec Luigi ve vzpomínkách zpět, „jich bylo v diecézi Maumere vysvěceno téměř sto. Situace, která se bude opakovat i v červnu příštího roku“.
V základu tak působivého rozkvětu evangelizace misionář poukazuje na prostotu života ve vesnicích a městech: „Z velké části jsou to zemědělci a rybáři. Jsou prostí, vstřícní. Jsou citliví na přijetí evangelia a náboženské angažovanosti do té míry, že podpora povolání je velmi snadná“. Jestliže donedávna byly zemí zaslíbenou povoláním Filipíny, nyní se jí stala Indonésie. Zejména Flores, potvrzuje Galvani: „Je to pravda. Uvedu jen jeden příklad: nedávno se sem z Filipín přestěhovaly dva instituty řeholních sester. Našly úrodnou půdu, protože místní lidé dobře rozumí poselství evangelia“. Italský řeholník je přesvědčen, že se zde utváří část budoucnosti všeobecné církve, protože, jak ujišťuje, právě z Floresu pochází mnoho misionářů vyslaných do světa. „Můj řád jich několik vyslal také do Austrálie a Pákistánu“, vysvětluje.
To, čím ostrov Flores oplývá, je také charita. Jestliže chudoba nedovoluje velkému počtu lidí zajistit nejzákladnější lidské potřeby, je tu místní církev, která se nezištně ujímá pole. Charity z různých diecézí, říká otec Luigi, se snaží pomáhat, jak jen mohou. "My, kamiliáni, rozdělujeme každý měsíc potravinové balíčky 160 rodinám v našich výživových centrech. A pak máme projekt, jehož cílem je zachránit opuštěné duševně nemocné tím, že stavíme malé domky, kde se bez předsudků mohou ubytovat".
Na poli mezináboženského dialogu by Flores mohl být také dáván za ctnostný příklad. Galvani to naznačuje, když vypráví, že „každé ráno se na ulicích ozývá hlas muslimského muezzina a krátce nato se rozezní naše zvony. Vše v neuvěřitelné harmonii. V Indonésii panuje velká vzájemná úcta. Konkrétní příklad? Před několika týdny mi zavolal ředitel jedné banky, aby požehnal jejím prostorám. Téměř všichni zaměstnanci byli muslimové“.
