Papež František při vigilii synody: Prosíme tu o Boží odpuštění

Christopher Wells, Vatikán

Při kající bohoslužbě, která se vyznačovala svědectvími lidí zraněných zneužíváním, válkou a nedostatkem milosrdenství, papež František žádal o odpuštění Boha i ty, které jsme zranili svými hříchy.

Kající vigilie byla vyvrcholením dvoudenního synodního rekolekčního setkání před středečním slavnostním zahájením druhého zasedání šestnáctého generálního shromáždění biskupské synody.

Vyznání hříchů

Během obřadu sedm kardinálů vyjádřilo zahanbení a požádalo „jménem všech v církvi“ o odpuštění za hříchy proti míru, proti životnímu prostředí, proti důstojnosti žen a proti chudým, za hříchy zneužívání a za používání nauky jako „kamene k házení“ na druhé a za hříchy proti synodalitě.

„Chtěl jsem napsat prosby ohledně zneužívání, které přečetli někteří kardinálové,“ řekl papež, „protože je nutné pojmenovat naše hlavní hříchy.“

Ve svém zamyšlení následujícím po vyznání hříchů Svatý otec zdůraznil, že církev „ve své podstatě víry a hlásání je vždy vztahová - a teprve uzdravením nemocných vztahů se stáváme církví synodální“.

„Jak bychom mohli být věrohodní v misii,“ ptal se, „kdybychom neuznali své chyby a nesnížili se k léčení ran, které jsme způsobili svými hříchy?".

Podobenství o farizeovi a celníkovi

Při rozjímání nad čtením z evangelia, které vyprávělo Ježíšovo podobenství o pyšném farizeovi a kajícím celníkovi, papež František vyzval věřící, aby se zamysleli nad tím, jak často se v církvi chováme jako ten první.

Kolikrát, ptal se, „jsme sami zabrali veškerý prostor svými slovy, svými soudy, svými tituly, svým přesvědčením, že jen my máme zásluhy?“.

Místo toho, řekl papež František, „jsme dnes všichni jako celník, s očima sklopenýma a zahanbenýma za své hříchy. Stejně jako on zůstáváme vzadu a vyklízíme prostor, který zabírá domýšlivost, pokrytectví a pýcha."

Obnovení důvěry

Papež František řekl, že úterní kající bohoslužba v předvečer slavnostního zahájení synody „je příležitostí obnovit důvěru v církev a vůči církvi, důvěru narušenou našimi chybami a hříchy; a začít hojit rány, které nepřestávají krvácet“.

Papež řekl, že jsme zatíženi „lidskostí našich hříchů“: „Nechtěli bychom, aby toto břemeno zpomalilo cestu Božího království v dějinách“.

Nakonec se papež František obrátil na mladší generace, „které čekají, až jim předáme své svědectví“, s prosbou o odpuštění, „pokud jsme nebyli věrohodnými svědky“.

Prosba o odpuštění

Po svém zamyšlení papež František shrnul žádost o odpuštění do modlitby k Bohu Otci: „Prosíme tě o odpuštění všech našich hříchů; pomoz nám obnovit tvou tvář, kterou jsme znetvořili svou nevěrností. Prosíme o odpuštění s pocitem studu ty, kteří byli zraněni našimi hříchy.“

A prosil Boha, aby nám „dal odvahu upřímného pokání k opravdovému obrácení“.

Znamení pokoje a předávání evangelia

Na závěr kající vigilie vyzval papež František přítomné k pozdravení pokoje.

Svatý otec sám udělil znamení pokoje těm, kteří předtím během obřadu vydali svědectví, a mladému muži a mladé ženě, seminaristovi a řeholní sestře.

Těm posledním, zástupcům mladých, pak papež František věnoval výtisk evangelia a svěřil jim a jejich vrstevníkům mandát hlásat radostnou zvěst budoucím generacím v naději na „lepší misii, stále věrnější logice Božího království“.