Konžská demokratická republika prožije blahořečení čtyř mučedníků
Tiziana Campisi - Vatikán
Diecéze Uvira v Konžské demokratické republice se připravila triduem modliteb a dvoudenní konferencí na blahořečení tří italských misionářů Luigiho Carrary, Giovanniho Didonèho (kněží) a Vittoria Faccina (řeholního bratra) a francouzsko-konžského diecézního kněze Alberta Jouberta, zabitých 28. listopadu 1964 v Barace a Fizi in odium fidei. Beatifikační slavnost se bude konat v Uviře v neděli 18. srpna v 9 hodin v prostoru před katedrálou svatého Pavla a předsedat jí bude kardinál Fridolin Ambongo Besungu, arcibiskup z Kinshasy, který zastoupí papeže Františka.
Společensko-politický kontext
Čtyři mučedníci se stali oběťmi ateistického a protináboženského prostředí, které charakterizovalo Konžskou demokratickou republiku na počátku 60. let 20. století. Země, která po 60 letech belgické nadvlády získala nezávislost, se stala dějištěm politického a sociálního napětí, bojů o moc a kmenových válek, které podněcoval kapitalistický Západ, Sovětský svaz a Čína. Patrice Lumumba, předseda vlády této země, se potýkal s neovladatelným územím a vlády se ujala armáda. Plukovník Mobutu Sese Seko ho nechal popravit a po řadě událostí dosáhl absolutní moci. V roce 1963 Pierre Mulele, bývalý ministr Lumumbovy vlády, který se do Konga vrátil po období ideologické indoktrinace a vojenského výcviku v Číně, zorganizoval hnutí vzpoury proti vládním strukturám a jakékoli evropské přítomnosti. Jeho partyzáni si říkali Simba, tj. ve svahilštině lvi, a vyznávali tradiční náboženství kmenových a animistických obřadů. V jejich řadách bylo mnoho mladých mužů, kteří pod vlivem alkoholu a drog a přesvědčeni šamany, že jsou nezranitelní, páchali ohavné zločiny a věřili, že bývalí kolonizátoři, církev a prozápadní konžští politici jsou nepřátelé, které je třeba zničit. Výsledkem bylo drancování křesťanských bohoslužebných míst, znesvěcování svatostánků a posvátných obrazů a hanobení a ničení náboženských symbolů. V této atmosféře, zatímco většina katolických a protestantských misionářů zemi opouštěla, se xaveriáni rozhodli zůstat a pokračovat v přinášení Kristova poselství místním komunitám.
Společensko-politický kontext
Čtyři mučedníci se stali oběťmi ateistického a protináboženského prostředí, které charakterizovalo Konžskou demokratickou republiku na počátku 60. let 20. století. Země, která po 60 letech belgické nadvlády získala nezávislost, se stala dějištěm politického a sociálního napětí, bojů o moc a kmenových válek, které podněcoval kapitalistický Západ, Sovětský svaz a Čína. Patrice Lumumba, předseda vlády této země, se potýkal s neovladatelným územím a vlády se ujala armáda. Plukovník Mobutu Sese Seko ho nechal popravit a po řadě událostí dosáhl absolutní moci. V roce 1963 Pierre Mulele, bývalý ministr Lumumbovy vlády, který se do Konga vrátil po období ideologické indoktrinace a vojenského výcviku v Číně, zorganizoval hnutí vzpoury proti vládním strukturám a jakékoli evropské přítomnosti. Jeho partyzáni si říkali Simba, tj. ve svahilštině lvi, a vyznávali tradiční náboženství kmenových a animistických obřadů. V jejich řadách bylo mnoho mladých mužů, kteří pod vlivem alkoholu a drog a přesvědčeni šamany, že jsou nezranitelní, páchali ohavné zločiny a věřili, že bývalí kolonizátoři, církev a prozápadní konžští politici jsou nepřátelé, které je třeba zničit. Výsledkem bylo drancování křesťanských bohoslužebných míst, znesvěcování svatostánků a posvátných obrazů a hanobení a ničení náboženských symbolů. V této atmosféře, zatímco většina katolických a protestantských misionářů zemi opouštěla, se xaveriáni rozhodli zůstat a pokračovat v přinášení Kristova poselství místním komunitám.
Mučednická smrt xaveriánských řeholníků a otce Jouberta
Tři řeholníci Zbožné společnosti svatého Františka Xaverského pro zahraniční misie a otec Albert Joubert byli zavražděni ve stejný den, 28. listopadu 1964. V Barace je kolem 14. hodiny, když před farností Neposkvrněného srdce Panny Marie zastaví vojenský džíp. Na jeho palubě je jeden z vůdců mulelistických povstalců. Abedi Masanga, který vyzve bratra Viktora, aby nastoupil do džípu. Řeholník odmítne a je zabit. Když uslyší výstřely otec Luigi, který právě zpovídal, zamíří před kostel. Dostane příkaz nastoupit do džípu, ale při pohledu na mrtvého bratra k němu poklekne. „Jestli mě chcete zabít, raději zemřu vedle svého bratra,“ řekne Masangovi, který ho bez váhání zastřelí. Těla obou řeholníků jsou hrůzným způsobem rozčtvrcena, načež se Masanga vydává do Fizi, kam dorazí večer. Zde se navzdory radám mužů, kteří kontrolovali misii a chránili xaveriánské otce, dostane na faru, vnikne do domu řeholníků a navzdory vojenské ostraze zabije otce Giovanniho a otce Alberta.
Čtyři životy ve službě druhým
Třicetiletý bratr Vittorio Faccin byl soucitný člověk, staral se zejména o nemocné a chudé; jednatřicetiletý otec Luigi Carrara byl známý svou odvahou a hlubokou vírou a v Barace se věnoval především výchově a duchovní péči o komunitu; otec Giovanni, 34 let, se vyznačoval neúnavnou službou a láskou k nejpotřebnějším a ve Fizi byl pro mnohé oporou i duchovním vůdcem; otec Albert Joubert, který sloužil v několika diecézích a přiložil ruku k dílu v misii ve Fizi, byl vždy připraven čelit nepřízni osudu, jeho hlavní činností byla školní pastorace. Všichni čtyři, vědomi si vážného ohrožení života, se rozhodli zůstat na svých místech a byli připraveni přijmout mučednickou smrt, aby neopustili věřící a misie. Jejich blahořečení je druhým blahořečením v Konžské demokratické republice po blahořečení sestry Anuarity Nengapety Marie Clementiny z roku 1985. Tato řeholnice byla zabita 1. prosince 1964, pouhé tři dny po smrti xaveriánských řeholníků a otce Jouberta.