Světlo pro rwandské děti – sestra Pia ve službě mezi nevidomými
Tomasz Zielenkiewicz
Rwanda se 14 miliony obyvatel je místem známým tragickými událostmi z počátku 80. let minulého století. Poté se dívkám z Kibeho zjevila Matka Boží. Zjevení byla oficiálně uznána katolickou církví. Přicházejí sem poutníci z celého světa. Nedaleko se nachází také škola a vzdělávací centrum pro nevidomé, které provozují polské františkánské sestry Služebnice kříže. Bylo založeno v roce 2008. V roce 2009 zahájila svou činnost základní škola jako první škola pro nevidomé v celé Rwandě. K dispozici je také střední škola a specializované gymnázium. V letošním roce v ní studuje 185 dětí. Personál tvoří dvě sestry z Polska, jedna z Keni, tři sestry ze Rwandy a mnoho laických pracovníků.
Jak nám řekla sestra Pia, myšlenka sloužit v misiích v ní zrála v průběhu let. „Řekla jsem Pánu Ježíši, že pokud bude potřeba taková pomoc, půjdu. Dostala jsem nabídku od představených, a proto jsem chtěla poznat tuto mladou církev a s naprostou otevřeností jsem sem přišla,“ uvedla. Sestry v Kibeho chtějí lidem, o které pečují, předat myšlenky Matky Rosy Czacké, zakladatelky Kongregace sester františkánek Služebnic kříže, nyní blahoslavené. „Chceme jim ukázat, že mohou být samostatní, že mohou být lidmi, kteří ostatním ukazují, že postižení není překážkou rozvoje, dosažení úspěchu, chceme jim svou činností dát naději,“ dodala řeholnice.
Mnohé z dětí, o které sestry pečují, přitom jejich vlastní rodiny považovaly za ztracené. Do centra proto často přicházejí pozdě, ve věku 12 nebo 13 let. Žáci v řeholní škole nelení. Vstávají brzy, už v 6.00 hodin mají vyučování, v 8.00 hodin jdou do školy a zůstávají tam na vyučování až do 17.00 hodin. Po vyučování mají ještě sportovní aktivity, pak se vracejí k osobnímu studiu. Mezi žáky jsou pochopitelně někteří premianti. Jedním z nich byl Jean de Dieu Niyonzima, který se při státních zkouškách na konci druhého stupně základní školy umístil na pátém místě v celé zemi. Místním médiím řekl, že by rád studoval žurnalistiku a učil se jazyky.
Sestry jsou na každý úspěch svých svěřenců velmi hrdé. „Děti jsou nesmírně kreativní, umí složit písničku, například ke Dni učitelů. Zpívají několikahlasně, máme dokonce školní sbor. Vystupují při každé školní slavnosti, zpívají také při nedělní mši,“ uvedla sestra Pia. Ve škole probíhají také taneční kurzy, které vedou dva učitelé. Účastní se jich mladší i starší nevidomé děti.
Ve škole studuje také skupina dětí s albinismem. Cítí se zde v bezpečí, přestože jejich osud je v Africe tragický. „Jednoho dne přivedla jedna žena do školy dvě albínské děti s tím, že jen to třetí, které zůstalo doma, je rwandské,“ vypráví polská řeholnice. „Proto je třeba jim věnovat zvláštní lásku,“ zdůraznila.
Sestry tvrdí, že nad nimi bdí Prozřetelnost. „Bůh se o nás opravdu stará, posílá nám dárce, protože většina našeho fungování je možná díky darům, většinou jsou to dary z Polska, ale také od různých organizací z jiných zemí,“ dodala sestra Pia.
„Někdy stačí vymyslet nový nápad a najednou se najdou lidé, kteří nám pomáhají při jeho realizaci,“ zdůraznila.
Zvláštní patronkou v každodenních povinnostech sester je matka Rosa Czacka. „Sama přijala slepotu jako Boží vůli, a tak se ze všech sil snažíme dětem předat víru. Je to snadné, protože rwandská společnost je věřící. Na tvářích dětí je vidět vděčnost a radost. Slzy dojetí jim tečou i za ty nejmenší dárky, které dostanou, když se pořádají narozeniny, radost je veliká, jsou vděčné, že si někdo na takovou příležitost vzpomene,“ dodává sestra Pia.
Tyto výrazy se zde v Kibeho používají často: „Radost, vděčnost, ochota učit se. Děti zde znovu získávají přesvědčení, že mohou v životě něco dokázat. Jsou hrdé, když mohou doma ukázat, že umí číst. Během workshopů pletení si vyrábějí čepice a šály.“ To vše je pro sestry velkou motivací. „To, že jsme tady, je Boží dílo, cítíme to, je nás jen pár a centrum je velké, takže počítáme i s novými povoláními,“ zdůraznila sestra Pia.
Důležitou podporou pro sestry je také návštěva polského velvyslance ve Rwandě. V únoru 2024 navštívil centrum prezident Andrzej Duda s manželkou Agatou Kornhauser-Duda.
„Tady si lidé užívají toho, co mají, a mají toho málo,“ zdůraznila sestra Pia. V centru slouží teprve prvním rokem, ale už se jí od hostů začalo dostávat zvláštního znamení - úsměvu.
