Comece k volbám do Evropského parlamentu: zvolení mají sloužit všem občanům
Xavier Sartre a Francesca Sabatinelli - Vatikán
Válka a situace na Ukrajině, ekonomická nejistota, riziko snížení ratingu, ztráta dynamiky a následné hledání identity: to vše jsou faktory, které způsobily výsledek evropského hlasování, jímž voliči 27 zemí EU dali najevo své obavy a kritiku Evropy, která se zdá být „příliš technokratická, příliš odtažitá, příliš úzkostlivá v některých otázkách“. Mons. Antoine Hérouard, místopředseda Komise biskupských konferencí Evropské unie (Comece) a dijonský arcibiskup, nabízí zamyšlení nad výsledky hlasování po volbách a popisuje je jako „projev nespokojenosti a nesouhlasu s vládami v mnoha zemích“, který vyjádřili evropští občané.
Solidární Evropa
Comece vysílá zvoleným zástupcům povzbudivý signál a žádá je, aby si byli vědomi, že „slouží celé Evropě, a nikoliv jen hájí některé partikulární zájmy“. Základním bodem výstavby Evropy je pro biskupy „solidární budování, které vytváří vazby mezi členskými zeměmi, ale také staví Evropu zvláštním a originálním způsobem do vztahu s velkými zeměmi světa“.
Povinnost vůči druhým
Tuto povinnost Evropanů, vysvětluje monsignor Hérouard, je třeba vzít v úvahu, vyjádřenou v kritickém hlasování, které nicméně udržuje Evropskou lidovou stranu jako „největší skupinu v Evropském parlamentu“. Celkově tedy „výsledek neznamená, že bychom se měli podbízet logice určitého počtu stran“ definovaných jako krajně pravicové či populistické“, ale znamená, „‚že nespokojenost vyjádřená ve volbách musí být zohledněna při výkonu většiny, která vznikne volbou hlavních představitelů“. Tváří v tvář odcházejícímu Evropskému parlamentu, který, jak zdůrazňuje dijonský arcibiskup, v posledních letech odráží proces „silné dechristianizace“ evropského kontinentu, církev připomíná, že „individuální svobody nejsou bez hranic“; že existují „povinnosti vůči sobě navzájem a vůči budování solidární společnosti a Evropy, v níž by bylo skutečné místo pro ty nejmenší, pro ty nejkřehčí, pro ty, kteří se ocitli v jakýchkoli obtížích“; že je třeba řešit otázku migrace „upřímně, opravdově a také s určitou otevřeností, protože nestačí říci, že Evropa nechce další migranty“.
Hodnoty, které církev hájí
To, čeho jsme zčásti svědky, pokračuje dijonský arcibiskup, je naopak jednání evropské vlády, která se „pokusila definovat to, co někteří nazývají novými právy, ale co je spíše otázkou zmnožení individuálních práv bez zohlednění prvků solidarity potřebných ve společnosti“. Komise evropských episkopátů, aniž by jakkoli vyjadřovala podporu jedné či druhé politice, pak opakuje, že otázky spojené s ochranou života, právy pracujících, mezinárodní vzájemnou pomocí a rozvojem nejchudších zemí zůstávají evropskými hodnotami „podporovanými církví“ a že souvisejí s „demokracií, právním státem, s velmi různými a velmi širokými hodnotami, na které se papež František často odvolával ve svých četných projevech o evropské integraci“.
Evropa ve službách občanů
Hérouard a Comece pak poukazují na naléhavost řešení otázky životního prostředí, která u Evropanů vzbuzuje nedůvěru kvůli změnám, jež si může vyžádat a jež se vyznačují také vysokými ekonomickými náklady, a vyzývají Evropu, aby se prostřednictvím politických rozhodnutí a opatření dala do služeb občanů, byla jim nablízku, chránila je a neuzavírala se do sebe. Je zapotřebí, aby Evropa nehájila „pouze osobní práva každého z nás“, ale aby budovala „skutečnou solidaritu mezi zeměmi a mezi občany“, protože „evropský projekt je projektem solidarity unie společenství v jistém smyslu“, a na to by se nemělo nikdy zapomínat.
