Biskup severoitalského Terstu k papežově návštěvě: Od účasti ke sdílení
Enrico Trevisi, biskup Terstu – L’Osservatore Romano
Terst se tak v rámci tohoto zpracování dějin představuje jako hranice, kde se experimentuje se způsoby smíření. Je mostem směrem k Balkánu a jak by bylo krásné, kdyby i jiné kraje vycítily, že trpělivá práce na konfrontaci, na pochopení vlastních obav i obav druhých, na naslouchání vlastní bolesti i bolesti druhých přinese ovoce.
Církev a město Terst se připravily řadou setkání, někdy na diecézní úrovni, jindy ve farnostech, ve sdruženích, v diskusích a debatách, které se konaly v uplynulých měsících. A to i s využitím některých událostí a momentů, které jsou již součástí pastoračního kalendáře. Když přišlo potvrzení, že papež přijede do Terstu, nastal určitý kolektivní šok.
V posledních měsících se lidé při každé mši svaté připojovali k modlitbám, abychom se stali církví, která září evangeliem, a aby setkání s papežem Františkem bylo skutečně projevem víry, díky níž se člověk cítí být součástí společenství věřících, které sahá až na konec světa.
Spontánní účast seniorů a dětí v přípravě na papežův příjezd
Dojala nás účast starších lidí z domovů důchodců, kteří spontánně začali psát dopisy papeži. Přidaly se k nim i děti se svými kresbami a dopisy. Zdálo se, že právě staří lidé a děti byli nejzapálenější a nějakým způsobem všem naznačili, že je třeba se připravit, především srdcem, modlitbou, touhou nepropásnout papežův příjezd do Terstu. Teprve se zpožděním se iniciativa "Milý papeži, píši ti..." rozšířila na další seniory a děti, kteří se do ní postupně zapojili, také prostřednictvím škol a oratoří. Sociální týden katolíků v Itálii je o "účasti" a demokracii: spontánní účast starších lidí a dětí byla pozitivním znamením, které nás nutí k zamyšlení, a to i pro ty skupiny lidí, u nichž hrozí, že zůstanou lhostejní a odtažití, snad z ideologických důvodů (které nechybí ani v některých malých skupinách věřících) nebo proto, že jsou rozptýleni vlastními závazky.
Mladí dobrovolníci na Sociálním týdnu italských katolíků
A pak je tu kapitola o dobrovolnících: musíme poděkovat všem, kteří se dali k dispozici, lidem všech věkových kategorií. Samozřejmě, mladí lidé jsou ještě ve zkouškovém období na univerzitě, někteří jsou zaneprázdněni na jiných frontách... Je pravda... bylo by hezké, kdyby mladých lidí bylo více, ale je také hezké, že na Sociálním týdnu katolíků a příjezdu papeže spolupracují zdarma lidé všech věkových kategorií.
Devadesátimetrový ubrus vyrobený žáky a studenty terstských a slovinských škol
Jednou z přípravných iniciativ na papežův příjezd, která ohromuje, je velký ubrus vyrobený studenty. Je třeba říci, že Duch opravdu vane, kam chce, a my nevíme, odkud přichází a kam jde (Jan 3,8). Někteří učitelé si položili otázku: Jak můžeme pomoci našim třídám při práci na tématu Katolického sociálního týdne? Samozřejmě lze uvažovat o participaci a demokracii, ale lze také experimentovat s participací: a tak v logice vrstevnického vzdělávání šli středoškoláci pomáhat žákům druhého stupně základních škol a ti zase na první stupně základních škol. Ale nejen proto, aby přemýšleli, ale také proto, aby v rámci esteticko-operativního zážitku (inspirovaného umělcem fra Sidivalem Filou) vyrobili velmi dlouhý ubrus.
Začínalo se v domácnostech. Každý žák si měl vybrat významný kus látky ze své rodiny, který nějakým způsobem vypovídá o historii, o rodinném životě: například kus staré deky z doby, kdy byli dětmi; kus fotbalového dresu, se kterým hrávali v doprovodu svého otce; kus opotřebovaného ubrusu, kolem kterého mnohokrát společně jedli... Do školy si každý vzal tyto kusy látky a naučil se je za pomoci starších dětí sešít. Ta metafora je krásná: škola jako instituce, která učí vytvářet pouta, splétat svazky rodinných příběhů. Na tyto kousky látky každý něco napsal: někteří své jméno, jiní slogan shrnující nějaký aspekt toho, co znamená "účastnit se". Výsledkem byl ubrus dlouhý 90 metrů a široký 180 centimetrů. Spolupracovalo na něm téměř 2 000 mladých lidí. A to jak z italsky, tak ze slovinsky mluvících škol.
Od účasti ke sdílení
Poté jej studenti a žáci rozprostřeli na terstské náměstí Piazza Unità d'Italia. Ti starší - asi 1100 plus jejich učitelé - kolem něj poobědvali. Z batohů pak vyndali těstoviny, rýži, tuňáka... pro chudé, pro ty, kteří se ke stolu nedostali. A vybralo se hodně přes 12 plných košů. Je to zázrak sdílení. Od účasti ke sdílení. Od rodin a jejich příběhů jsme se přes zprostředkování školy dostali - všichni s úsměvem - do centra města: na náměstí Piazza Unità d'Italia. Scéna to byla nádherná: a nechyběla inspirace nahlížet ji jako velké oltářní plátno, kolem kterého stojí všichni hladoví, a to nejen po chlebu, ale po Boží Lásce. Všichni Boha potřebují. A když jsou jím nasyceni, mají pamatovat na ty, kteří ještě z tohoto stolu nejedli.
Zde je několik návrhů z Terstu. Teď jsme ale dorazili na konec naší přípravy. Nyní je čas zúčastnit se, zapojit se do Sociálního týdne katolíků: poprvé město nehostí jen delegáty, ale oživují ho různá tematická náměstí a přehlídky a stánky osvědčených postupů, kterých se lze svobodně zúčastnit.