Kardinál Hollerich k Instrumentum laboris: Vycházíme z prvních plodů synodality

Jean-Charles Putzolu - Vatikán

Mezi svědectvími na tiskové konferenci k prezentaci Instrumentum laboris druhého zasedání synody o synodalitě nemohlo chybět svědectví jezuitského kardinála Jeana-Clauda Hollericha, generálního zpravodaje XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody. Požádali jsme lucemburského kardinála, aby rozvedl některá témata dokumentu, od ekleziologie přes spoluzodpovědnost laiků a laiček, evangelizační poslání církve až po společnou cestu s ostatními církvemi a křesťanskými společenstvími, založenou na křtu.

Vaše Eminence, z čeho vycházíme? Jak bylo sepsáno Instrumentum laboris, které dnes představujeme, poté, co známe Souhrnnou zprávu a Instrumentum laboris prvního zasedání synody. Jak si stojí ve srovnání s předchozími dokumenty?

Instrumentum laboris není vytvořeno od nuly. Máme Souhrnnou zprávu z prvního zasedání, pak máme opět reakce všech církví. Je to teologická reflexe toho, co bylo řečeno na prvním zasedání. A to vše dohromady tvoří nynější Instrumentum laboris, což je pracovní nástroj, nikoliv výsledek synody. Na začátku synody mají členové své představy a Instrumentum laboris vzniká proto, aby podnítilo potřebné debaty během zasedání synody.

Jakých témat se budou tyto debaty týkat?

Téma ekleziologie, jak být synodální církví, ale v misii. To je důležité: jsme ve stavu misie, církev, lid pokřtěných, byla poslána Bohem, aby hlásala evangelium světu. A to je náš úkol. A zjistili jsme, nejen my, delegáti na synodě, ale celý Boží lid, že existují plody synodality a tyto plody jsou pro misii.

Pro misii církev potřebuje laiky, muže a ženy. Hodně se mluví o odpovědnosti, o ocenění laiků. Co můžeme v tomto bodě očekávat?

Církev není církví kleriků, církev je církví pokřtěných. Ženy i muži, my všichni jsme Bohem povoláni hlásat evangelium a tvořit církev. Na hlásání evangelia se tedy podílejí všichni a nesou spoluzodpovědnost. To neznamená, že vysvěcení služebníci, biskupové, kněží, by zůstali opuštěni, ale v synodální církvi nacházejí svůj plný smysl.

Do jaké míry mohou být zodpovědní laici a ženy?

Pro církev neexistuje žádný rozdíl, pokud jde o účast a spoluzodpovědnost mužů a žen. Vše je otevřeno ženám i mužům. Viděli jsme to již, když papež otevřel laické služby akolyty a lektora ženám, a pak v nové službě katechety existuje rovnost mezi ženami a muži. Synoda nepoložila otázku kněžského svěcení žen, protože ji nepoložil celý svět. V některých místních církvích byla nastolena otázka diakonátu žen a existuje komise pro prohloubení teologické reflexe tohoto bodu, aby se lépe pochopilo, co je to diakonát, který je účastí na vysvěcené, ale nikoli kněžské službě. Druhou otázkou by pak po této reflexi bylo, zda tato svěcená služba může být otevřena ženám. To je však součástí procesu a neměli bychom si myslet, že tímto zasedáním synody všechny procesy skončily. Církev bude postupovat synodálním způsobem, Boží lid bude procházet dějinami synodálním způsobem. A budou existovat otázky, na které je třeba odpovědět.

Znamená jít společně synodálním způsobem také cestu se sesterskými církvemi, tedy z hlediska ekumenických vztahů?

Je to zřejmé, protože pokud jsme lid Boží a jsme lid pokřtěných, máme křest i v jiných církvích a křesťanských společenstvích a tento křest a tyto církve respektujeme a milujeme. A vidíme, že Duch svatý působí i v těchto církvích. Takže tento úkol evangelizační mise ve světě je úkolem společným všem církvím. Evangelium musíme hlásat světu společně, v naší rozmanitosti. A myslím, že bratrští delegáti ostatních křesťanských denominací byli během této synody velice otevření – ze své strany požadují větší účast, a to znamená, že také oni sami vnímají větší zapojení.