Biskup Giobando: František je poslem míru a spravedlnosti
Antonella Palermo
Vzpomínky na dětství, přátelství mezi spolubratry, podpora na dálku, výzva církvi: to vše se skrývá ve slovech a vzpomínkách, o které se s vatikánskými médii podělil mons. Ernesto Giobando, jezuita, biskup diecéze Mar del Plata, který byl v letech 2014-2024 pomocným biskupem v Buenos Aires. V době silných ideologických polarizací je Františkovo magisterium navýsost prozřetelnostní a je zapotřebí, aby bylo uváděno do praxe, vyzdvihl tento argentinský jezuita.
Jaký rys pontifikátu papeže Františka byste dnes rád zdůraznil?
Bylo to překvapení, když byl František zvolen papežem, protože už byl ve skutečnosti připraven odejít do důchodu a církev, kardinálové, v něm viděli člověka, který by se mohl ujmout výzev evangelizace tehdy i dnes. Proto František, jako první věc, kterou chtěl vyjádřit prostřednictvím Evangelii gaudium, byl způsob evangelizace dnešního světa. Prostřednictvím radosti, která není jen sklonem k humoru, ale darem Ducha svatého.
Jaké přání byste chtěl vyslovit papeži u příležitosti výročí jeho pontifikátu?
Především zdraví, aby se papež uzdravil a nadále vydával svědectví o své oddanosti církvi. Doufám, že bude moci pokračovat tak dlouho, jak mu Bůh dovolí, aby církev v této době doprovázel a „obvazoval“ její rány. Mnoho lidí vzdálených církvi, nepraktikujících nebo nekatolíků, mi za různých okolností řeklo, že na světě je jen málo vůdců a jedním z nich je František. Myslím, že je vůdcem, protože i dnes za ním chodí významní lidé tohoto světa, můžeme ho tak nazvat, a chudí mu důvěřují...
Jako jezuité sdílíte ignaciánské charisma. Která charakteristika spirituality zakladatele Tovaryšstva Ježíšova je podle vás ve Františkově pontifikátu nejlépe zastoupena?
Myslím, že stručně řečeno je to schopnost objevovat Boha ve všech věcech. Schopnost objevovat Pána ve všech věcech, protože toto objevování Ježíše nás také vede k radikální volbě: nemůžeme zůstat vlažní, musíme jít do hloubky, protože Ježíš šel do hloubky. A toto jít do hloubky považuji za magis ignatianus, což znamená: „k větší slávě Boží, ale také k větší službě, k větší chvále“, a - jak řekl papež v Gaudete et exsultate - ne jako „pelagiáni“, ale jako hledači Boží vůle, což je velmi odlišné.
Můžete nám připomenout některé emblematické epizody vašeho přátelství s Bergogliem?
Vraťme se o padesát let zpátky. Bylo mi patnáct let a Bergoglio, když byl provinciálem jezuitů v Argentině, přijel do mého města Santa Fe, kde je jedna škola, a já jsem mu řekl, že se chci stát jezuitou. Zeptal se mě: Kolik ti je? Řekl jsem mu, že patnáct, a on řekl: „Jsi ještě moc mladý, přijď za mnou příští rok“. A tak se stalo, že každý rok, dokud jsem chodil na střední školu, jsem Bergogliovi - když přijel do Santa Fe - říkal, že chci být jezuitou. Proto jsem se jednou přistihl, že mu vyprávím, jak jsem ho požádal, abych vstoupil do Tovaryšstva ještě v chlapeckých kraťasech, protože jsem byl opravdu velmi malý. Pokud by mne ale byl přijal a jestliže by mi to byli dovolili moji rodiče, skutečně bych v patnácti letech do Tovaryšstva vstoupil, protože už jsem se rozhodl. Bergoglio na tuto příhodu vždy s radostí vzpomíná…
