Papež: Vzdělání není plněním nádob, ale rozžíháním ohňů

Slavnostní ceremonii v sídle milánské Katolické univerzity Sacro Cuore předcházela bohoslužba v bazilice sv. Ambrože celebrovaná místním metropolitou, arcibiskupem Mariem Delpinim. Papežské videoposelství pak bylo promítnuto ve velké aule univerzity, kde vedle zástupců akademické obce nechyběla ani předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.

Z obsáhlé promluvy papeže Františka vybíráme myšlenky, které se váží obecněji k ideji univerzity a vzdělání:

Vzdělání jako rozžíhání ohňů

“Vzdělávání je jedním z nejúčinnějších způsobů humanizace světa a dějin a věřím, že vaše univerzita uchovává toto vědomí jako součást svého poslání. Je to možné díky tomu, že po generace dokáže vždy znovu doceňovat kulturní a duchovní dědictví, které tvoří její identitu. Identitu, která je zřejmá a nezměněná, která však neodmítá jiné názory, ale naopak je respektuje a vítá s vědomím, že upřímná a uctivá konfrontace s ostatními vede k rozkvětu lidství. Jak správně pochopili již antičtí myslitelé: vzdělávat neznamená plnit nádoby, ale rozžíhat ohně. Katolická univerzita tento oheň střeží, a proto ho může předávat; jediným způsobem, jak to udělat, je totiž "kontakt", tedy osobní a komunitní svědectví. Ještě předtím, než člověk předá to, co ví, zažehne oheň tím, že se podělí o to, čím je. K tomuto kontaktu dochází skrze setkání, když stojíme po boku druhého člověka a něco společně děláme. A to je také původní význam toho, čemu říkáme "univerzita", uni-versitas Když se ve středověku začaly objevovat univerzity, vznikaly kvůli tomu, aby se různé školy soustředily k jednomu místu. Shromažďují mnoho lidí, kteří směřují k jedinému – k jednomu místu, času a duchu. Ve vašem případě je to příběh osvícený Vírou, která vrací jednotu univerzu poznání a spřádá jednotu lidí, kteří se podílejí na růstu (univerzity): profesorů, zaměstnanců a studentů. V tom spočívá nejhlubší smysl slova "tradice". A jak řekl Mahler: "Není to uchovávání popela minulosti, nýbrž ochrana budoucnosti.”

Vzdělání jako projev naděje

Další pasáž promluvy papeže Františka se věnuje vzdělání jako projevu naděje.

“Ten, kdo vzdělává, totiž hledí do budoucnosti s důvěrou a podílí se na činnosti, do níž jsou zapojeni různí činitelé s cílem nabídnout studentům celistvou formaci, která je výsledkem zkušeností a vnímavosti mnoha lidí. To je zejména posláním učitelů, kteří jsou tvůrčími strážci tradice – jež je naším pokladem – dodal papež. - Protože podle obrazného vyjádření Gustava Mahlera - jak jsem už citoval - tradice nespočívá v uctívání popela, ale střežení ohně. Lze také užít obraz stromu: kořeny dávají stromu život, a jak řekl básník, vše, co má strom, co rozkvétá, pochází z toho, co je pod zemí. Je třeba (pečovat o) soulad mezi kořeny a růstem.

Vzdělávání je především vztah: vztah mezi učitelem a žákem, a pak také vztah studentů mezi sebou, který vytváří společenství lidí otevřených realitě, Jinému, jež je transcendentní, a jiným; společenství otevřené poznání, objevování, kladení otázek a společnému hledání odpovědí - dnešních odpovědí. Nebojme se klást otázky a hledat odpovědi, být komunitou beze strachu otevřenou světu. (Strach je ošklivý, ne?!) V tom spočívá naděje: vsadit na budoucnost a překonat přirozené nutkání pramenící z mnoha obav, jež mohou působit znehybnění, ustrnutí a uvěznit nás ve věčném a iluzorním okamžiku. Otevřenost a přijímání druhých je proto obzvláště důležitá, protože podporuje pouto solidarity mezi generacemi a bojuje proti individualistickým tendencím přítomným v naší kultuře. Především však – počínaje univerzitní aulou - buduje inkluzivní občanství, které je protikladem skartační kultury.”

 Papež František dále připomněl globální edukativní pakt, reflektující “velké otázky po smyslu” v naší současnosti a realitu, před níž stojí mladá generace, zejména problémy sociální nepravedlnosti, porušování práv a nucené migrace. “Univerzita nesmí zůstat hluchá k těmto obžalobám,” zdůrazňuje papež a vybízí k hledání nových řešení, protože “osvícenecké kategorie” nestačí k řešení současných problémů.

“Nyní se chci obzvláště obrátit k vám, studentům. V této zmatené době, kterou pandemie ještě více zkomplikovala, opakuji: Nenechte si ukrást naději! A nenechte se nakazit virem individualismu. (To je věc ošklivá, že ano! A ubližuje.) Univerzita je tím pravým místem, kde si proti tomuto viru můžete vytvořit protilátky: univerzita otevírá mysl realitě a rozmanitosti, můžete tu uplatnit svá nadání a dát je k dispozici všem.”

Vláda spočívá ve službě

Na závěr papež vybídl akademickou obec milánské Katolické univerzity Sacro Cuore, aby si zachovala jako svůj zvláštní rys “ducha služby”.

Pán Ježíš Kristus, přestože je Logos, Boží Moudrost, si zvolil bláznovství služby až k úplnému obnažení – Zvolil si moudrost kříže. Tak vydal svědectví o pravdě Boží lásky a On, Král, nás naučil, že vláda spočívá ve službě. Vláda spočívá ve službě! Kéž všichni, kdo studují a pracují na vaší univerzitě, dýchají tímto duchem, učí se tomuto stylu, aby jej mohli žít ve složité realitě současného světa. Jděte kupředu, hleďte k obzoru a s odvahou se věnujte svému poslání. Odvaha a trpělivost - tato dvě slova nám v tom mohou velmi pomáhat; pomáhají snášet rozpory, věci, které se nedaří... Ovšem trpělivost a pobídka k odvaze jdou ruku v ruce. Patří k sobě. Chápejte tuto odvahu a trpělivost jako vášnivou službu celé společnosti, církev nevyjímaje.

Připravila Johana Bronková