Přemýšlejte o svých kořenech a hřbitovech, vyzval papež misionáře Božího Slova
Tento mužský řeholní insitut, který roku 1875 založil německý kněz, sv. Arnold Janssen, dnes působí v celém světě, včetně České republiky.
Papežova promluva se odvíjela od tří aspektů misijní práce, které vystihují slova „důvěra, hlásání a bratři“. Důvěra v Boha, jeho prozřetelnostní a milosrdnou lásku, je zásadní pro život křesťana, a tím spíše zasvěceného, zdůraznil Petrův nástupce:
„Svatý Arnold byl přesvědčen, že misionáře nic neopravňuje k nedostatku odvahy a důvěry v Boha. Nedopusťme, aby mezi námi, kteří jsme zakusili Boží lásku, zavládly strach a uzavřenost, a stejně tak neklaďme překážky a zábrany Duchu. Buďme si vědomi obdrženého daru a mnoha důkazů boží pomoci, abychom tak dokázali obnovit důvěru v Pána, beze strachu vycházet a svědčit o radosti z evangelia, která mnohým přináší štěstí.“
Vaše charisma spočívá v hlásání Božího Slova všem lidem, v každém čase a na každém místě a za užití všech dostupných prostředků, pokračoval Svatý otec.
„V srdci každého verbisty mají jako nikdy nevyhasínající oheň pálit slova svatého apoštola Pavla: „Běda, kdybych nehlásal evangelium“. (...) Misijní poslání nezná hranice ani kultury, protože celý svět je misijním územím. Působí to trochu neuspořádaně, ovšem zásadní je vyjít, řád se vnese později. Misionářův život je stále poněkud neuspořádaný, ale je v něm jediná jistota řádu – modlitba. A s modlitbou se jde kupředu.“
Přitahuje a drží nás pospolu společenství bratří sjednocených v Pánu, aniž bychom přestávali být sami sebou, poznamenal římský biskup ke třetímu slovu – bratrství.
„Je krásné vidět společenství, které kráčí jednotně a jehož členové se milují. To je ta největší evangelizace, i když se občas bojuje a diskutuje, protože to se děje v každé milující rodině, aby se pak nastolil mír a soulad. Svět a spolu s ním i církev potřebují vnímat tuto bratrskou lásku navzdory různosti a kulturní rozdílnosti, což je bohatství, které vy máte.“
Díky této jednotě se můžete vydávat za vyřazovanými bratry, ponechanými napospas svému osudu, které dnešní společnost vytěsňuje na okraj, odepisuje a pošlapává z egoistických zájmů.
„Také oni jsou našimi bratry, kteří potřebují pomoc a potřebují zakusit přítomnost Boha, který se s nimi přichází setkat. Jste k nim vysíláni, abyste ve skutcích milosrdenství nastolili ducha, kterého hlásají blahoslavenství. Naslouchejte volání těch, kteří se dožadují chleba a spravedlnosti, a reagujte na ně; přinášejte pokoj a všestrannou podporu tomu, kdo hledá důstojnější život; těšte mnohé muže a ženy naší doby a dodávejte jim důvody k naději navzdory jejich smutku a utrpení...Tento kompas ať vede vaše bratrské a misionářské kroky“.
V závěru papež František verbistům připomenul původ jejich institutu, který není pouhou stránkou dějin či abstraktní spiritualitou, nýbrž tvoří kořeny, ze kterých dnes mají čerpat:
„Vaše počátky jsou kořenem, který, aby mohl dávat život, potřebuje péči a vláhu, pozornost a lásku. Buďte ukotveni ve svých počátcích, aby vám tyto kořeny dávaly růst. A ještě něco – pomyslete na hřbitovy, ale nikoli ve smutku. Na hřbitovy v dalekých krajích, v Asii, Africe, Amazonii...Kolik je tam vašich misionářů a na náhrobních kamenech čteme, že zemřeli mladí, protože svůj život vsadili do hry. Nezapomínejte, kořeny a hřbitovy, protože také hřbitovy jsou pro vás kořenem.“
loučil se Svatý otec s účastníky generální kapituly Společnosti Božího Slova.
(jag)
