Papež: José Gregorio Hernández - Doktor lidu a muž služby
José Gregorio Hernández je čtvrtým venezuelským blahoslaveným. Jeho beatifikační proces začal již v roce 1949. Za ctihodného Božího služebníka jej prohlásil Jan Pavel II. v roce 1986 a v lednu loňského roku lékařská komise Kongregace pro svatořečení schválila zázrak na jeho přímluvu: uzdravení holčičky zasažené do hlavy při loupežném přepadení jejího otce. Beatifikační slavnosti v Caracasu měl předsedat vatikánský státní sekretář Pietro Parolin, který v minulosti působil dlouhá léta jako apoštolský nuncius ve Venezuele, vzhledem k pandemické krizi jej zastoupí současný nuncius, arcibiskup Aldo Giordano.
„Doktor José Gregorio se nabízí nám křesťanům a všem lidem dobré vůle jako příklad věřícího Kristova učedníka, který učinil evangelium kritériem svého života, hledal své povolání, dodržoval přikázání, každý den se účastnil eucharistie, věnoval čas modlitbě a věřil ve věčný život; je vzorem osobní dobroty, občanských i náboženských ctností, otevřenosti, vnímavosti k bolestem, skromnosti a pokory v osobním i profesním životě. Zároveň byl také člověkem milujícím moudrost, bádání a vědu ve službě zdraví i poznání. Je vzorem svatosti angažované v obraně života, ve výzvách dějin a zejména je paradigmatem služby bližnímu, jako Milosrdný Samaritán, který nikoho nevyřazuje. Obecně vzato je mužem služby.“
Říká papež ve svém laudatiu na venezuelského lékaře. František vyzdvihl zejména nezištnost a všeobecnost jeho služby, po vzoru Ježíše, který při Poslední večeři myje nohy všem, včetně Jidáše, jakkoli o jeho zradě ví. Co znamená dnes úkol „mýt si nohy navzájem“, který nám Ježíš odkázal – ptá se dále papež a odpovídá:
“Znamená například vzájemnou vstřícnost, vzájemné přijetí, snahu vidět v druhém člověka, který je stejný, někoho, kdo je jako já, a nepohrdat jím. Nepohrdat nikým! A sloužit si navzájem, být připraveni ke službě, ale také dovolit, aby nám pomohli druzí, aby nám sloužili. Pomáhat a nechat si pomoci. Dalším příkladem je vzájemné odpuštění, protože musíme odpouštět a nechat si odpustit, pocítit, že je nám odpuštěno. V konečném důsledku, mýt si nohy navzájem, znamená navzájem se milovat.“
Odpuštění potřebujeme všichni, zdůraznil dále papež. Poukázal na Ježíšova slova „Kdo je bez hříchu, hoď první kamenem“ a vybídl abychom se nestávali vzájemnými žalobci, nýbrž navzájem si naslouchali, odpouštěli a nechali si odpouštět. Obrátil pak pozornost k obtížné společenské situaci ve Venezuele, ztížené dopady současné pandemie. Ujistil všechny o své blízkosti ve chvíli, kdy pandemické restrikce mnohým nedovolují účastnit se této slavnosti víry. „Máme před sebou také všechny ty, kdo opustili zemi kvůli hledání lepších podmínek k životu, ty, kdo jsou zbaveni svobody, i ty, kterým chybí nejnutnější věci. Všichni jste krajané tohoto blahoslaveného. Všichni máte stejná práva,“ zdůraznil papež a dodal, že by Venezuelu rád navštívil.
„Modlím se k Bohu za smíření a mír mezi Venezuelany, chtěl bych vás přijet navštívit. Kéž veřejné instituce dokáží všem nabídnout bezpečnost a důvěru, a lid této krásné země dostane příležitost k lidskému rozvoji a soužití. (…) Usilujme o cestu národní jednoty, pro dobro Venezuely. O činnou jednotu, v níž všichni s vážností a upřímností založené na vzájemné úctě a uznání, kladou společné dobro před jakýkoli jiný zájem, pracují pro jednotu, pokoj a prosperitu, aby občané a občanky mohli žít v normalitě, produktivitě, demokratické stabilitě, bezpečnosti, spravedlnosti a naději.“
Zdůraznil papež František v poselství do Venezuely u příležitosti beatifikace Josého Gregoria Hernándeze.
(job)
