Papež při tiskovce v letadle: Nikdy jsem neodmítl podat eucharistii
István Károly Kuzmányi (Magyar Kurír): Svatý otče, děkujeme vám za vaši návštěvu v Budapešti, kde jste citoval kardinála Mindszentyho, který prohlásil: “Pokud existuje milion modlících se Maďarů, nemám obavy z budoucnosti“. Proč jste se po jedenadvaceti letech rozhodl zúčastnit eucharistického kongresu a jak pohlížíte na křesťanství v Evropě?
„O návštěvě v Budapešti někdo smýšlel špatně, ale byla takto naplánována. Nicméně jsem slíbil vašemu prezidentovi, že se pokusím přijet příští nebo nějaký jiný rok. Maďaři si uchovávají množství hodnot, zasáhl mne velice hluboký smysl pro ekumenismus. Evropa všeobecně by se měla vrátit ke snu svých otců zakladatelů, což stále opakuji. Evropská unie není schůzování, nýbrž v jejích základech je duch, o kterém snili Schumann, Adenauer, De Gasperi. Hrozí zde nebezpečí, že se z ní stane pouhý správní úřad, což není dobré. Evropa by se měla vrátit k mystice, svým kořenům, a rozvíjet je, a to ve všech zemích. Pravdou je, že některé zájmy, možná mimoevropské, se snaží Evropskou unii využít k ideologické kolonizaci, což není dobré. U vás jsem byl loni v Transylvánii, ta mše byla nádherná.“
Bohumil Petrík (Deník Štandard): Slovenské občany rozdělilo očkování. Říkáte, že očkování je úkon lásky, ale různé diecéze k tomu mají různý přístup. Jak v tomto ohledu dojít ke smíření?
„Je to poněkud divné, protože lidstvo se ve svých dějinách s vakcínami přátelilo, očkovalo se proti spalničkám, dětské obrně...tato vyhrocenost možná plyne spíše z nejistoty, nejenom z pandemie. Tedy z rozdílů mezi vakcínami a také pověstí o tom, že některé vakcíny jsou jen o málo více než destilovaná voda, a to vše vyvolalo strach. Jiní jsou přesvědčeni o nebezpečnosti očkování, kterým údajně do organismu vstupuje virus. Také v kardinálském kolegiu je několik negacionistů a jeden z nich, chudák, je hospitalizován s koronavirem, což je životní ironie. Neumím to dobře vysvětlit, někteří lidé říkají, že vakcíny nebyly dostatečně prověřeny. Jasné je, že ve Vatikánu byli očkováni všichni, s výjimkou malé skupinky. U té se nyní přemýšlí o tom, jak jí pomoci.“
Daniel Verdú Palai (El Pais): V neděli dopoledne jste se setkal s Orbánem. Lze pochopit rozdílnost vašich postojů. Chtěli jsme se zeptat, jak proběhla tato schůzka, zda jste se dotkli otázek migrace a co si myslíte o zákonech o homosexuálech, které vydal.
„Jednalo se o prezidentovu návštěvu, byl natolik slušný, že mne vyhledal. Setkal jsem se s ním potřetí, přišel spolu s premiérem a místopředsedou vlády. Hovořil prezident a tématem byla ekologie. Skutečně klobouk dolů před Maďary a jejich ekologickými znalostmi. Vysvětloval mi, jak čistí řeky; záležitosti, které jsem neznal. Pak jsem se zeptal na průměrný věk, protože mi dělá starosti demografický propad. V Itálii je průměrný věk 47 let, ve Španělsku snad ještě více. Mnohé vesnice se vyprázdnily anebo v nich žije mnoho starých lidí. Jak to řešit? Maďarský prezident mi vysvětlil, že mají zákon, který pomáhá mladým párům k manželství a založení rodiny. Zajímavé je, že se hodně podobá francouzským zákonům, ale je ještě rozvinutější. Když mi to vysvětloval, něco o tomto zákonu dodali také předseda a místopředseda vlády. O imigraci nezaznělo nic. Poté jsme se vrátili zpět k ekologii. V demografickém ohledu je patrné, že se zde prosazuje rodina, je tu mnoho mladých lidí, spousta dětí. Také na Slovensku bylo mnoho mladých párů. Problém spočívá v tom, aby měli všichni pracovní místo a nemuseli ho hledat venku. Tolik k tématům...Hovořil stále prezident, oba ministři doplňovali údaje. Setkání trvalo poměrně dlouho, zhruba 40 minut.
Gerard O’Connell (Amerika): Za prvé jsem chtěl říci, jak nás vše těší, že chirurgický zákrok u vás vedl k vynikajícím výsledkům, omládl jste!
„Někdo mi říkal, že by zkusil totéž...Ale nebyla to estetická operace...“
Často říkáte, že jsme všichni hříšníci a že eucharistie není prémií za dodržování příkazů, nýbrž lék a pokrm pro slabé. Jak víte, v USA po posledních volbách, proběhla mezi biskupy diskuse o tom, zda podávat přijímání politikům, kteří podpořili potratové zákony. Existují biskupové, kteří chtějí upírat eucharistii prezidentovi a dalším vrcholným představitelům. Co si o tom myslíte a co biskupům radíte? Jako biskup jste za všechny tyto roky někdy veřejně odmítl podání eucharistie?
