Urbi et Orbi

Drazí bratři a sestry, požehnané a pokojné Velikonoce!

Ze všech koutů světa dnes zaznívá zvěst hlásaná církví: „Ježíš, Ukřižovaný, vstal z mrtvých, jak řekl. Aleluja!“

Velikonoční zvěst neukazuje na přízrak, nevyjevuje magické zaklínadlo, neukazuje únikovou cestu z obtížné situace, kterou procházíme. Pandemie je stále ještě v plném proudu, sociální a ekonomická krize je velmi těžká, zejména pro nejchudší. Navzdory tomu - a je to skandální – neustávají ozbrojené konflikty a zbrojení se rozrůstá. To je skandál dneška.

Tváří v tvář či lépe řečeno uprostřed této složité situace, velikonoční zvěst skrývá v pouhých několika slovech událost přinášející naději, která nezklame: „Ježíš, Ukřižovaný, vstal z mrtvých. Nepromlouvá k nám o andělech či přízracích, nýbrž o člověku, člověku z masa a krve, s lidskou tváří a jménem – Ježíš. Evangelium dosvědčuje, že tento Ježíš, ukřižovaný za Pontia Piláta, jelikož prohlásil, že je Kristus, Boží Syn, třetího dne vstal z mrtvých, podle Písma a jak to On sám předpověděl svým učedníkům.

Ukřižovaný vstal z mrtvých - a nikdo jiný. Bůh Otec vzkřísil svého Syna Ježíše, protože naplnil až do konce jeho vůli o spáse. Vzal na sebe naše slabosti, naše nemoci, dokonce naši smrt. Trpěl našimi bolestmi, nesl tíži našich nepravostí. Proto ho Bůh Otec povýšil a nyní Ježíši Kristus žije navždycky, On je Pán.

Svědkové podali zprávu o jednom důležitém detailu: Ježíš zmrtvýchvstalý nese na svých rukou, nohou a boku otisky ran. Tyto rány jsou věčnou pečetí jeho lásky k nám. Kdokoli trpí těžkou zkouškou na těle či na duchu, může najít útočiště v těchto ranách, skrze ně obdrží milost naděje, která nezklame.

Zmrtvýchvstalý Kristus je nadějí pro ty, kdo ještě trpí kvůli pandemii, pro nemocné, pro ty, kdo ztratili své drahé. Pán ať jim dá svoji útěchu a podpírá úsilí lékařů a zdravotníků. Všichni, zejména ti nejkřehčí, potřebují pomoc a mají právo na přístup k nezbytné léčbě. Je to ještě zřejmější v této době, kdy jsme všichni voláni k boji proti pandemii a vakcíny přestavují v tomto zápase zásadní nástroj. V duchu „vakcínového internacionalismu“ proto vybízím celé mezinárodní společenství ke společnému úsilí, aby byla překonána zpoždění v jejich distribuci a prosadilo se jejich sdílení zejména s nejchudšími zeměmi.

Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý je útěchou pro ty, kdo přišli o práci nebo procházejí těžkými ekonomickými nesnázemi a nedostává se jim příslušné sociální péče. Ať Pán inspiruje jednání veřejných představitelů, aby všem - a zejména nejpotřebnějším rodinám - byla poskytnuta nezbytná pomoc a příslušná podpora. Pandemie bohužel dramaticky navýšila počet chudých a beznaděj tisíců.

“Je třeba, aby chudí v jakémkoli smyslu mohli začít opět doufat”, říkal Jan Pavel II. během své návštěvy na Haiti. A právě na drahé obyvatele Haiti dnes myslím a chci je povzbudit, aby se nenechali přemoci obtížemi, ale aby hleděli do budoucnosti s důvěrou a odvahou. Řekl bych, že na vás obzvláště myslím, drahé sestry a bratři Haiťané. Jsem vám nablízku a přeji vám, aby jste dosáhli definitivního vyřešení vašich problémů. Modlím se za to, drazí bratři a sestry Haiťané.

Zmrtvýchvstalý Ježíš je nadějí pro mnoho mladých lidí, kteří byli nuceni strávit dlouhá období bez školy či univerzity a bez možnosti sdílet čas se svými přáteli. Všichni potřebujeme žít v reálných a nikoli pouze virtuálních lidských vztazích, zejména ve věku, kdy se utváří lidský charakter a osobnost. V pátek jsme o tom slyšeli při křížové cestě dětí.

Jsem nablízku mladým z celého světa a v tuto chvíli zejména těm z Myanmaru, kteří se zasazují o demokracii a pokojně pozvedají svůj hlas, s vědomím, že nenávist může být rozptýlena jedině láskou (srov. tvít kardinála Charlese Bo, 23. března 2021).

