Kardinál Zenari: Naděje v Sýrii umírá, lidé chtějí jen utéct

Salvatore Cernuzio - Vatikán

V Sýrii „umřela naděje“ a lidé mají jedinou touhu: „utéct“. Čtrnáct let konfliktu, extrémní chudoba, mezinárodní sankce, zemětřesení a nyní nová vlna napětí a násilí tíží srdce i kardinála Maria Zenariho. Kardinál, který je již šestnáct let nunciem v Damašku, se s obavami dívá na dobytí Aleppa 30. listopadu: druhé největší syrské město se poprvé zcela vymklo kontrole Asadovy vlády a je v rukou džihádistických povstalců. Více než 350 mrtvých, již tisíce vysídlených: „Číslo, které se bude zvyšovat,“ říká Zenari po telefonu z Damašku vatikánským médiím. Krátký telefonát uprostřed napjatých termínů a tisíců žádostí, v pozadí opakovaně zvoní mobilní telefon. Sýrie zažívá novou mimořádnou situaci, novou válku: „Uvidíme, co se bude dít. Nyní panuje podezřelý klid“. Naděje už rozhodně není: „Je mrtvá, umírá, v některých případech je už pohřbená,“ říká kardinál. Jubileum snad může přinést „závan čerstvého vzduchu“, ale lidé jsou vyčerpaní a těžko vidí perspektivy do budoucna.

Vaše Eminence, Sýrii nečeká mír...

O Sýrii se bohužel už asi tři roky nemluví, zmizela z mediálního radaru. Nyní se kvůli těmto tragickým událostem opět dostala do zpráv. Jsem v kontaktu s křesťanskými komunitami, biskupy, kněžími, řeholníky a řeholnicemi v Aleppu, abych zjistil, jak se situace vyvíjí. V některých oblastech panuje určitý klid, ale také napětí. Je tu velký strach, státní úřady zmizely, armádu také není vidět, kolem se potulují tyto ozbrojené skupiny, které slíbily, že se nedotknou civilního obyvatelstva. Zatím se zdá, že to respektují, ale lidé se stále bojí, jsou zavření ve svých domech. Před pár dny ti, kteří mohli, odjeli narychlo autem na jiná místa v Sýrii. Uvidíme, co se bude dít v příštích dnech, snad nebude nejhůř.....

Včera byla bombardována františkánská Kolej Terra Sancta. Naštěstí bez obětí... Říkal jste, že bylo dáno ujištění, že se to nemá dotknout civilistů, ale je obyvatelstvo ohroženo?

Uvidíme v příštích dnech. Vše je stále velmi nejisté, panuje velká úzkost, strach, nejistota. Biskupové ujistili své věřící, že zůstanou v Aleppu, stejně tak kněží, řeholníci, zůstanou v blízkosti obyvatelstva. Je to velmi nejistá a těžká doba.

Obáváte se, že by se násilí mohlo rozšířit a z Aleppa se dostat do dalších měst?

To je těžké předvídat. Stejně jako bylo dobytí Aleppa před několika dny ozbrojenými skupinami překvapením nejen pro Aleppany, ale i pro všechny Syřany, nevíme, jaká bude budoucnost této oblasti a Sýrie obecně. Žije se v této nejistotě. Na druhé straně hoří celý Blízký východ a geopolitické karty se zamíchaly.

Co to všechno znamená pro mladé lidi? Bude to nový impuls k emigraci?

To je zřejmé. Mezitím se zvýšil počet vnitřních uprchlíků: přišli a přicházejí sem do Damašku a na další místa na pobřeží. Přibližně 7 milionů, již tak znepokojivý počet těch, kteří byli dosud vnitřně vysídleni, se jistě zvýší, stejně jako počet uprchlíků. Nezapomeňte, že mezi uprchlíky v sousedních zemích je asi 6 milionů Syřanů. S těmi venku a těmi uvnitř si Sýrie udržuje smutnou bilanci uprchlíků: asi 13 milionů, což je více než polovina obyvatel. Tento počet se bude zvyšovat, to je nevyhnutelné.

V současné době již lidé nemají naději na budoucnost země, zejména mladí. Žádná obnova, žádný ekonomický rozjezd, žádná pracovní místa, takže jedinou touhou lidí, mladých lidí, je odejít.

Vaše Eminence, právě začal advent a univerzální církev se připravuje na prožití jubilea. Jak budou tento čas prožívat syrští křesťané?

Bohužel zde je naděje mrtvá, umírá, v některých případech je již pohřbena. Doufáme, že toto Jubileum s tématem "Poutníci naděje “ může poslat závan čerstvého vzduchu těmto lidem, kteří již 14 let trpí válkou, hladem, nedostatkem práce. Taková je situace... Jedinou touhou obyvatel, jak jsem již řekl, je útěk. S posledními událostmi v Aleppu tato touha po emigraci ještě vzrostla.

Chtěl byste mezinárodnímu společenství něco vzkázat?

Mezinárodnímu společenství bych rád vzkázal, že je správné pomáhat řešit konflikty, ale na prvním místě je prevence. Některé konflikty, které ve světě vypukly, se daly předvídat, bylo třeba něco udělat předem. Na Blízkém východě, na Ukrajině... Proto bych trval na prevenci válek, na tom, aby se jednalo dříve, jinak se bude jednat, až když už budou střepy na zemi.