Srí Lanka: Církev a výzva mezináboženského dialogu

Antonella Palermo - Vatican News, Negombo (Srí Lanka)

Pokusit se v terénu pochopit kontury výzvy mezináboženského dialogu bylo jedním z cílů cesty, kterou na Srí Lanku podnikla nadace MAGIS (Jezuitské hnutí a společná akce pro rozvoj), která v této asijské zemi podporuje některé své projekty, zejména v oblasti vzdělávání, projekty, které na začátku února (ve dvou vesnicích na severu země) navštívila také delegace Italské biskupské konference. Vznikl obraz církve, která je sice velmi aktivní a živá, ale v některých oblastech stále bojuje o úplnou náboženskou svobodu, která se snaží najít jasné odpovědi politických a soudních institucí na tragické útoky o Velikonocích před pěti lety a která se i vnitřně potýká s plným uznáním podnětů synody k překonání klerikalismu.

Na vyjasnění velikonočních útoků se stále čeká

"Stále nejsme spokojeni s odpověďmi, které nám poskytli," řekl o. Manjula Niroshan, farář kostela svatého Šebestiána v Negombu, jednoho ze tří kostelů, které 21. dubna 2019 během velikonočních oslav postihl koordinovaný útok šesti sebevražedných atentátníků, kteří se zaměřili také na tři hotely v různých městech. Celkový počet obětí činil 279 a mnoho lidí bylo zraněno. Nespokojenost, kterou kněz vyjádřil, vyjadřuje srílanská katolická komunita od počátku, kritizuje nedostatečné vyšetřování ze strany vlády a dokonce zašla tak daleko, že podala petici k OSN za mezinárodní vyšetřování. Rekonstrukce tohoto modlitebního místa proběhla rychle a nyní je kostel, jeden ze čtyřiceti, které v městečku existují, utěšený a příjemný, i když je pod neustálým policejním dohledem. V některých případech byly při incidentu zabity celé rodiny, uvádí otec Manjula, v jiných případech zůstali naživu pouze rodiče. "Někteří přeživší se trochu bojí, protože jsou doma sami, jiní mají strach z budoucnosti, nemají naději na život, protože jim třeba odešel jediný syn. Na pomoc jim zůstává víra. Snaží se zvládat svůj každodenní život, říká, stále s určitými obtížemi, ale s pomocí poradců a sociální pomoci cítí, že je o ně postaráno a že se dostali z traumatu. Kněz vysvětluje, že církevní společenství nezklamalo a poskytuje jim trvalou podporu. 

Činnost církve při pomoci obětem

Do farnosti svatého Šebestiána chodí asi dva tisíce katolických rodin. Páter Niroshan říká, že pozůstalým pomohli při stavbě některých domů, při zakládání některých podniků pro ekonomickou podporu, při shromažďování finančních prostředků pro ty, kteří mají trvalé následky: "Pomohli jsme jim tím, že jsme jim zaplatili účty, lékařské výdaje. Lidé se s tím, co se stalo, do jisté míry smířili," vysvětluje farář, "není to snadné. Jak dále vysvětluje, nezdá se, že by tento incident narušil vztahy s jinými náboženstvími, které obecně nejsou problematické. "Spolupráce je široká a spolupracujeme i se zástupci jiných náboženství, Srí Lanka je koneckonců země s mnoha náboženstvími. V případě velikonočních útoků chtěli někteří vyvolat naši reakci, ale díky těm, kteří vedou naši církev, jsme nedopustili žádnou odvetu.

Závazek katolíků k bratrství a dialogu

"Pět let po těchto událostech se již nebojíme žít v této zemi, protože nás lidé přijímají," poznamenává rektor Národního semináře, krásné stavby v anglickém stylu, kterou založilo Tovaryšstvo Ježíšovo, poté přešla na obláty a nyní patří srílanské církvi. P. Quintus Fernando SJ vysvětluje, že křesťané chápou cizorodost náboženského motivu a pravděpodobné vniknutí naopak politického prvku, "který má zasít náboženskou nenávist. Potřebujeme politiky, kteří milují lidi, národ a zemi," upozorňuje jezuita. Mezi jednotlivými náboženstvími panuje úcta a bratrství, opakuje. "Neexistuje žádné napětí s buddhistickou většinou, dokonce ani s hinduisty a muslimy. Určité problémy vznikly, když wahhábistické školy zradikalizovaly islám". Duchovní navíc poznamenává, že horlivý proselytismus evangelíků otevřel určitou brázdu, předpojatě ovlivnil způsob, jakým jsou křesťané vnímáni příslušníky jiných náboženství. 

