Benedikt XVI. o krizi v církvi

V textu, který nese dnešní datum, podává Benedikt XVI. pro německý měsíčník Klerusblatt nelítostnou teologickou analýzu příčin skandálního šíření zmíněných deliktů v řadách duchovenstva. Zveřejnil ji dnes německy také vatikánský internetový zpravodaj Vatican News a italsky deník Corriere della Sera.

Benedikt XVI. rozčlenil svoji analýzu na tři části.

V první mluví o sociálním kontextu, tzv. sexuální revoluci z 60. let minulého století, která pedofilii podává jako „přípustnou, ba vhodnou. Do této doby – poznamenává emeritní papež - spadá úbytek povolání ke kněžství, mimořádný nárůst počtu kněží odcházejících z duchovenského stavu a zároveň kolaps katolické morální teologie, která podléhá pokušením relativistických tendencí, podle nichž nic není absolutně dobré, ani absolutně zlé. Sem spadá tzv. Kolínská deklarace patnácti katolických teologů z roku 1989, která „protestovala proti církevnímu magisteriu a proti papeži Janu Pavlu II.“ Ten reagoval encyklikou Veritatis splendor, jež potvrzuje, že určité »vnitřně špatné skutky nikdy nemohou být dobré«. V některých oblastech morální teologie – poznamenává dále Benedikt XVI. – se však rozmohla teze, že církev nemá a nemůže mít vlastní morálku. Tato teze radikálně zpochybňuje autoritu církve na poli etiky a nutí ji mlčet právě tam, kde je ve hře rozdíl mezi pravdou a lží.

V druhé části textu mluví emeritní papež o konsekvencích tohoto procesu na poli kněžské formace a rekapituluje odpověď církve. „V některých seminářích vznikaly kluby homosexuálů, které vystupovaly více či méně otevřeně. [...] Svatý stolec o těchto problémech věděl, ne však dopodrobna. ... Koncilní cítění bylo de facto pojímáno jako kritický či negativní postoj k dosavadní tradici, která měly být nyní nahrazena novou a radikální otevřeností vůči světu, což vedlo až ke zrodu jakési nové, moderní »katolicity«.“ Benedikt XVI. zdůrazňuje, že otázka otázka pedofilie se stala palčivou teprve v druhé polovině 80. let a řešila se nesměle a pomalu. Dbalo se především na práva obviněných, jejichž odsouzení bylo takřka nemožné. Proto byla ve shodě s Janem Pavlem II. udělena kompetence nad sexuálním zneužitím nezletilých Kongregaci pro nauku víry, aby bylo možno kanonicky a účinně dosahovat uložení maximálního trestu, totiž zbavení duchovenského stavu. Někdy však docházelo k prodlevám, které bylo třeba odstranit, a proto papež František musel pokračovat v dalších reformách.

Třetí část text začíná Benedikt XVI. položením poněkud dramtické otázky, co dělat v nynější situaci: „Máme vytvořit nějakou jinou církev, abychom věci napravili? Tento experiment už byl uskutečněn a selhal,“ odpovídá. „Jedině láska a poslušnost k našemu Pánu Ježíši Kristu mohou nadále ukazovat novou cestu.“

„Právě Ježíš přirovnal církev jednak k poli, kde je zaseta pšenice i koukol, a jednak k rybářské síti, která zahrnuje ryby dobré a špatné. Pole stále zůstává Božím polem a síť obsahuje Boží úlovek. V každé době existoval nejen koukol a špatné ryby, ale také pšenice a dobré ryby. Hlásat jasně a v rovné míře obojí není falešná apologetika, ale nezbytná služba pravdě.“

PLNÉ ZNĚNÍ textu Benedikta XVI. je ZDE

(mig)