Papež: V procesech Římské roty dopřát prostor k naslouchání
Amedeo Lomonaco – Vatican News
Církevní služba spravedlnosti je neoddělitelná od pravdy a spásy duší. Je to práce, která ukazuje milosrdnou tvář církve: mateřskou tvář, která se sklání nad každým věřícím, aby mu pomohla poznat pravdu o sobě samém, pozvedá ho ze skleslosti a pádů a zve jej k plnému prožívání krásy evangelia, řekl papež František soudcům Římské roty. Jeho letošní setkání bylo „příležitostí k zamyšlení nad synodalitou v procesech o neplatnosti manželství“. V jakém smyslu potřebuje výkon spravedlnosti synodálního ducha?, tázal se papež.
„Především synodalita znamená kráčet společně. Když překonáme zkreslený pohled na manželské případy, jako by se v těchto kauzách potvrzovaly pouze subjektivní zájmy, je třeba znovu objevit, že všichni účastníci procesu jsou povoláni přispívat ke stejnému cíli, tj.odhalit pravdu o konkrétním svazku mezi mužem a ženou, a dospět k závěru, zda mezi nimi existuje pravé manželství či nikoli“.
Vize společného směřování ke společnému cíli „není v církevním chápání těchto procesů nová“, pokračoval papež a připomněl slova Pia XII., podle něhož je „úkolem každého účastníka procesu je hledat pravdu a přitom zachovávat věrnost svému úkolu“. Úkolem každého účastníka procesu je hledat pravdu – pokud je pravda milována, osvobozuje, komentoval František. Proto již v předběžné fázi kanonických procesů, když se věřící ocitnou v nesnázích a vyhledají pastorační pomoc, nesmí chybět snaha odhalení pravdy o jejich svazku, což je nezbytný předpoklad k tomu, aby bylo možné dosáhnout vyhojení ran, vyzdvihl papež.
„V tomto rámci lze chápat význam úsilí o odpuštění a smíření mezi manželi a také případné potvrzení platnosti manželství, pokud je to možné a rozumné. Prohlášení neplatnosti by nemělo být prezentováno, jako by to byl jediný cíl, kterého má být v manželské krizi dosaženo, nebo jako by to bylo právo bez ohledu na fakta. Je třeba přimět věřící, aby se zamysleli nad důvodem žádosti o prohlášení neplatnosti manželského svazku, čímž se podporuje přijetí pravomocného rozsudku, i když to neodpovídá jejich vlastnímu přesvědčení“.
Procesy o neplatnosti jsou výrazem účinného pastoračního doprovázení věřících v jejich manželských krizích. Znamená to „naslouchat Duchu, který promlouvá v konkrétních dějinách lidí“. Společné hledání pravdy, potvrdil Svatý otec, musí charakterizovat každou fázi soudního procesu.
„Je pravda, že v procesu někdy dochází k dialektice mezi protichůdnými tezemi. Proces sporu mezi stranami by však měl vždy probíhat v upřímném souladu s tím, co každá ze stran považuje za pravdivé, aniž by se uzavírala do svého vlastního názoru, ale byla otevřená příspěvkům ostatních účastníků. Ochota podat vlastní subjektivní verzi faktů přináší plody v rámci přiměřené komunikace s ostatními, která dokáže dospět i k sebekritice. Proto je nepřípustná jakákoli záměrná změna nebo manipulace se skutečnostmi, jejímž cílem je dosáhnout pragmaticky požadovaného výsledku“.
Papež dále podotkl, že „synodalita v soudních procesech předpokládá neustálé naslouchání“.
I v této oblasti je třeba naučit se naslouchat, což neznamená jen slyšet.Musíme pochopit vizi a důvody druhého člověka a téměř se s ním ztotožnit. Stejně jako v jiných oblastech pastorační péče je i v soudní činnosti nutné rozvíjet kulturu naslouchání, která je předpokladem kultury setkávání. Proto jsou standardní odpovědi na konkrétní problémy jednotlivých osob škodlivé. Každý člověk se svou vlastní zkušeností, často poznamenanou bolestí, je pro církevního soudce konkrétní »existenciální periferií«, z níž musí vycházet každá soudní pastorační činnost“.
Naslouchání vyžaduje čas, trpělivost a otcovství, popisoval František. Soudci mají naslouchat všemu, co se v procesu objevilo pro a proti prohlášení neplatnosti. Jsou k tomu povinováni na základě spravedlnosti, prodchnuté pastorační láskou.
„V tomto smyslu vám nikdy nesmí chybět pastorační srdce, duch lásky a porozumění vůči lidem, kteří trpí selháním v manželském životě. Při osvojování takového stylu je nutné vyhnout se slepé uličce legalismu, tedy autoreferenčnímu vidění práva. Právo a soud vždy slouží pravdě, spravedlnosti a evangelijní ctnosti milosrdné lásky“.
Dalším aspektem synodality v kanonických procesech je rozlišování, poznamenal František, založené na společném putování, hledání odpovědí a naslouchání, které nám umožňuje vykládat konkrétní manželské situace ve světle Božího slova a učení církve. „Rozhodnutí soudců se tak jeví jako sestup do reality životně důležité události, aby v ní objevili skutečnou povahu manželství, existenci či neexistenci oné neodvolatelné události, tedy platného souhlasu, na němž je manželství založeno“, objasnil Svatý otec.
„Výsledkem této cesty je rozsudek, plod pečlivého rozlišování, které vede ke pravomocnému slovu pravdy na základě osobní zkušenosti, a tím zdůrazňuje cesty, které se odtud mohou otevřít. Rozsudek proto musí být pro zúčastněné osoby srozumitelný, protože pouze tak se stane okamžikem zvláštního významu na jejich lidské a křesťanské cestě“.
Připomenul dnes papež soudcům Římské roty.
(jag)