Cesta k plné náboženské svobodě

"Příliš mnoho let byli muži a ženy v této zemi oběťmi občanských sporů a násilí. Nyní je zapotřebí uzdravení a jednoty, nikoliv dalšího konfliktu nebo rozdělení": tak hovořil papež František při své apoštolské cestě do Kolomba (leden 2015). "Doufám, že mezináboženská a ekumenická spolupráce," zněla jeho výzva, "ukáže, že muži a ženy, aby mohli žít v harmonii se svými bratry a sestrami, nesmí zapomínat na svou vlastní identitu, ať už etnickou nebo náboženskou. O velké odpovědnosti, kterou mají náboženští představitelé při vytváření mírového klimatu na Srí Lance, hovořil Mons. Jude Nishantha Silva, biskup z Badully. Prelát jde tak daleko, že říká, že politická agenda postrádá zájem skutečně vyšetřit, co stálo za těmito brutálními útoky. "Potřebujeme mezináboženský dialog a vztahy s ostatními náboženstvími, ale zdá se mi, že jsou to pouze katolíci, kdo se o to zajímá, možná kdo o to skutečně stojí". Silva zcela nevylučuje, že by se něco podobného, co se stalo před pěti lety, mohlo stát i v budoucnu. "Existují rizika," posteskne si a při té příležitosti odsoudí skutečnost, že jako menšina nemá tak snadné postavit kostel, získat pro něj pozemek. "Jen v mé diecézi se už téměř 15 let snažíme získat pozemek jen na stavbu malé kaple. Jde o oblast, kde žije asi 30 rodin. Několikrát jsme o tom jednali, dokonce i s různými ministry, ale stále se nemohou rozhodnout. Je to žalostné." 

Za hranice klerikalismu 

Navzdory otevřenosti vůči mezináboženskému dialogu se srílanská církev vnitřně potýká s různými formami "uzavřenosti". Tuto skutečnost sdílejí zejména jezuité působící v této v zemi, kteří jsou zejména v některých severních oblastech svědky pastoračního působení, v němž se zřejmě odráží separatistický kastovní systém. Sestra Patricia Lemus, sestra z Guatemaly, která v Hattonu působí již čtyři a půl roku, je spolupracovnicí centra Loyola. Dotýká se některých problémů zakořeněných v místní kultuře, které nakonec brání budování církve, v níž laici a řeholníci aktivně spolupracují v rámci vzájemně prospěšné výměny. Neskrývá nepříjemné pocity ze života v církevním kontextu, který je "příliš hierarchický", v němž nemají laici žádný prostor, což znamená, že nesmějí ani rozdávat věřícím při mši svaté přijímání. "V tom, že jsme synodální církev, tady stále trochu zaostáváme, vlastně je to jeden z našich zápasů, jak najít spolupráci. Stále je tu tíha pyramidální struktury s přílišným klerikalismem. Doufáme, že když tu postupně uvidíme společně řeholnice ze čtyř různých kontinentů, může to být zárodek. Stále často vidíme, že se nemíchají, existují kongregace složené buď jen ze Sinhálců, nebo jen z Tamilů". Sr. Patricie chválí ignaciánskou spiritualitu, která pomáhá žít autenticky misionářským stylem. "Přála bych si, aby všichni naslouchali hlasu papeže Františka," říká, "za otevřenější a svobodnější církev. Mně se například toto středisko velmi líbí, protože většina z nich jsou hinduisté a nakonec hledáme stejného Boha prostřednictvím různých forem". 

Prorocká role střediska Tulana  

Na téže otevřenosti, na níž tolik trvá Dokument o lidském bratrství pro světový mír a společné soužití, je založena teologie, kterou prohloubil srílanský jezuita Aloysius Pieris, který v roce 1974 založil Výzkumné středisko Tulana pro setkávání a dialog v Kelanii nedaleko Kolomba, které stále vede. Ve svých devadesáti letech stále žije s velkou energií a smyslem pro humor v této jakoby oáze, kde jsou v hustém porostu roztroušena hodnotná umělecká díla, především současné umělecké plastiky se sakrální tematikou. Centrum Tulana, které se zrodilo jako útočiště řeholníků Tovaryšstva Ježíšova, se postupem času výrazně charakterizovalo jako prostor buddhisticko-křesťanského mezináboženského dialogu. Zde, jak vypráví otec Pieris, se v době občanské války dokonce sešlo několik "disidentských" buddhistických mnichů. "Magisterium papeže Františka ve mně vzbudilo opětovné nadšení, jaké jsem měl po koncilu," zvolá. "Ježíš nás učí přátelství, které objímá všechny, doufám, že ho církev bude následovat, Františku." Snem otce Aloysia je svobodná Asie, osvobozená od diskriminace a instrumentalizace víry.

Formace v oblasti dialogu a smíření

Pravidelným návštěvníkem tohoto místa, který zde čerpá stálou inspiraci, je Ambrogio Bongiovanni, prezident MAGIS, který se na indickém subkontinentu angažuje již více než třicet let. "Mezináboženský dialog má hluboký cíl hledat Boha a pohnout společenským jednáním, vždy však s odkazem na transcendentno. Na Západě," poznamenává, "dialog jistě nabývá na významu, protože pluralita světa klepe na naše dveře, ale občas riskujeme, že ho zredukujeme na pouhou sociální zkušenost, ne-li na pouhý politický nástroj". Díky projektu MAGIS, který právě v těchto měsících startuje na Srí Lance a je financován Italskou agenturou pro mezinárodní spolupráci, najde veškerá vzácná dokumentace uchovávaná na tomto místě své místo v místnostech, které byly renovovány a znovu zpřístupněny vědcům a odborníkům. Bude to příležitost k dalšímu vzdělávání pro ty, kteří se chtějí znovu zaměřit na nejautentičtější počátky mezináboženského dialogu při podpoře smíření."