Kardinál Bustillo s plakátem papežské cesty Kardinál Bustillo s plakátem papežské cesty  (AFP or licensors)

Kardinál Bustillo: Korsika je laboratoří míru, papežova návštěva je darem

Biskup Ajaccia komentuje dnes potvrzenou papežovu cestu na ostrov: „Dar, který nás podněcuje k odpovědnosti za budoucnost“. František tam přijede 15. prosince, aby zakončil konferenci o lidové zbožnosti ve Středomoří: „Není to příležitost pro folklór, ale pro evangelizaci. Uprostřed tolika válek, a to i ve Středomoří, můžeme předávat bratrský život prostřednictvím tradic“.

Jean-Charles Putzolu - Vatikán

'Krásný vánoční dárek'. Takto definuje návštěvu papeže Františka na Korsice, která se uskuteční patnáctého prosince a kterou dnes oficiálně potvrdil Svatý stolec, kardinál François-Xavier Bustillo, biskup z Ajaccia. Již v minulých dnech kardinál hovořil o papežově návštěvě, která bude první na tomto ostrově. „Bůh je dobrý, tento dar nepřijímáme jako privilegium, ale jako povinnost pohlédnout do paměti a povzbudit budoucnost,“ komentuje nyní kardinál pro vatikánská média.

Vaše Eminence, při jaké příležitosti navštíví papež Korsiku?

Uspořádali jsme kongres o lidových náboženských tradicích ve Středomoří, takže přijedou také biskupové ze Sicílie, Sardinie, Španělska a Francie. Je to příležitost podělit se navzájem o to, co jsme, čím žijeme a jaké lidové náboženské tradice v našich zemích existují. Pak zde bude také teologický rozměr, abychom nejen viděli folklór některých tradic, ale také evangelizovali prostřednictvím toho, co nám předali naši otcové.

Jak důležitá je skutečnost, že papež osobně přijede oslavit tyto lidové tradice?

Je to způsob, jak povzbudit misii prostřednictvím těchto metod. Když přemýšlíme o misii, někdy myslíme na taktiku, strategii, na to, že „to musíte dělat takhle“, že musíte dělat nějaký marketing a tak dále. A pak máme velmi jednoduché tradice, které nevyžadují žádné zvláštní úsilí. Stačí vyjít do ulic, stačí projevit úctu Panně Marii nebo nějakému světci a zazpívat, uctít, projít se... Jak říkáme, jsme věřící s velkou prostotou. V misii jsou tedy tyto dva aspekty.

Jak byste mohli popsat církev na Korsice?

Naše církev je spjata s tradicemi, velmi spjata s katolicismem, protože je to ostrov a jako všechny malé země si uchovala tradice spojené se světci, mučedníky, Pannou Marií. Je to tedy církev, která si zachovala tradiční a duchovní náboženský rozměr. Zdá se mi důležité nezůstávat pouze na úrovni vnějších tradic, ale zdůrazňovat, jak nás tyto tradice podněcují k plnému a vášnivému prožívání víry. Poselstvím je vždy evangelium. Ježíš nám říká: „Jděte do ulic. Jděte po dvou...“. Vyzývá nás tedy, abychom riskovali setkání s druhými, a když se konají lidové manifestace, dochází k setkání s druhými. A možná, že mezi těmi druhými jsou lidé pravicoví, levicoví, přátelé, nepřátelé, všichni se setkáváme, protože víra spojuje. To je podle mého názoru důležité. V mé zemi a v mé diecézi jsou tyto tradice. Lidé jsou k těmto tradicím připoutáni a záleží jim na tom, aby v zemi kněz, farář nebo biskup také chodili slavit nějakou událost do městských ulic.

Korsičtí katolíci jsou francouzští katolíci, ale žijí své katolictví jinak než zbytek kontinentu?

Podle mého názoru je tam více klidu. Ani s civilními úřady, poslanci, senátory, starosty není ve vzájemných vztazích mnoho potíží. Je tam laickost, každý má ve městě svou odpovědnost, ale žijeme ji klidně a také zodpovědně: každý na svém místě, ale vždy chceme dobro všech a dobro lidí.

Víme, jak blízko má papež František k problematice středomořských zemí. Korsika byla téměř vždy zastoupena na středomořských setkáních. Jaké je poslání tohoto ostrova v laboratoři míru, kterou je Středomoří?

Nacházíme se na velmi strategickém místě. Jsme blízko Sardinie, takže je důležité, abychom dokázali pracovat na našich tradicích tak, aby přesahovaly hranice našeho ostrova. Proto je hezké mluvit o laboratoři a moci předávat ostatním pokojný, klidný život mezi občanskými autoritami, náboženskými autoritami a poutem s lidmi. Vidíme, že i tady ve Středomoří je mnoho válek, takže můžeme předávat bratrský život prostřednictvím našich tradic. Proto chceme, aby občanské a církevní autority byly schopny dialogu. Dnes nemůžeme být institucionálními nepřáteli. Potřebujeme také odpovědnost za dobro lidí, protože nakonec, pokud zůstaneme mezi sebou, na lidi zapomeneme. A tito lidé potřebují autority, které se zasazují o jejich dobro, a duchovní autority, které myslí na jejich duši, které pamatují na to, že existují hodnoty, ideály. A tam se můžeme potkat.

23. listopadu 2024, 14:23