Apoštolská cesta do Thajska a Japonska
(Mt 28,16-20)
Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Včera jsem se vrátil z apoštolské cesty do Thajska a Japonska. Byl to dar, za který velice děkuji Pánu. Znovu chci vyjádřit svoji vděčnost představitelům a biskupům těchto dvou zemí, kteří mne pozvali a velice laskavě přijali, a poděkovat zejména thajskému a japonskému lidu. Tato návštěva umocnila moji blízkost a sympatie vůči těmto národům. Kéž jim Bůh žehná hojností pokoje a blahobytu.
Thajsko je starobylé a značně modernizované království. Na setkání s králem, premiérem a dalšími představiteli jsem vzdal hold bohaté duchovní a kulturní tradici thajského lidu. Lidu krásného úsměvu. Lidé se tam na jihu stále usmívají.
Podpořil jsem snahu o soulad různých složek tohoto národa a povzbudil k tomu, aby hospodářský rozvoj přinášel užitek všem a byly zahojeny rány z vykořisťování zejména žen a nezletilých. Buddhistické náboženství je integrující součást dějin a života tohoto lidu, a proto jsem se vydal navštívit nejvyššího buddhistického patriarchu a pokračoval tak v cestě vzájemné úcty, započaté mými předchůdci, aby ve světě rostly soucit a bratrství. V tomto smyslu bylo velice významné ekumenické a mezináboženské setkání, které se uskutečnilo na největší univerzitě této země.
Církev v Thajsku prokazuje svědectví také službou nemocným a posledním. V tom vyniká nemocnice Saint Louis, kterou jsem navštívil, abych povzbudil zdravotnický personál a setkal se s několika pacienty. Zvláštní čas jsem pak věnoval kněžím, zasvěceným osobám, biskupům a také spolubratrům jezuitům. V Bangkoku jsem sloužil mši s celým Božím lidem na národním stadionu a potom s mládeží v katedrále. Zakusili jsme, že v nové rodině, kterou utváří Ježíš Kristus, jsou také tváře i hlasy lidu Thai.
Potom jsem se odebral do Japonska. Hned po svém příjezdu na nunciaturu v Tokiu jsem byl přijat biskupy této země a společně jsme se zaobírali tím, jak být pastýři církve, která je maličká, ale nese živou vodu Ježíšova evangelia.
„Chránit každý život“ bylo mottem mojí návštěvy v Japonsku, zemi, která na sobě nese rány jaderného bombardování a je pro celý svět mluvčím základního práva na život v míru. V Nagasaki a Hirošimě jsem setrval v modlitbě, setkal se s přeživšími a příbuznými obětí a pronesl důrazné odsouzení jaderných zbraní, jakož i pokrytectví, které řeční o míru a zároveň vyrábí a prodává válečné zbraně. Po oné tragédii projevilo Japonsko mimořádnou schopnost boje za život, stejně jako nedávno při trojí pohromě roku 2011: zemětřesení, tsunami a havárie nukleární elektrárny.
Aby byl chráněn život, je třeba jej milovat, a vážnou hrozbou je dnes v těch nejrozvinutějších zemích ztráta smyslu života. Nestačí ekonomické zdroje, nestačí technologie, je zapotřebí lásky Boha Otce, kterou daroval a dává Ježíš Kristus.
První obětí této absence smyslu jsou mladí lidé, a proto bylo setkání v Tokiu věnováno jim. Vyslechnul jsem jejich otázky a jejich sny, vybídnul je, aby se společně stavěli proti každé šikaně a přemáhali strach a uzavřenost otevřeností Boží lásce v modlitbě a službě bližním. Další mladé lidi jsem potkal na univerzitě „Sophia“ spolu s její akademickou obcí. Tato univerzita jakož i všechny katolické školy jsou v Japonsku velice ceněné.
V Tokiu jsem měl příležitost navštívit císaře Naruhita, jemuž chci opětovně vyjádřit svoji vděčnost, a setkal jsem se také s vládními představiteli a diplomatickým sborem. Vyslovil jsem podporu kultuře setkání a dialogu, vyznačující se moudrostí a širokým horizontem. Ve věrnosti svým náboženským a morálním hodnotám a v otevřenosti evangelnímu poselství může být Japonsko zemí, která táhne ke spravedlivějšímu a mírumilovnějšímu světu a k souladu mezi člověkem a životním prostředím.
Drazí bratři a sestry, svěřme dobrotě a prozřetelnosti Boží národy Thajska a Japonska.
Přeložil Milan Glaser
