Pravým místem naslouchání je srdce, píše papež ke Světovému dni sdělovacích prostředků
Jana Gruberová – Vatican News
Zatímco loni papež vyzýval novináře k vycházení a poznávání reality skrze setkávání s lidmi a prožitek různých situací, letos se zaměřuje na naslouchání, které je podmínkou ryzího dialogu. Schopnost naslouchat se totiž vytrácí jak z běžných každodenních vztahů, tak z občanské debaty, ačkoli na druhé straně dosahuje naslouchání nového a důležitého rozvoje na poli komunikace a informace prostřednictvím různých podcastů a hlasového zpravodajství, podotýká František.
Biblické učení neredukuje naslouchání na pouhý akustický vjem, nýbrž upozorňuje na jeho vazbu k dialogickému vztahu s Bohem. Od deuteronomického „Slyš, Izraeli“ (Dt 6,4) až po Pavlův výrok o víře ze slyšení (Řím 10,17) hovoří Písmo o Bohu, který k nám promlouvá a jemuž máme naslouchat skrze milost, jíž nás k tomu uschopňuje. „Zdá se, že Bůh mezi pěti smysly upřednostňuje právě sluch, který je snad v porovnání se zrakem méně pronikavý a spíše šetrnější, čímž člověku zaručuje větší svobodu“, soudí papež.
Naslouchání odpovídá jednoduchému Božímu stylu, avšak člověk se často obrací zády, odmítá naslouchat a přechází k agresivitě. Z toho důvodu Ježíš žádá apoštoly, aby si prověřili kvalitu svého naslouchání: „Dávejte tedy pozor, ať dobře posloucháte!“ (Lk 8,18), vybízí je, neboť na dobrém poslechu se zakládá umění komunikace. Jak papež vysvětluje, „vnitřní hluchota je horší než fyzická (...), neboť pravým místem naslouchání je srdce“. Snaha o skutečné sdílení tudíž předpokládá, že nejprve nasloucháme sami sobě a svým nejvnitřnějším hnutím, přičemž nelze odhlédnout od touhy po vztazích s druhými a Druhým, tedy Bohem. „Byli jsme stvořeni ke společnému, nikoli atomickému žití“.
Dnešní doba naopak nahrává slídivému a manipulativnímu naslouchání za dveřmi, pokračuje papežské poselství. Nedostatek naslouchání se projevuje též ve veřejném životě, kdy namísto dialogu mluví jeden přes druhého ve snaze zesměšnit ostatní účastníky debaty. „Je smutné, když se rovněž církev ideologicky šikuje, mizí naslouchání a přenechává se místo neplodným konfrontacím“, píše František a cituje filozofa Abrahama Kaplana (1918-1993), podle něhož připomíná dnešní komunikace dvouhlasý monolog, tedy duolog namísto dialogu.
Dobrá novinářská práce ovšem vyžaduje dlouhodobé naslouchání vícero zdrojům, které tak informaci zajišťuje její důvěryhodnost a spolehlivost. „Rovněž v církvi nám naslouchání různých hlasů a vzájemné naslouchání mezi bratry a sestrami umožní uplatňovat ono umění rozlišování, které se vždy projevuje jako schopnost orientace ve vícehlasé symfonii“, zdůrazňuje Svatý otec a klade si otázku, proč vlastně investovat takovou námahu do naslouchání. V odpovědi poukazuje slovy kard. Casaroliho na „mučednickou trpělivost“ a ctnost trpělivosti vůbec, jíž si naslouchání žádá, jakož i na na dětský úžas, vyvolaný byť třeba jediným zlomkem pravdy v hovoru člověka, jemuž nasloucháme.
Takovýto postoj při naslouchání – tedy dětský úžas spojený s vědomím dospělého člověka – se pak stává obohacením, plynoucím ze sebemenší věci, kterou se lze od druhého naučit a uplatnit ve vlastním životě, objasňuje papež a dotýká se dvou aktuálních témat, která hýbou současnými sdělovacími prostředky v pandemické době: „Nedůvěra vůči „oficiálním médiím“ vyvolala „infodemii“, v jejímž rámci je stále namáhavější poskytovat věrohodné a transparentní informace. Musíme tedy hluboce naslouchat, a to zejména sociálnímu napětí, které se zvyšuje v důsledku zpomalení nebo zastavení mnoha hospodářských činností“, doporučuje římský biskup a dodává:
„Také nucená migrace je složitý problém a nikdo nemá hotový recept na jeho řešení. Opakuji, že bychom se měli snažit naslouchat příběhům migrantů, abychom překonali předsudky vůči nim i zatvrzelost svých srdcí. Mnoho dobrých novinářů to již dělá. A mnozí další by to rádi udělali, jen kdyby mohli. Povzbuďme je! Naslouchejme těmto příběhům! Každý pak bude moci svobodně podporovat migrační politiku, kterou považuje pro svou zemi za nejvhodnější. V každém případě však budeme nebudeme mít před očima čísla a nebezpečné vetřelce, ale tváře a příběhy skutečných lidí“.
V závěru dnešního poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků vybízí papež k apoštolátu naslouchání v církvi, neboť, řečeno s Dietrichem Bonhoefferem, „kdo nedokáže naslouchat bratru, brzy nebude umět naslouchat Bohu“. „Modleme se, aby se synodální proces stal příležitostí ke vzájemnému naslouchání, protože společenství není výsledkem strategií a programů, nýbrž buduje se za naslouchání bratrům a sestrám (...), nikoli v jednotvárnosti, nýbrž za polyfonické rozmanitosti různých hlasů“, uzavírá papež.
