Církev, když malost není bezvýznamná
ANDREA TORNIELLI – Vatican News
V sobotu papež František promluvil k církvi v Řecku o hodnotě malosti, protože být malou církví - jako v případě katolíků v této zemi - je výmluvným znamením evangelia. Bůh, kterého Ježíš ohlašuje, si vybírá malé a chudé, zjevuje se na poušti, a ne v palácích moci. Církev, a to nejen řecká, je žádána, aby se nepyšnila honbou za velkými čísly, aby se vzdala světské touhy chtít se prosadit, chtít být důležitá na světové scéně.
František však také vysvětlil, že být malý neznamená být bezvýznamný. Být kvasem, který kvasí skrytě "v těstě světa", je ve skutečnosti opakem odevzdání se klidnému životu, postupu vpřed silou setrvačnosti. Cesta, kterou papež naznačil, je cesta otevřenosti vůči druhým, služby, doprovázení, naslouchání, konkrétního svědectví o blízkosti všem, což je opak církve, která je uzavřená sama do sebe a libuje si ve své malosti.
Tváří v tvář sekularizaci a zjevným potížím, s nimiž se dnes křesťané při předávání víry potýkají, je možné uzavřít se do sebe a snažit se vytvořit dokonalá společenství, která se abstrahují od světa, aby si zachovala své malé nebo velmi malé stádo, čekají, až přejde bouře, a nostalgicky vzpomínají na minulost, která už neexistuje. Nebo - a to je také riziko, které je dnes velmi aktuální - se s hyperaktivitou věnujeme misijním strategiím v přesvědčení, že hlásání, svědectví a dokonce obrácení nejsou plody Ducha, kterým musíme nechat prostor, ale výsledek našich schopností a našeho protagonismu. Tak vzniká riziko, které se bohužel v digitálním věku opakuje, že v centru evangelizace bude evangelizátor a jeho triky namísto evangelia a jeho Protagonisty. Uvolnit místo Protagonistovi: to je hluboký smysl obrácení jako metanoie, jako změny smýšlení ve světle evangelia.
Malost, o níž František mluví, je tedy darem. Je to vědomí, že bez Něho nemůžeme dělat nic a že je to Bůh, kdo nás předchází, kdo nás obrací, kdo nás podporuje a kdo nás mění. A toto vědomí je cenné i pro církve, které jsou stále početně významné: příležitost, kterou nabízí právě započatá synodální cesta, může pomoci křesťanským společenstvím osvobodit se od pout byrokracie, klerikalismu, od důvěry ve struktury, aby mohla vybudovat nebo obnovit strukturu lidských vztahů, v nichž bude vzkvétat svědectví.
(vac)
