Pandemie nás staví před základní otázky života a víry
„Krize koronaviru nás všechny překvapila jako nečekaná bouře, která naráz a všude ve světě změnila náš rodinný, pracovní a veřejný život. Mnozí oplakávají smrt příbuzných, drahých a přátel. Mnozí se nacházejí v ekonomických těžkostech anebo přišli o práci. V různých zemích právě o Velikonocích, hlavním křesťanském svátku, nebylo možné společně a veřejně slavit eucharistii a čerpat sílu a útěchu ze svátostí.
Tato dramatická situace vyjevila veškerou naši zranitelnost, nesoudržnost a potřebu vykoupení a zpochybnila mnohé jistoty, na kterých jsme ve svém každodenním životě stavěli svoje plány a záměry. Pandemie nás staví před základní otázky po našem životním štěstí i pokladu naší křesťanské víry.
Tato krize je jakýmsi signálem, který alarmuje a nutí k zamyšlení nad tím, kde máme svoje nejhlubší kořeny, jež jsou nám oporou v této bouři. Připomíná nám, že jsme zapomněli a zanedbali některé životně důležité věci, a nutí nás, abychom uvažovali o tom, co je opravdu důležité a nezbytné a co je naopak důležité méně nebo jen zdánlivě. Je to čas zkoušky a rozhodnutí, abychom svůj život mohli nově nasměrovat k Bohu, naší opoře a našemu cíli. Tato krize nám ukázala, že právě v krizových situacích závisíme na solidaritě druhých a vybízí k tomu, abychom svůj život dali nově do služeb druhých. Má námi otřást globální nespravedlnost, abychom se probudili a uslyšeli volání chudých i naší těžce nemocné planety.
Uprostřed koronavirové krize jsme slavili Velikonoce a vyslechli velikonoční poselství o vítězství života nad smrtí. Toto poselství zdůrazňuje, že se jako křesťané nesmíme nechat pandemií paralyzovat. Velikonoce nám dávají naději, důvěru a odvahu a posilují nás v solidaritě. Vybízí k překonání minulé rivality a k uznání, že jsme členové velké rodiny, jež přesahuje každou hranici a v níž neseme břemena jeden druhému. Hrozba virové nákazy nás má vést k osvojení si jiného typu „nákazy“, kterým je láska, sdílená od srdce k srdci. Děkuji za početná znamení ochoty spontánně pomáhat a za hrdinské nasazení zdravotnického personálu, lékařů a kněží. V těchto týdnech jsme vnímali sílu, jež pochází z víry.
První fáze koronavirové krize, v níž nebylo možné veřejně slavit eucharistii, byla pro mnohé křesťany bolestným obdobím eucharistického půstu. Mnozí zakoušeli, že Pán je přítomen tam, kde jsou dva nebo tři v Jeho jménu. Mediální přenos eucharistické bohoslužby bylo krizové řešení, za které byli mnozí vděčni. Virtuální přenos však nemůže nahradit reálnou přítomnost Pána při slavení eucharistie. Těší mne tedy, že se nyní můžeme vrátit k normálnímu liturgickému životu. Přítomnost vzkříšeného Pána v jeho slovu a v eucharistii nám dává sílu, která nám pomůže čelit obtížným problémům, jež na nás čekají po krizi.
Chovám přání a naději, že teologické reflexe obsažené v této knížce co nejvíce lidí podnítí k přemýšlení a vzbudí v nich novou naději a novou solidaritu. Ať nás jako dva učedníky na cestě do Emauz v budoucnu také Pán doprovází svým Slovem a řekne nám při lámání eucharistického Chleba: »Nebojte se. Já jsem přemohl smrt.«.“
Tolik papež v předmluvě ke knize, která vyšla původně německy (Christsein in der Corona-Krise. Das Leben bezeugenin einer Sterblichen. Kardinal Walter Kasper Institut – Vallendar, Grünewald 2020) a obsahuje eseje těchto autorů: Mark David Janus, Tomáš Halík, Walter Kasper, Kurt Koch, Georg Augustin, Bruno Forte.
(mig)