„Nikdy jsem nikomu neodmítl podat eucharistii. Nevím, jestli k ní někdo přistoupil za takovýchto okolností! Jako kněz jsem si nikdy nebyl vědom toho, že bych měl před sebou takového člověka, jakého popisujete. Jedinkrát se mi stalo něco sympatického, když jsem sloužil mši v domově pro seniory. Bylo to v salonku a když jsem se zeptal, kdo půjde k přijímání, všichni stařečci zvedli ruku. Také jedna stařenka, která zvedla ruku, mi pak řekla: Děkuji, já jsem židovka. A já na to: Ten, kterého jsem ti dal, je také žid. Přijímání není odměna pro dokonalé – vzpomeňme na jansenismus – eucharistie je dar, Ježíšova přítomnost v církvi a ve společenství. Ti, kteří v tomto společenství nejsou, ji nemohou přijímat, jako ona židovská paní, kterou ale Pán chtěl bez mého vědomí odměnit. Mimo společenství, exkomunikováni, jsou nepokřtění nebo vzdálení lidé. Druhý problém, tedy potrat, je více než problém, je to vražda. Kdo podstupuje nebo koná potrat, vraždí, o tom není pochyb. Vezměte do ruky jakoukoli učebnici embryologie pro studenty medicíny. Třetí týden od početí už jsou utvořeny všechny orgány, všechny, také DNA...je to lidský život. A tento lidský život je třeba ctít, to je přeci jasná zásada! Toho, kdo to nemůže pochopit, bych se zeptal: Je správné zabít lidský život, aby se tak vyřešil nějaký problém? Je správné najmout si nájemného vraha k usmrcení lidského života? Vědecky se jedná o lidský život. Je správné odstranit jej, aby se problém vyřešil? Z toho důvodu je církev v této otázce tolik tvrdá, protože kdyby něco takového akceptovala, znamenalo by, že se smiřuje s každodenní vraždou. Hlava jednoho státu mi řekla, že demografický propad začal v letech, kdy byl schválen potratový zákon, na jehož základě bylo provedeno šest milionů potratů, což vedlo k poklesu porodnosti v oné zemi. Nyní přejděme k onomu člověku, který stojí mimo společenství a nemůže přistoupit k přijímání. Toto není trest, stojí mimo. Problém ovšem není teologický, nýbrž pastorační. Spočívá v tom, jak my, biskupové, s tímto principem pastoračně nakládáme. Když se podíváme na dějiny církve, všimneme si, že pokaždé, když biskupové s tímto problémem nakládali nikoli jako pastýři, politicky se vyhraňovali. Vzpomeňme si na Bartolomějskou noc – ano, to jsou heretici, podřízněme je všechny...Pomysleme na hon na čarodějnice...a na Savonarolu na Campo dei Fiori. Když církev nepastoračně brání nějaký princip, hájí politické zájmy, stačí se podívat do historie. Co má dělat pastýř? Být pastýřem, neodsuzovat. Být pastýřem, protože je pastýřem také onoho exkomunikovaného člověka. Pastýřem, který má Boží styl, spočívající v blízkosti, soucitu a laskavosti. O tom vypráví celá Bible. Neznám dobře podrobnosti ze Spojených států...Pokud jste ale nablízku, jste laskavý, podáváte přijímání? To je hypotéza, pastýř ví, co má v každé chvíli učinit. Pokud ale opustí církevní pastoraci, stává se z něj politik, a to je patrné na všech nepastoračních soudech církve...Jestliže se ptáte, zda podat či nepodat, jedná se o kazuistiku...Pamatujete na bouři, která se rozpoutala po Amoris laetitia? Je to hereze, hereze! Naštěstí tu byl kardinál Schoenborn, velký teolog, který věci vysvětlil... Jsou to Boží děti a potřebují naši pastorační blízkost – a pastýř pak vše vyřeší tak, jak mu naznačí Duch.
Stefano Maria Paci (italská televize Sky Tg 24):
Věřím, že poselství, které vám nyní předám, budete považovat za dar. O jeho předání mne požádala Edith Brucková, židovská spisovatelka, kterou jste navštívil. Podepsala je jako „vaše sestra Edith“ a děkuje za gesta a výzvy proti antisemitismu během této cesty.
„Antisemitismus vstává z mrtvých, je to módní jev, což je velice ošklivé...“.
Hovořil jste s maďarskými představiteli o zákonech o homosexualitě a mezitím ze Štrasburku dorazila rezoluce, která vyzývá k uznání homosexuálních manželství. Co si o tom myslíte?
„Manželství je svátost, není v moci církve měnit svátosti, které Pán ustavil. Existují zákony, které se snaží pomoci lidem s odlišnou sexuální orientací. Je důležité, že státy mají možnost občansky je podpořit, zajistit jim dědictví, zdravotní péči atd., a to nejenom pro homosexuály, ale všechny lidi, kteří chtějí žít společně. Ale manželství je manželství. To neznamená, že je odsuzujeme – jsou to naši bratři a sestry, máme je doprovázet. Existují občanské zákony, které například zajišťují různé služby ovdovělým, je zde francouzský PACS, ale to nemá nic společného s manželstvím jako svátostí, která existuje mezi mužem a ženou. Často se tu vytváří zmatek. Jsou to bratři a sestry, všichni jsme si rovni, Pán je dobrý, přeje si spásu všech lidí, ale prosím, ať církev nemusí zapírat svou pravdu. Mnozí lidé homosexuální orientace přistupují ke zpovědi, žádají kněze o radu, církev jim pomáhá, ale svátost manželství je něco jiného“.
(jag)
