Kristus z Corcovada slaví devadesátku – papežské poselství
„Tato socha s otevřenou náručí, která neustále vyzývá ke smíření, znázorňuje pozvání k bratrství, které náš Pán adresuje městu a celé zemi, aby se vytvořilo společenství, kde se nikdo nebude cítit osamělý, nechtěný, odmítaný, přehlížený nebo zapomenutý a kde se všichni budou zasazovat o svět, který bude spravedlivější, solidárnější a šťastnější“, čteme v papežském poselství, které dále připomíná, „že všichni lidé, nezávisle na úrovni svého vzdělání nebo bohatství, mohou něčím přispět k budování lidského bratrství: nikdo by neměl zůstat „s rukama v klíně“, ale naopak otevřít náruč všem, jako to dělá Vykupitel. Pro dosažení tohoto cíle je zásadní konstruktivní dialog“, vyzdvihuje se v listě s odkazem na encykliku Fratelli tutti.
Návrh postavit na hoře Corcovado křesťanský pomník na počest princezny Isabely byl předložen již v polovině 19. století, ale pro nedostatek podpory nebyl realizován. V roce 1889 se Brazílie stala republikou a po odluce státu od církve se zdálo, že se zapomnělo i na monumentální sochu Krista. Arcidiecéze v Rio de Janeiru, tehdejším hlavním městě Brazílie, však v roce 1921 přišla s novým projektem, aby se neztratily křesťanské kořeny národa a čelilo se ateismu. Petice, kterou podepsalo 20 tisíc brazilských žen, měla pomoci získat potřebné finanční prostředky, které poskytli především brazilští katolíci.
Socha Krista Vykupitele se tyčí na 710 m vysokém vrchu Corcovado v národním parku Tijuca. Nejprve se uvažovalo o Kristu Spasiteli světa, s glóbem v ruce a křížem po boku, ale pak převážila myšlenka, její vyobrazení vidíme dnes: nezaměnitelný symbol Brazílie, ale též jeden z nových sedmi divů světa. Stojící postava Krista připomíná siluetu kříže. Rozpětí ramen je 28 metrů, celková hmotnost 1145 tun. Hlava a ruce byly vyrobeny ze sádrových modelů, které zhotovil polsko-francouzský sochař Paul Landowski, představitel uměleckého proudu art deco, ve svém ateliéru nedaleko Paříže. Landowski sochu vymodeloval z jednotlivých kusů hlíny v životní velikosti, které byly poté převezeny po moři do Brazílie a tam znovu vytvořeny z betonu. Použití betonu jako povrchového materiálu však bylo z estetického hlediska zklamáním, proto brazilský inženýr Heitor das Silva Costa, který měl práce na starosti, dal pokrýt celý povrch sochy mastkem.
Ženy z komunity na úpatí Corcovada se okamžitě pustily do práce. Na čtverce lněné látky nalepily tisíce trojúhelníkových mastkových dlaždic (o rozměrech 3x3x4 cm a tloušťce 5 cm). Na zadní stranu dlaždic mnozí napsali jména svých příbuzných. Ženy chtěly odevzdat své blízké Kristu a cítily se povolány vytvořit duchovní symbol, v němž by se mohly poznat. Práce zahájené v roce 1926 byly dokončeny v roce 1931. Přestože práce v tak vysoké nadmořské výšce byla nesmírně náročná, nepřišel o život ani jeden dělník. Při příležitosti 75. výročí vztyčení v roce 2006 byla lokalita se sochou prohlášena za poutní místo.
(jag)
