Souhrn nového papežského dokumentu o ochraně nezletilých

Papež připomíná, že »delikty sexuálního zneužití urážejí našeho Pána, působí fyzickou, psychologickou a duchovní újmu oběti a zraňují společenství věřících«; upozorňuje na zvláštní odpovědnost, kterou mají nástupci apoštolů, pokud jde o prevenci těchto deliktů. Nový dokument je dalším plodem setkání o ochraně nezletilých, konaného ve Vatikánu letos v únoru. Stanovuje nové procedurální normy pro potírání sexuálního zneužívání a zajišťuje, aby biskupové a řeholní představení podávali zprávy o svých krocích. Jde o všeobecnou normu, která platí pro celou katolickou církev.

V každé diecézi kontaktní „místo“ pro oznámení deliktu

Jednou z novinek je povinnost pro všechny diecéze zřídit do června 2020 »jedno či více stabilních a veřejnosti snadno dostupných „míst“, kde lze oznámit« sexuální zneužití, spáchané někým z řad duchovenstva, držení pedopornografického materiálu či krytí samotných deliktů. Papežský dokument nespecifikuje, jakou má mít toto „místo“ podobu, ponechává to na diecézích podle různých kultur a místních podmínek. Smyslem těchto „míst“ je umožnit lidem, na kterých byl delikt spáchán, aby se mohli obrátit na místní církev, být přijati, chráněni před ústrky a jejich sdělení bylo s maximální vážností projednáno.

Česká biskupská konference ve spolupráci s konferencemi vyšších řeholních představených zřídila kontaktní místo pro ochranu nezletilých a zranitelných ještě před vydáním toho dokumentu. Odkaz zde. 

Oznamovací povinnost

Další novinka se týká kněží, řeholníků a řeholnic. Od nynějška mají povinnost »okamžitě sdělit« církevnímu představenému všechny zprávy o zneužití, o kterých se dozvědí, jakož i eventuální opominutí a krytí, pokud jde o vyšetřování případů zneužití. Dosud tato povinnost vyplývala ze svědomí, ale nyní je dána všeobecně platným zákonným předpisem. Povinnost platí pouze pro kleriky a řeholníky, ale všichni laici mohou a jsou rovněž vybízeni oznámit zneužití a obtěžování kompetentním církevním představitelům.

Nejenom zneužití nezletilých

Dokument pojednává nejenom o sexuálním obtěžování a zneužívání nezletilých a zranitelných dospělých, ale týká se také sexuálního násilí a obtěžování vyplývajícího ze zneužití pravomoci. Tato povinnost zahrnuje jakýkoli případ obtěžování řeholnic kleriky, jakož i případ obtěžování  dospělých seminaristů nebo noviců.

„Krytí“

Dokument poukazuje na specifickou kategorii takzvaného krytí, které spočívá v »jednání či opominutí, jež se vměšují nebo překážejí civilnímu či kanonickému vyšetřování, ať administrativnímu či kárnému, ve vztahu ke klerikovi nebo řeholníkovi ve věci sexuálních deliktů«. Jde o ty, kdo zaujímají v církvi odpovědné funkce a namísto vyšetřování případů zneužití, kterých se dopustili druzí, je kryli, a namísto obětí chránili obžalovaného.

Ochrana zranitelných osob

Vos estis lux mundi klade důraz na ochranu nezletilých (tedy osob mladší 18 let) i zranitelných dospělých. Rozšiřuje pojem „zranitelných osob“, který se již nevztahuje pouze na sníženou inteligenci, nýbrž i na případy příležitostně a dočasně snížené inteligence a vůle, jakož i na fyzické postižení.

Respektování státních zákonů

Oznamovací povinnost ve vztahu k místnímu ordináři nebo řeholnímu představenému nezasahuje ani neupravuje jakoukoli jinou oznamovací povinnost, která by existovala v legislativě daného státu. Tato norma totiž »nijak neodporuje právům a povinnostem stanoveným v daném místě státní legislativou, zejména týká-li povinnosti podat trestní oznámení kompetentním občanským autoritám«.

Chráněn je ten, kdo podal udání, a oběť

Důležité jsou také paragrafy týkající se ochrany těch, kdo podali oznámení. Ti kdo podávají oznámení o zneužití, nesmějí kvůli tomu být vystaveni »podjatosti, překrucování a diskriminaci« - podotýká motu proprio. Nové všeobecné normy stanovují, že obětem »nesmí být ukládán žádný závazek mlčenlivosti«, pokud jde o obsah podaného oznámení. Samozřejmě, že zpovědní tajemství zůstává nadále neporušitelné, a motu propium ponechává tuto discíplinu nedotčenou. Vos estis lux mundi dále stanoví, že obětem a jejich rodinám musí být poskytnuta náležitá duchovní, lékařská a psychologická pomoc.

Šetření hradí biskupové

Motu proprio stanovuje, aby náklady na šetření hradily místní církve, které k tomu mohou zřídit příslušný fond.

Role metropolity

V případě, že je obviněn biskup, vede vyšetřování jeho metropolita, který k tomu obdrží mandát od Svatého stolce. Kdo je pověřen vyšetřováním, podá po třiceti dnech Svatému stolci »informace o stavu šetření«, které »musí být uzavřeno do devadesáti dnů« (lhůtu lze z vážných důvodů prodloužit). Tím jsou poprvé stanoveny přesné přesné termíny a po příslušných úřadech je požadováno, aby jednaly neprodleně.

Zapojení laiků

Motu proprio stanovuje, že do vyšetřování může být »v případě nutnosti« zapojen »kvalifikovaný personál«, který nemusí být pouze z řad duchovenstva, ale mohou jej tvořit laici. Seznam takových kvalifikovaných osob, ochotných spolupracovat, mohou připravit biskupské konference nebo diecéze. Ve vyšetřování však poslední odpovědnost přísluší metropolitovi.

Presumpce neviny

Zdůrazněna je rovněž presumpce neviny vyšetřované osoby, které se oznámí, že je vyšetřována, bude-li to požadovat kompetentní úřad. Obvinění se oznamuje povinně pouze v případě, že byl zahájen formální proces, a bylo-li uznáno za vhodné neučinit tak již v předběžné fázi procesu.

Ukončení šetření

Motu proprio nijak neupravuje již dříve stanovené tresty za zmíněné delikty, nýbrž oznamovací proceduru a průběh předběžného šetření. Na závěr šetření metropolita (nebo v určitých případech funkčně nejstarší sufragánní biskup) podá výsledky kompetentnímu vatikánskému úřadu, čímž jeho úkol končí. Kompetentní úřad pak postupuje »podle existujících právních norem pro daný případ«. Na základě předběžného šetření pak Svatý stolec může okamžitě uložit vyšetřované osobě preventivní a restriktivní opatření.

Konkrétní závazek

Novým právním nástrojem, který inicioval papež František, koná katolická církev konkrétní, nový a výrazný krok v prevenci a potírání sexuálních deliktů. Jak píše papež v úvodu, »je zapotřebí konkrétních a účinných opatření v celé církvi, aby k těmto činům ve všech jeho formách už nikdy nedocházelo«.

Andrea Tornielli - překlad Milan Glaser