Vícejazyčné Vánoce na Kypru, ostrově stále rozděleném, křižovatce národů
Beatrice Guarrera - Vatikán
Ve východním Středomoří se nachází stále rozdělený ostrov, který byl po staletí vždy křižovatkou národů: Kypr, jehož hlavní město Nikósie je rozděleno velkou zdí. Ta odděluje Kyperskou republiku (v jižní části) od samozvané Severokyperské turecké republiky. Toto území na periferii Evropy, které je cílem migrantů z mnoha afrických, ale i asijských zemí, také čekají Vánoce. Vypráví o tom otec Andrew Arhin, farář kostela Panny Marie Milostivé v Larnace. Kněz, který na Kypru slouží od roku 2004, nejprve v Nikósii a Limassolu, a který je součástí Kustodie Svaté země, obyvatele ostrova dobře zná. „Práce, kterou zde vykonáváme, je velmi náročná, ale velmi krásná. Pracujeme hlavně s cizinci, protože původní obyvatelé Kypru nejsou katolíci, ale pravoslavní“.
Smysl pro společenství
Migranti, kteří se usazují hlavně v jižní části ostrova, jsou často námezdní pracovníci z Filipín, Indie, Srí Lanky, Nepálu a Vietnamu. O nedělích, které jsou pro ně dnem odpočinku, se scházejí ve farnosti, aby se pomodlili a obnovili pocit sounáležitosti se svou komunitou. „V Larnace máme mše svaté podle jazyka věřících,“ říká otec Arhin, podle pevného rozvrhu, jehož cílem je nevynechat nikoho. „V 8 hodin ráno,“ vysvětluje farář, “sloužíme mši v řečtině, v 9.30 v angličtině, v 11 hodin se mše mění podle neděle: první je ve filipínštině (tagalog), druhá v polštině, třetí pro Indy a Srílančany a poslední neděle je pak pro Afričany.“
Znovuobjevování kořenů a naděje
Jinou realitu však zažívá turecká část na severu ostrova - která technicky není evropskou oblastí -, kde žijí převážně muslimové a migranti pocházejí hlavně z afrických zemí. „Realita severního Kypru,“ pokračuje kněz, „hodně nabývá na síle, protože Afričané, kteří tam přicházejí studovat a nepotřebují k tomu vízum, jsou většinou katolíci. Pocházejí z Kamerunu, Konga a Nigérie“. Když sloužil v Nikósii, otec Arhin každý týden překračoval separační zeď, stál hodiny ve frontě na kontrolním stanovišti a pak přebíhal z jednoho konce severní oblasti na druhý, aby sloužil mše, křtil, setkával se s mladými křesťany. Tam liturgie oživují africké písně, sbory a vřelost studentů, kteří v kostele nacházejí své kořeny a naději jít dál.
Výzva k charitě
„Do severní části je obtížné se dostat, než dorazíte do Famagusty nebo Kyrenie, můžete uvíznout v zácpě i více než hodinu, ale přesto nás to neodvádí od práce, kterou děláme.“ V jeho práci pokračuje vlastně několik kněží, kteří se nyní pravidelně zabývají dojížděním na sever. Tam i muslimové čekají na advent, aby mohli rozvěsit vánoční výzdobu, připomíná kněz s úsměvem. V Larnace zase žijí migranti především ze Sýrie a Somálska a komunita je podporuje dary v podobě oblečení a předmětů. Každý farník je i na Kypru vyzýván k dobročinnosti a k přípravě na příchod Ježíše. „Vánoce,“ uzavírá otec Arhin, “jsou radostným obdobím. Přeji všem lidem žijícím na zemi, aby Bůh přišel do jejich středu. Přeji jim veselé Vánoce, i když jsou uprchlíci, i když nenalézají řešení svých problémů: skutečným řešením je Kristus, nové dítě Ježíš, kníže pokoje, který nám přinese svůj pokoj“.
