Zvláštní sekretář synody: Instrumentum laboris je výsledek sborového naslouchání
Federico Piana - Vatikán
Instrumentum laboris pro druhé synodální zasedání XVI. řádného generálního shromáždění biskupské synody, které se uskuteční v říjnu tohoto roku, není jen tak ledajakým dokumentem. Vlastně to ani není dokument. „Je to něco víc, ale mnohem víc. A něco jiného,“ vysvětluje otec Giacomo Costa. Tento jezuitský řeholník je jedním ze zvláštních sekretářů synodálního shromáždění a před několika dny pomáhal text představit novinářům z celého světa ve vatikánském tiskovém středisku. Upozornil je, že „slouží jako podklad k diskusi, ale není to návrh konečného dokumentu, který by měl být následně doplňován, ani úplné kompendium synodální ekleziologie“.
Cesta dialogu
Co Instrumentum laboris skutečně je, se otec Costa v dialogu s vatikánskými médii snaží přiblížit tím, že začíná zdaleka, od počátku synodální cesty, kdy před něco málo více než třemi lety začala „dlouhá období naslouchání místním a kontinentálním církvím, které se ocitly v úzkém dialogu se sekretariátem synody. Je to sborové ovoce procesu, jehož základem je neustálé společné rozlišování, je to text, který svědčí o dosavadní cestě celé církve“. Navíc se stane zárodkem, který „vygeneruje další úvahy, které pak budou nabídnuty Svatému otci během říjnového zasedání. A z těchto úvah vzejdou nové poznatky, které nově nasměrují život církve,“ dodává italský řeholník.
Vztahy jako zásadní rozměr
Vztahová perspektiva je jedním z prvních podstatných a strukturálních rozměrů vyjádřených v Instrumentum laboris: zakládající vztah s Bohem Otcem, v Ježíši Kristu a v Duchu Svatém, vztah mezi všemi pokřtěnými, vztah mezi církvemi a vztah se světem na podporu míru a dialogu. Vztahy, které, jak říká otec Costa, je třeba chápat v misijním smyslu hlásání evangelia: „A zde vyvstává otázka: Jak může církev hlásat evangelium? Způsob, jakým jsou tyto vztahy prožívány, svědčí o tom, v co věříme: o vztahy bychom neměli pečovat jen proto, abychom se v našich společenstvích cítili dobře, ale jsou charakteristickým rysem naší misionářské povahy, našeho bytí církví“.
Místa, která je třeba znovu objevit
Vztahové působení, má-li se uskutečňovat, se však nutně musí vtělit do míst, která nejsou jen fyzická, ale také existenciální. A to Instrumentum laboris objasňuje v druhé části textu, když zkoumá integrální a sdílenou formaci, církevní rozlišování pro misii, artikulaci rozhodovacích procesů, transparentnost spojenou s odpovědností a hodnocením. „Reflexe místa je zásadní pro to, abychom byli církví v dnešním světě,“ říká jezuita Costa, „protože vztahy k místům se v posledních desetiletích změnily. Dnes se k místu vztahujeme jinak: co například dnes znamená být místní církví? Jak mohou lidé, kteří změní zemi kvůli práci nebo přežití, patřit k těmto místním církvím?“. V podstatě jde o to, abychom pochopili, kde se i digitálně konkrétně ztělesňuje náš život.
Jubilejní pohled
Příští synodální zasedání bude díky Instrumentum laboris také pokračovat v pohledu k jubileu roku 2025. „Bude se shodovat,“ zdůrazňuje otec Costa, “s třetí fází synody, která bude podle očekávání fází aplikace, konkretizace dosud učiněných kroků. V říjnu totiž vzniknou pokyny, návrhy, které vzejdou ze shromáždění a které budou svěřeny papeži Františkovi. Jubilejní perspektiva je nakonec se synodou silně spojena, protože s ní kráčíme společně, bez sebereferencí, jak nás o to žádá církev pro nadcházející Svatý rok“.
