Papež: Připomínat důstojnost každé lidské bytosti od početí do přirozené smrti
Vatican News
Pro lidstvo - poznamenal papež – „ zůstává hlavní cestou uznání důstojnosti každé lidské osoby. V naší době roste pokušení považovat druhého člověka za cizince nebo nepřítele a upírat mu skutečnou důstojnost. Proto jsme zvláště v této době vyzváni, abychom si připomněli, že důstojnost každé lidské bytosti má svou vnitřní povahu a platí od okamžiku početí až do přirozené smrti. Právě potvrzení této důstojnosti je neodmyslitelným předpokladem ochrany osobní a společenské existence a také nezbytnou podmínkou pro uskutečnění bratrství a sociálního přátelství mezi všemi národy země. Církev vždy hlásala a podporovala nehmotnou hodnotu lidské důstojnosti. Člověk je vlastně mistrovským dílem stvoření: Bůh ho chce a miluje jako partnera ve svých věčných plánech a za jeho spásu Ježíš obětoval svůj život až do smrti na kříži“.
„Dnes“ - pokračoval papež v souvislosti s druhým pojmem – „jsou věřící žádáni o umění rozlišovat. Rozpoznávání je nezbytné v boji proti zneužívání všeho druhu. Církev s Boží pomocí s pevným odhodláním pokračuje v úsilí o spravedlnost vůči obětem zneužívání, kterého se dopustili její členové, přičemž se zvláštní pečlivostí a přísností uplatňuje kanonickou legislativu. V tomto světle jsem nedávno aktualizoval normy o trestných činech vyhrazených Kongregaci pro nauku víry s cílem učinit soudní řízení důraznějším. To samo o sobě nemůže stačit k zastavení tohoto jevu, ale je to nezbytný krok k obnovení spravedlnosti, nápravě pohoršení i nápravě pachatele“.
Otázce rozlišování se papež věnoval rovněž z pohledu synody. „Synodální cesta bez rozlišování“, dodal František spatra, „není synodální cestou. Na synodální cestě je nutné neustále rozlišovat názory, pohledy, úvahy, ale nelze jít synodální cestou bez rozlišování. Právě toto rozlišování učiní ze synody skutečnou synodu, pro kterou je nejdůležitějším znakem Duch svatý, a ne parlament s výměnou názorů, která může probíhat v médiích. Proto zdůrazňuji: rozlišování na synodální cestě je důležité“.
Téhož rozlišování se papež dovolával u „domnělých nadpřirozených jevů, pro které musí Boží lid získat jisté a pevné ukazatele“. Především je však zapotřebí dobře rozlišovat při dalším úkolu Kongregace pro nauku víry, jímž je rozvázání manželského svazku in favorem fidei. „Když církev na základě petrovské moci uděluje rozvázání nesvátostného manželského svazku, nejde jen o kanonické ukončení manželství, beztak již fakticky zkrachovalého, ale ve skutečnosti tímto výsostně pastoračním aktem vždy hodlá podporovat katolickou víru - in favorem fidei! - v novém svazku a v rodině, jejímž jádrem bude toto nové manželství“.
„Bez víry“ - což je poslední slovo, které papež předložil k reflexi – „by se přítomnost věřících ve světě omezila na humanitární agenturu. Víra musí být srdcem života a jednání každého pokřtěného. A to nikoli obecná nebo vágní víra, nýbrž víra opravdová a přímá. Nespokojme se s vlažnou a navyklou vírou. Spolupracujme s Duchem svatým a mezi sebou navzájem, aby oheň, který Ježíš přišel přinést na svět, nadále hořel a rozněcoval srdce všech“, řekl dnes mimo jiné papež František účastníkům plenárního zasedání Kongregace pro nauku víry.
(jag)
