Papež k italském deníku Corriere della Sera: Jsem ochoten setkat se s Putinem

Vatican News

„Mám natržený vaz – podrobím se lékařskému zákroku, kolenní infiltraci, a pak se uvidí“. „Už to trvá nějakou dobu a nemohu chodit. Papežové se kdysi dávali nosit na trůnu (sedes gestatoria). Někdy je třeba také trochu bolesti a pokoření“. Těmito slovy papež František omlouvá skutečnost, že nepozdraví vestoje ředitele italského deníku Corriere della Sera, Luciana Fontanu, a jeho zástupkyni, Fiorenzu Sarzanini, které přijal v Domě sv. Marty při přípravě rozhovoru, zveřejněného v dnešním vydání tohoto listu.

Papež při setkání s italskými novináři hovořil o válce na Ukrajině, proti níž apeloval již od jejího vypuknutí 24. února a za jejíhož průběhu se pokusil o četná zprostředkování, počínaje telefonátem Zelenskému, přes návštěvu na ruském velvyslanectví u Svatého stolce, kde požadoval klid zbraní, až především po ochotu vydat se do Moskvy, s níž okamžitě seznámil prezidenta Putina. „Po dvaceti dnech války jsem požádal kardinála Parolina, aby doručil Putinovi poselství, že jsem ochoten k návštěvě Moskvy. Samozřejmě bylo nezbytné“, prohlašuje papež, „aby k tomu Kreml zjednal průchod, ale dosud jsme neobdrželi odpověď. Nadále na toto setkání naléháme, ačkoli se obávám, že ho Putin nemůže anebo nechce uskutečnit. Ale jak bychom se mohli zdržet pokusu o zastavení oné veškeré brutality? Před pětadvaceti lety jsme totéž prožívali ve Rwandě“.

Války se vedou, aby se vyzkoušely vyrobené zbraně

Papež uvažuje také o příčinách války a zamýšlí se nad obchodem se zbraněmi, který považuje za „pohoršující“, byť jen nemnozí proti němu vystupují. František poukazuje na „hněv, k němuž možná Rusko uschopnil štěkot NATO za jeho branami“, který dovedl Kreml ke špatné reakci a rozpoutání konfliktu. „Nedokážu odpovědět na otázku, zda je správné dodávat zbraně Ukrajincům, jsem příliš daleko…“, vysvětluje František a dodává: „Je jasné, že na oné půdě se zkoušejí zbraně. Rusové vědí, že tanky tu nemají valnou cenu a přemýšlejí o jiném. Války se vedou kvůli zkoušce zbraní, které jsme vyrobili“. Pouze málo lidí odmítá tento obchod, i když by bylo třeba důraznějšího zásahu. Papež v tomto ohledu zmiňuje vylodění zbrojního nákladu určeného do Jemenu v italském Janově, který tamní přístavní dělníci odmítli před dvěma nebo třemi lety přeložit na jinou nákladní loď.

Nejprve cesta do Moskvy. Patriarcha není Putinův ministrant

V tuto chvíli se nepředpokládá cesta do Kyjeva, protože první návštěva by měla mířit do Moskvy. Papež to objasňuje poté, co shrnul dosavadní úsilí vynaložené na zastavení vyhrocujícího se násilí: „Do Kyjeva nyní nepojedu, vnímám, že tam nemám jezdit. Nejprve se musím vydat do Moskvy a setkat se s Putinem. Ovšem také já jsem jenom kněz, čeho mohu dosáhnout? Udělám, co mohu. Kdyby tak Putin pootevřel dveře…“ Papež se dosud vztahuje k možnosti společné akce s moskevským patriarchou pravoslavné církve Kirillem. Odkazuje ke čtyřicetiminutovému videohovoru s Kirillem, který proběhl 16. března, a jím uvedenému ospravedlňování války, a vrací se k plánovanému červnovému setkání v Jeruzalémě, které se neuskuteční. „Vyslechl jsem ho a řekl jsem mu: ničemu z toho nerozumím. Bratře, nejsme státní klerici, nemůžeme užívat jazyk politiky, ale Ježíšův. Jsme pastýři téhož svatého Božího lidu, a proto máme hledat cestu míru, zastavit palbu zbraní. Patriarcha se nemůže změnit v Putinova ministranta. Měli jsme spolu domluvenou schůzku na 14. červen v Jeruzalémě. Bylo by to naše druhé osobní setkání, které se vůbec nemělo týkat války. Avšak také on souhlasí s tím, že by to mohlo vyznít jako dvojznačný signál, a tudíž setkání odložíme“, vypráví papež italskému deníku Corriere della Sera.

