Kardinál Souraphiel: Církev je v Etiopii na straně trpícího lidu
Michele Raviart - Vatican News
Před více než 500 lety cestovali etiopští křesťané do egyptské Alexandrie, aby se modlili u hrobu svatého Marka, pak se vydali do Jeruzaléma, aby se modlili na Golgotě, a poté se lodí vydali do Říma, aby se vydali k hrobům svatých Petra a Pavla a mučedníků a odpočinuli si na místě, kde se dodnes nachází Etiopská kolej ve Vatikánu. "Jsme zde, abychom navázali na historii této starobylé pouti," vysvětlil kardinál Berhaneyesus Demerew Souraphiel, metropolitní arcibiskup Addis Abeby, který přijel na návštěvu ad limina do Říma spolu s dalšími 12 biskupy a jedním knězem etiopské katolické církve. Po modlitbách ve čtyřech hlavních římských bazilikách navštívili biskupové dikasteria Svatého stolce a v pátek 28. června je přijal papež František.
Vaše Eminence, jak probíhalo setkání s papežem?
Přijal nás s velkou prostotou a také pokorou. Byli jsme s papežem sami a vysvětlili jsme mu naši situaci v Etiopii. Také jsme mu poděkovali za jeho podporu během válek a konfliktů v zemi, o kterých mluvil ve výzvách po modlitbě Anděl Páně. Poděkovali jsme mu a požádali ho, aby se za nás i nadále modlil.
Co jste mu řekli o etiopské realitě?
Představili jsme situaci v Etiopii z pohledu mladých lidí, protože ze 120 milionů obyvatel tvoří 70 procent mladí lidé, kteří chtějí zlepšit svůj život a život svých blízkých. V televizi a na sociálních sítích vidí, jak se žije v jiných částech světa, a mnozí z nich odcházejí do arabských zemí a bohužel tam trpí, protože nejsou připraveni pracovat jako pomocníci v domácnosti. Jiní chtějí jít do Jihoafrické republiky, kde je to o něco lepší, ale i tam jsou problémy. Další jdou na sever a přes Súdán a Libyi se snaží dostat do Evropy. V 19. století migrovalo mnoho Evropanů a v Evropě byla místa, která byla ochotná je přijmout a podporovat, ale to vše nyní chybí. Papež František to ví. Prvním místem, které po svém zvolení navštívil, byla Lampedusa, kde položil květiny za všechny, kdo zemřeli na moři, a kde těm, kdo vládnou Evropě, řekl, že migrace je důležitá. Musíme něco udělat, abychom lidem pomohli, ať už v Africe, Sýrii nebo jiných zemích. Co se týká chudých, řekl nám, pak jim musíme být nablízku. Jsme blízko dětem, které velmi trpí, když nechodí do školy, protože školy jsou zničené, jsme blízko matkám, které nemohou chodit do nemocnic, protože jsou zničené, a starým lidem, kteří jsou vysídleni ze svých vesnic a žijí jako cizinci. To všechno jsme mu vysvětlili a on řekl, abychom i nadále byli blízko lidem, uprostřed lidí, abychom "cítili vůni ovcí". Biskup musí být takový. Nesmí utíkat, ale musí být mezi lidmi. I když nemůžete dělat velké věci, bratrství a otcovská přítomnost jsou důležité. To je to, co nám řekl.
Jak se žije katolické církvi v Etiopii, která je v zemi menšinovým společenstvím?
Jsme menšina, asi 2 % ze 120 milionů lidí. Většina obyvatel jsou křesťané: více než 45 % tvoří pravoslavní, pak přicházejí protestanti, asi 18-20 %. Máme odpovědnost být světlem a solí v této velké zemi. Problémem je chudoba a konflikty a my jsme díky podpoře univerzální církve na druhém místě v nabídce sociálních služeb, jako jsou školy, zdravotnická střediska nebo centra vedená řádovými sestrami Matky Terezy či centry pro rozvojovou nebo humanitární pomoc, jako je Caritas. V tom všem jsme povoláni být světlem a solí, jak nám řekl Ježíš. Není to snadné, ale snažíme se o to.
Mluvil jste také o konfliktech v Etiopii, například o tom v Tigray. Jaké jsou jejich důsledky pro obyvatelstvo?
Konflikt v Tigray probíhal mezi regionální vládou a federální vládou. Jde o politickou záležitost, ale trpí tím lidé. Díky Bohu, po dvou letech uzavřeli v Pretorii mír. Druhý konflikt je v Oromii. Oromská osvobozenecká armáda bojuje s federální vládou už čtyři roky a i tam lidé trpí. V Tanzanii začali vyjednávat, ale zatím se jim nepodařilo uzavřít mír. Třetí fronta, která nyní trvá už více než rok, je v regionu Amhara. I tam jsou hnutí v konfliktu s federální vládou. Doufáme, že se jim podaří dosáhnout řešení. My jako katolická církev nepodporujeme ani jedny, ani druhé, ale jsme s lidmi, kteří trpí.
Jsme spíše pro sociální pomoc a snahu o smíření po válce, kdy je třeba nejen uzavřít mír, ale také uzdravit z traumatu ty, kteří ve válce přímo trpěli, například zneužívané ženy a děti, které viděly umírat své rodiny. To je důležité a neděje se to jen na úrovni malé církve, ale s podporou univerzální církve. Lze to dělat společně s mnoha misionáři, kteří s námi spolupracují a kteří přicházejí z celého světa.
