Velikonoce v Sýrii, otec Jallouf: "Žijeme jako v temnotě před úsvitem"
Valerio Palombaro - L'Osservatore Romano
Celá generace mladých lidí v Sýrii nepoznala nic jiného než válku. Třináct let po začátku katastrofálního konfliktu - který vypukl v březnu 2011 v důsledku potlačení lidových protestů proti prezidentu Bašáru Asadovi a jehož strašlivým dědictvím je více než 500 000 mrtvých - vstupují tehdy narozené syrské děti do dospívání v prostředí nejistoty, odepřeného dětství a extrémní chudoby. "Pro syrské obyvatelstvo je dnes situace horší než na začátku války," řekl našemu listu otec Hanna Jallouf, apoštolský vikář v Aleppu. "Je pravda, že v části země je příměří, ale životní náklady jsou strašné a všude je bída," dodal.
Úřad OSN pro humanitární záležitosti ("UNOCHA") odhaduje, že pomoc potřebují téměř tři čtvrtiny všech obyvatel, tedy 16,7 milionu lidí. Vysoké životní náklady a inflace, - pokračuje prelát, - jsou společné pro celou Sýrii a jsou skutečně děsivé. Zaměstnanec si dnes nemůže vydělat ani 30 dolarů měsíčně, zatímco k životu potřebujete alespoň 300 dolarů. Kilo masa stojí 250 syrských lir, tedy téměř 15 dolarů, a průměrný plat rodiny s dětmi nestačí ani na talíř těstovin s masem. Lidé žijí opravdu v neuvěřitelných podmínkách, panuje zde obrovská chudoba a je to poprvé v Sýrii, kdy jsme se dostali do tohoto bodu".
Podle Jalloufa se zde "žije jako ve tmě před úsvitem". Sýrie totiž po nejtemnějších letech konfliktu nikdy nezažila úsvit a stále hledá skutečný mír. Od března 2020 platí příměří, přičemž velkou část země má opět pod kontrolou Asad. Více než deset let trvající občanská válka mezi vládou a islamistickými skupinami však Sýrii radikálně změnila. V zemi lze dnes identifikovat nejméně tři oblasti vlivu: Největší je takzvaná "užitečná Sýrie", která se rozkládá od Středozemního moře směrem k hlavnímu městu Damašku a na jihovýchodě a je pod kontrolou vlády; dále pak oblast Rojava na severovýchodě, kde se nacházejí oblasti kurdské autonomie pod ochranou USA; konečně severozápad mezi Idlibem a předměstím Aleppa, kde je soustředěna většina vnitřně vysídlených osob, oblast pod tureckým vlivem, kde zůstávají aktivní poslední ohniska opozice a kde jsou stále přítomny islamistické skupiny, jako je Haját Tahrír aš-Šám (dříve Al Nusra).
"Syrskou krizi nelze vyřešit almužnami. Potřebujeme politické řešení, na které se zapomnělo," řekl nedávno apoštolský nuncius v Sýrii, kardinál Mario Zenari. Také kvůli pozornosti, která je odváděna k jiným konfliktům, jako je ten ukrajinský a konflikt mezi Izraelem a Hamásem, se zdá, že západní diplomacie je od syrské krize vzdálena. Aktivnější, jak ukázalo 21. setkání koncem ledna, je astanský formát, v jehož rámci od roku 2016 zasedají za jeden stůl Írán, Turecko a Rusko společně se syrskou vládou a opozicí.
Rozdílů je však mnoho a řešení konfliktu zůstává přeludem. Zejména od 7. října zesílilo násilí na severu Sýrie a v gubernii Dajr az-Zaur dále na východě. Zatímco bombardování ze strany vlády a ruských spojenců v provincii Idlib na severozápadě nikdy zcela neustalo. Z nejnovější zprávy Nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise, která působí v rámci Rady bezpečnosti OSN, vyplývá, že ve druhé polovině roku 2023 došlo k nejvýraznější eskalaci násilí v Sýrii od roku 2019.
Sýrie také zůstává největší světovou krizí v oblasti vysídlování, kdy více než 12 milionů lidí bylo nuceno opustit své domovy. Uprchlíků je údajně více než 5 milionů, většinou v sousedním Turecku a Libanonu, a vnitřně vysídlených osob téměř 7 milionů. "Tolik lidí bylo za těch 13 let vysídleno, ale i dnes je mnoho mladých lidí, kteří uvažují o tom, že odejdou ven, a to i námořní cestou," uvedl apoštolský vikář z Aleppa v rozhovoru pro vatikánský list L'Osservatore Romano. Statistiky OSN uvádějí, že každý den opustí Sýrii přibližně 500 lidí.
V této souvislosti se drasticky snížil také počet křesťanů. "Dříve jsme tvořili 7 % veškeré syrské populace, zatímco dnes nedosahujeme ani 3 %," říká františkánský řeholník. Například na severu, kde žijí převážně Kurdové, se všechny křesťanské vesnice vyprázdnily a lidé emigrovali do zahraničí. "Ve třech křesťanských vesnicích v údolí řeky Orontes - Knayeh, Yacoubieh a Gidaideh na severozápadě - z 10 000 věřících, kterými jsme byli, zbylo jen 700 lidí. Dříve zde působilo 10 kněží pro 4 řeholní komunity, zatímco nyní jsou zde pouze 2 františkáni".
Otec Jallouf vysvětluje, že místní církev se snaží pomáhat "našim lidem i ostatním, dává potravinové balíčky a léky nebo realizuje malé projekty". Ale hospodářská krize se zhoršuje a v únoru 2023 se přidalo zemětřesení. "V Aleppu, Latákii a Idlibu byly naše domy zničeny. V provincii Idlib bylo zničeno 80 procent domů a situace v křesťanských vesnicích je velmi obtížná i kvůli obtížnému přijímání mezinárodní pomoci." "Prožíváme dramatickou situaci v mezinárodním tichu," uzavírá apoštolský vikář z Aleppa, který nachází odvahu v historii odolnosti národa, jako jsou syrští křesťané, "kteří odolávají po staletí": "Víra nechybí a v tomto velikonočním období je silná naděje, že nás Hospodin neopouští."