Svět vede válku kvůli mezinárodním zájmům

Papež se poté vyslovuje šířeji k právům národů ve válčícím světě, za oné „třetí světové války“, na niž opakovaně upozorňoval a které se obává. Jak upřesňuje, nechce bít na poplach, ale konstatovat, jak se věci mají: „Sýrie, Jemen, Irák, v Africe jedna válka střídá druhou. Za každým tímto fragmentem válečné mozaiky se skrývají mezinárodní zájmy. Je nemyslitelné, aby svobodný stát vedl válku s jiným svobodným státem. Zdá se, že konflikt na Ukrajině vytvořili jiní. Jediné, co se Ukrajincům přičítá, je jejich reakce na Donbasu, ale tady se vztahujeme k otázce staré deset let. Jisté je, že je to hrdý národ.“

„Pohoršení“ při křížové cestě. Nikdy není dostatečná vůle k míru

Papež v této souvislosti připomíná velkopáteční křížovou cestu v římském Koloseu a požadavky z ukrajinské strany, které zastavily četbu rozjímání ke třináctému zastavení, vedenému ruskou a ukrajinskou ženou. František vysvětlil, že o tom hovořil s almužníkem, kard. Krajewskim, který byl o Velikonocích jako papežský vyslanec v Kyjevě, a to již potřetí od začátku konfliktu: „Zatelefonoval jsem Krajewskému, který mi řekl, ať se modlitba nečte. Ukrajinci mají pravdu, i když je plně nedokážeme pochopit. Ony ženy tak zůstaly mlčky pod křížem. Ukrajinci jsou vznětliví, vnímají porážku či zotročení, protože za druhé světové války hodně zaplatili, bylo tu hodně mrtvých, je to mučednický národ. Dávejme ale pozor na to, co se nyní může stát v Podněstří“. Jak ale papež doplňuje, při audienci s maďarským premiérem Viktorem Orbánem 21. dubna ve Vatikánu se dozvěděl, že „Rusové mají svůj plán a 9. května by všemu mohl být konec. Tak by se také vysvětlila rychlá eskalace těchto dní. Nyní se totiž nejedná pouze o Donbas, ale také o Krym, Oděsu, odříznutí Ukrajiny od přístavů na Černém moři, o všechno. Jsem pesimista, ale musíme učinit jakékoli možné gesto k zastavení této války“.

Italská biskupská konference: Hledám spolehlivého kardinála toužícího po inovaci

V závěru rozhovoru papež zaujímá stanovisko k dění v Itálii, vyjadřuje se kladně o jejích posledních prezidentech Napolitanovi a Mattarellovi a dobrém vztahu s premiérem Mariem Draghim, jehož považuje za „přímého a nekomplikovaného člověka“. Co se týče vatikánských reforem a nového předsednictví italského episkopátu, říká: „Při obnově italské církve neusiluji o přílišnou výměnu biskupů. Podle kardinála Gantina je biskup ženichem církve, a to po celý život. Určitý návyk zde tedy prospívá. Z toho důvodu se snažím o jmenování kněží, jak to bylo u biskupských stolců v Janově, Turíně a Kalábrii. Věřím, že v tom spočívá obroda italské církve“. Když přijde řeč na volbu příštího předsedy Italské biskupské konference, papež objasňuje: „Snažím se najít někoho, kdo by měl chuť k pořádné změně. Raději bych dal přednost vlivnému kardinálovi, který by si mohl vybrat sekretáře, s nímž bude chtít pracovat.“

(jag)