František: Kéž semínka setkání a naděje rozesetá na Kypru a v Řecku vzkvétají
Gabriella Ceraso –Vatican News
"Všem opakuji svůj dík." František zahrnuje do díků věřící, kteří ho na dálku doprovázeli v modlitbách, ale také civilní a církevní autority a lidi, kteří ho přijali s "láskou a laskavostí". Poté se zastavuje u nejdůležitějších momentů a poučení z této vzácné cesty pod praporem bratrství a lásky, která odhalila drama a osamělost tisíců migrantů:
„Kypr je perlou ve Středozemním moři, perlou vzácné krásy, která však nese ránu ostnatého drátu, bolest zdi, která ji rozděluje. Na Kypru jsem se cítil jako v rodině, ve všech jsem našel bratry a sestry. Každé setkání, zejména mši na stadionu v Nikósii, si uchovávám v srdci.“
Nechť je Kypr laboratoří bratrství
Když se František vrátil k setkání s "drahým pravoslavným bratrem Chrysostomem", zastavil se u slov arcibiskupa věnovaných "Matce církvi", která "nás doprovází, střeží, udržuje nás, všechny bratry". Své přání pak formuloval slovy, která použil během své cesty:
„Přeji si, aby Kypr byl vždy laboratoří bratrství, kde setkání převažuje nad konfrontací, kde přijímáme svého bratra, zvláště když je chudý, odstrčený, emigrovaný. Opakuji, že před dějinami, před tvářemi těch, kteří emigrují, nemůžeme mlčet, nemůžeme se odvrátit.“
Nechme se pohltit utrpením zavržených
Téma migrace, středomořského "hřbitova", který lidi rozděluje a nespojuje, hluboce poznamenalo cestu, stejně jako tváře, pohledy a slova těch, kteří na Kypru, stejně jako na Lesbu, Františka sblížili. Proto se k nim papež vrací s naléhavou výzvou:
„Na Kypru, stejně jako na Lesbu, jsem se mohl podívat do očí tohoto utrpení: prosím, dívejme se do očí odvržených lidí, které potkáváme, nechme se vyprovokovat tvářemi dětí, dětí zoufalých migrantů. Nechme do sebe jejich utrpení proniknout, aby reagovalo na naši lhostejnost; pohlédněme do jejich tváří, aby nás probudily ze spánku zvyku!“
V Řecku: Mystika celku a hodnoty historie
I etapa v Řecku, druhá fáze cesty, se dnes podle Františkových slov vrací vždy s pocity vděčnosti za "bratrské přijetí", ale také s obdivem k "velikosti dějin" a "paměti Evropy: humanismu, demokracie, moudrosti, víry", která na člověka v Aténách dýchne.
„I tam jsem zažil mystiku celku: při setkání s bratry biskupy a katolickou komunitou, při slavnostní mši svaté sloužené na Den Páně a pak s mladými lidmi, kteří přijeli z mnoha míst, někteří z velké dálky, aby prožili a sdíleli radost evangelia. A opět jsem zažil dar obejmout drahého pravoslavného arcibiskupa Ieronyma: nejprve mě přijal ve svém domě a následující den mě přišel navštívit.“
František připomněl dvojí příležitost setkání s arcibiskupem Ieronymem a na závěr rozšířil svůj pohled na celé období strávené na Kypru a v Řecku a požádal o podporu modlitby, aby rozptýlená semena mohla vzklíčit:
„Toto bratrství si uchovávám ve svém srdci. Svěřuji Matce Boží mnohá semena setkání a naděje, která Pán zasel na této pouti. Prosím vás, abyste se i nadále modlili, aby vzklíčily v trpělivosti a vzkvétaly v důvěře.“
(vac)
