Papež: Nedostatek úcty na státních hranicích umenšuje lidskost nás všech
„Debata o migraci se ve skutečnosti netýká migrantů. Jinými slovy, nejde jen o migranty, ale o nás všechny, o minulost, současnost a budoucnost našich společností“, zdůrazňuje papež v úvodu poselství a varuje před pojímáním migrantů jako čehosi „nepříjemného“, co je třeba zavrhnout. Naopak: „Neměli bychom se divit počtu migrantů, ale spíše se s nimi setkávat jako s lidmi, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe reagovat na jejich konkrétní osobní a rodinnou situaci. Taková reakce vyžaduje velkou dávku lidské citlivosti, spravedlnosti a bratrství“, připomíná František a poukazuje na učení většiny náboženských tradic o lásce k bližnímu a pohostinnosti vůči cizincům. Tyto všeobecně uznávané hodnoty by měly být vodítkem při zacházení s migranty na místní i národní úrovni, přeje si Svatý otec.
Je důležité položit si otázku, jaký přínos mají migranti pro hostitelské komunity a jak je obohacují, pokračuje papež a v odpovědi poukazuje na dvojí metr – na jedné straně poptávku po levné pracovní síle, na druhé všeobecné odmítání a nevraživost vůči migrantům. „Ještě politováníhodnější je skutečnost, že migranti jsou stále častěji využíváni jako oběti politického soupeření. Jak všichni víme, rozhodnutí emigrovat, opustit svou vlast nebo území původu, je bezpochyby jedním z nejtěžších životních rozhodnutí“, konstatuje František a dotazuje se: „Jak lze využít utrpení a zoufalství k prosazování nebo obhajobě politických programů? Jak mohou převážit politické ohledy, když jde o důstojnost lidské osoby? Základní nedostatek lidské úcty na hranicích států snižuje „lidskost“ nás všech. Kromě politických a právních aspektů nelegální migrace nesmíme nikdy ztratit ze zřetele její lidskou tvář a skutečnost, že mimo geografické rozdělení hranic jsme součástí jedné lidské rodiny“.
Papež poté seznamuje členy Mezinárodní organizace pro migraci se svými čtyřmi postřehy:
1. Je naléhavě nutné najít důstojné východisko z nestandardních situací. Zoufalství a naděje vždy zvítězí nad restriktivní politikou. Čím více legálních cest existuje, tím menší je pravděpodobnost, že migranti budou zataženi do zločineckých sítí pašeráků lidí nebo že budou během převaděčství vykořisťováni a zneužíváni.
2. Migranti zviditelňují pouto, které spojuje celou lidskou rodinu, bohatství kultur a zdroje pro rozvojové výměny a obchodní sítě. V tomto smyslu je otázka integrace zásadní; integrace znamená obousměrný proces založený na vzájemném poznání, vzájemné otevřenosti, respektování zákonů a kultury hostitelských zemí s opravdovým duchem setkávání a vzájemného obohacování.
3. Rodina migrantů je v našem globalizovaném světě nezbytnou součástí našich společenství, ale v příliš mnoha zemích jsou migrujícím pracovníkům kvůli právním překážkám upírány výhody a stabilita rodinného života. Lidská prázdnota, která zůstává po osamělém otci nebo matce, je jasnou připomínkou zdrcujícího dilematu, kdy je člověk nucen volit mezi osamělou emigrací za účelem obživy rodiny a základním právem důstojně zůstat v zemi původu.
4. Mezinárodní společenství se musí urychleně zabývat podmínkami, které vedou k nelegální migraci, a učinit tak z migrace informovanou volbu, a nikoli zoufalou nutnost. Aby většina lidí, kteří mohou důstojně žít ve svých zemích původu, nebyla nucena k nelegální migraci, je třeba naléhavě usilovat o vytvoření lepších ekonomických a sociálních podmínek, aby migrace nebyla jedinou možností pro ty, kteří hledají mír, spravedlnost, bezpečnost a plné respektování lidské důstojnosti.
Nikdy však nesmíme zapomínat, že se nejedná o statistiky, ale o skutečné lidi, kterým jde o život. Katolická církev a její instituce, které mají kořeny ve světské zkušenosti, budou pokračovat ve svém poslání přijímat, chránit, podporovat a integrovat lidi na cestách, uzavírá papež poselství, které dnes odpoledne přečetl kardinál Parolin před shromážděním Mezinárodní organizace pro migraci.
(jag)
