Papežovo poselství patriarchu Bartolomějovi: Vzájemná láska a dialog vedou k cíli

Vedení Papežské rady pro jednotu křesťanů, tedy jejího předsedu kardinála Kurta Kocha, sekretáře biskupa Briana Farrella a podsekretáře mons. Andreu Palmieriho, přijal v neděli ekumenický patriarcha Bartoloměj. Dnes mu osobně předali zvláštní papežské poselství každoročně formulované k svátku apoštola Ondřeje, které bylo předneseno na závěr Božské liturgie v patriarchálním chrámu sv. Jiří.

Papež František v úvodu připomíná činorodou lásku, apoštolskou horlivost a vytrvalost sv. Ondřeje jako zdroj povzbuzení v těchto „těžkých a kritických časech“. Vzpomíná na setkání s patriarchou Bartolomějem na mezinárodním a mezináboženském mítinku za mír na římském Kapitolu letos v říjnu (20. října). „Vedle výzev, kladených před nás současnou pandemií, sužují války nadále mnoho částí světa a vynořují se nové ozbrojené konflikty, ožebračující životy bezpočtu mužů a žen. Veškeré iniciativy na národní i mezinárodní úrovni směřující k posílení míru jsou bezpochyby užitečné a potřebné, neboť konflikty a násilí neustanou dokud všichni lidé nedosáhnou hlubšího vědomí, že jsou za sebe navzájem zodpovědní jako bratři a sestry. V tomto světle mají křesťanské církve, společně s dalšími náboženskými tradicemi, primární povinnost nabízet příklad dialogu, vzájemné úcty a praktické spolupráce,“ píše papež František ve svém poselství.

Svatý otec dále připomíná, že ekumenický konstantinopolský patriarchát vyjádřil touhu po jednotě ještě dříve než katolická církev a další církve zahájily pravidelný dialog. Cituje v tom kontextu encykliku Svatého synodu vydanou přesně před sto lety, jejíž slova – jak papež konstatuje – zůstávají platná i nadále: „Jsou-li  církve inspirovány láskou a kladou ji nade všechno ostatní ve svém posuzování druhých a ve vztazích mezi sebou, namísto zvětšování a rozšiřování existujících nesouladů, budou schopny je zmírňovat a umenšovat nakolik je to možné; a budou-li prosazovat vytrvalý bratrský zájem o situaci, stabilitu a prosperitu jiných církví, dychtivě bdít nad tím, co se v těchto církvích děje, usilovat o jejich důkladnější poznání a budou-li připraveny podat pomocnou ruku a podporu kdykoli vyvstane taková příležitost, pak se jim podaří učinit a dosáhnout mnoha dobrých věcí k slávě a užitku obou zainteresovaných, celého křesťanského těla a ve prospěch věci jednoty.“ – Cituje papež František ze sto let starého dokumentu pravoslavného Svatého synodu.

Na závěr Petrův nástupce děkuje Bohu za růst vzájemných vztahů v uplynulém století, jakkoli „nadále toužebně očekáváme obnovení plného společenství vyjádřeného účastí na témže eucharistickém oltáři. Přestože k němu zůstávají některé překážky, věřím, že kráčíme-li společně ve vzájemné lásce a věnujeme se teologickému dialogu, dojdeme cíle,“ dodává papež v poselství ekumenickému patriarchovi Bartoloměji u příležitosti patronátního svátku sv. Ondřeje.

Výměna delegací opětovaná z pravoslavné strany na slavnost sv. Petra a Pavla, není pouhou zdvořilostní návštěvou. Slouží k upevňování bratrských vztahů mezi oběma církvemi. Při několika příležitost přicestoval do Říma rovněž konstantinopolský patriarcha a tři papežové navštívili al Fanar ve svátek sv. Ondřeje: Jan Pavel II. v roce 1979, Benedikt XVI. v roce 2006 a František v roce 2014.

„Tato návštěva v prvním sídle pravoslavné církve jasně ukazuje vůli celé katolické církve kráčet kupředu po cestě směřující k jednotě všech a rovněž přesvědčení, že znovunastolení plného společenství s pravoslavnou církví je etapou zásadního významu pro pokrok celého ekumenického hnutí.“- Řekl Jan Pavel II. 30. listopadu 1979 před tehdejším patriarchou Demetriem.

Benedikt XVI. při návštěvě v al Fanar 29. listopadu 2006 připomněl přínos východní církve pro teologii a upevňování víry: „V této části východního světa se konalo sedm ekumenických koncilů, které pravoslavní a katolíci uznávají jako závazné pro víru a disciplínu církve. Právě tyto koncily představují trvalé milníky a průvodce na cestě k plné jednotě.“

29. listopadu 2014 pak papež František v al Fanar zdůrazňoval bratrský vztah Petra a Ondřeje: „Byli pokrevními bratry, avšak setkání s Kristem je proměnilo v bratry ve víře a v milosrdné lásce. A v tomto radostném večeru, při této modlitební vigilii bych chtěl především zdůraznit: Byli bratři v naději – a naděje nezklame! Jaká je to milost, Svatosti, že můžeme být bratry v naději Zmrtvýchvstalého Pána! Jaká milost – a jaká odpovědnost – že můžeme kráčet společně v této naději, podpíráni přímluvou svatých bratří apoštolů Ondřeje a Petra! A s vědomím, že tato společná naděje nezklame, nikoli proto, že je založena na nás a našich ubohých silách, nýbrž na Boží věrnosti.“

(job)