Světlo Zmrtvýchvstalého nechť je zdrojem znovuzrození pro migranty prchající z války a bídy. V jejich tvářích rozpoznáváme znetvořenou a trpící tvář Pána, vystupujícího na Kalvárii. Ať jim nechybí konkrétní znamení solidarity a lidského bratrství, závdavek vítězství života nad smrtí, které slavíme v tento den. Děkuji zemím, které velkoryse přijímají trpící, hledající útočiště, zejména Libanonu a Jordánsku, které hostí velmi mnoho běženců uprchlých ze syrského konfliktu.

Libanonský lid, procházející obdobím nesnází a nejistot, kéž zakusí útěchu vzkříšeného Pána a dostane se mu podpory mezinárodního společenství pro jeho poslání být zemí setkání, soužití a pluralismu.

Kristus, náš Pokoj, ať učiní konečně přítrž lomozu zbraní v milované a zmučené Sýrii, kde miliony lidí žijí v nelidských podmínkách, stejně jako v Jemenu, jehož osudy jsou obklíčeny ohlušujícím a pohoršlivým tichem, a také v Libyi, kde lze konečně zahlédnout východisko z desetiletých sporů a krvavých střetů. Všechny zainteresované strany ať se účinně zasadí o to, aby konflikty byly zastaveny a národy vysílené válkou mohly žít v míru a zahájit obnovu svých zemí.

Vzkříšení nás přirozeně přivádí do Jeruzaléma. Vyprošujme pro něj od Pána pokoj a bezpečí (srov. Ž 122), aby dostál svému povolání být místem setkání, kde se všichni mohou cítit jako bratři a kde Izraelci a Palestinci naleznou sílu k dialogu, aby dosáhli trvalého řešení, v němž budou dva státy žít bok po boku v míru a prosperitě.

V tento sváteční den se v myšlenkách vracím také do Iráku, který jsem měl tu radost navštívit v minulém měsíci a za nějž prosím, aby mohl pokračovat v nastoupené cestě smíření, aby se uskutečnil Boží sen o lidské rodině pohostinné a přijímající všechny své děti (srov. Mezináboženské setkání v Ur, 6. března 2021).

Síla Zmrtvýchvstalého kéž podpírá africké národy, jejichž budoucnost je poznamenána vnitřním násilím a mezinárodním terorismem, zejména v oblasti Sahelu a v Nigérii, jakož i v regionech Tigray a Cabo Delgado. Nechť pokračuje úsilí směřující k mírovému řešení konfliktů, úctě k lidským právům a posvátnosti života, prostřednictvím bratrského a konstruktivního dialogu, v duchu smíření a činné solidarity.

Ve světě je ještě příliš mnoho válek a příliš mnoho násilí! Pán, jenž je naším pokojem, ať nám pomůže k překonání válečné mentality. Ať dopřeje těm, kdo jsou vězni konfliktů, zejména na východní Ukrajině a v Náhorních Karabachu, aby se živi a zdrávi vrátili ke svým rodinám, a inspiruje vládce celého světa ke zpomalení závodu v novém zbrojení. Na dnešek, 4. dubna, připadá Světový den proti nášlapným minám, záludným a strašlivým výbušninám, které zabíjejí nebo mrzačí každoročně mnoho nevinných lidí a nedovolují lidstvu “kráčet společně po stezkách života, beze strachu z nástrah zkázy a smrti” (sv. Jan Pavel II., Anděl Páně, 28. února 1999). O kolik lepší by byl svět bez těchto smrtonosných nástrojů!

Drazí bratři a sestry, také letos slaví mnoho křesťanů na různých místech Velikonoce za přísných omezení a někteří se nemohou účastnit ani liturgických slavností. Modleme se, aby tato omezení, stejně jako každé omezení svobody kultu a náboženství na světě, mohla být odstraněna a každému bylo umožněno svobodně se modlit a chválit Boha.

Uprostřed různorodých nesnází, jimiž procházíme, nikdy nezapomínejme, že jsme uzdraveni Kristovými ranami (srov. 1 Pt 2,24). Ve světle Zmrtvýchvstalého jsou naše utrpení proměněna. Kde byla smrt, nyní je život, kde byl zármutek, nyní je útěcha. Když na sebe Ježíš přijal Kříž, dal našemu utrpení smysl. A nyní se modleme, aby se blahodárné účinky tohoto uzdravení rozšířily do celého světa. 

Požehnané, pokojné Velikonoce!

Přeložila Johana Bronková